Kdo jsou Hrobaři silnic
v jízdě, má dopravní prostředek přednost, takže jenom někdo s pomatenou myslí se může zachovat tak, že odtud upřednostňuje blížící se autobus. Jako by snad někomu nestačilo brzdění při výjezdu z kruháku kvůli nevhodně umístěným přechodům pro chodce, to zas někdo musí přijít na další hovadinu, kterou si dokazuje co? Čechrá si tím ego? Vyléčil si onen řidič pochroumaný charakter? Jestli ano, tak hodně prapodivným způsobem, na špatném místě, nevhodným až nebezpečným manévrem.
Ano, všichni řidiči mají předvídat, být připraveni na kdejakou dopravní svízel, tak jezděme dvacítkou, to se snad nikdy nic vážného nestane, a bude po problémech. Ale proč si nebezpečné situace vytvářet cíleně a nesmyslně? Opakuji, že v případě jízdy na kruhovém objezdu dáváním přednosti autu, které se na vjezd do něj teprve chystalo.
Jasně, každý to známe, můžou nastat okolnosti, kdy je solidárnost na místě. Třeba v případě, kdy kolona aut jede po hlavní krokem, takže zástupy aut z vedlejší silnice jsou bez šance. Tam to při brzdění v případě nepozornosti řidiče za ním odnesou jenom nárazníky, ale na kruháku, po kterém jela tři auta a jedno se do něj vjet chystalo, to pro mě byla odzbrojující novinka, tam jsem dupnutí na brzdu opravdu nečekal. A já se ptám – panebože proč? Proč, když máme jasně dané předpisy? Když je nebudeme uznávat, je to už kousek k zastavování na křižovatkách ve všech směrech, na semaforech na zelenou, k umanutému řízení podle svého. Ať žije galimatyáš, všichni si jezděme podle momentální nálady, nechme se ovládat city, ať to u nás vypadá třeba jako v Káhira City.
A jestli si myslíte, že zveličuju, nebo si dokonce vymýšlím, tak druhý silniční příklad stojí taky za to. Jedu po hlavní, přibližuju se k připojovacímu pruhu, dlouhému asi 300 metrů. Auto v něm ujede asi 50 metrů, blinkr vlevo a zastavuje. Pokorně čeká, až bude mít volno, před sebou 250 připojovacích metrů! Šílenost, hazardérství, sebrat řidičák! Jet za ním já, neubrzdím to a má mě v kufru. Jindy jsem byl jsem svědkem toho, jak auto v připojovacím pruhu jede pomalinku, pomalinku, vyčkává, to na hlavní se mu přibližuje a radši zpomaluje také, protože se nemůže uhnout vlevo, až pruh končil. Oba zastavují a dávají si přednost, gentlemani jedni! Zastřelit, vymýtit, pobytu na silnicí neschopen!
Totiž: Kdyby to „připojovací auto“ rozfofrovalo tak, jak má, jen by se vsunulo a šťastní by byli všichni! Když jedu v připojovacím pruhu já, mrknu se, jak to vlevo vypadá, a podle situace přidám, uberu, rozmyslím se, vjedu. Chce to jen trochu střídmého odhadu a nebát se. Snad nikdy se mi nestalo, že bych přijel až na konec připojovacího pruhu a musel čekat.
A co uhýbání aut doleva kvůli usnadnění připojování z pruhu? Jen když to jde, samozřejmě. Teď si to asi u mnohých pohorším, ale nejsem tomu nakloněn. Taky proto, že jako spolujezdec v sanitce jsem byl účastníkem toho, jak řidič „připojovacímu autu“ doleva solidárně uhýbal, až do poškrábání autobusu plného hudebníků. I taková může být odměna za řidičovu ohleduplnost. Že vám se to stát nemůže, protože se pokaždé stoprocentně přesvědčíte? Takové sebevědomí vám přeju a závidím, ale vězte, že člověk je tvor omylný, tak proč riskovat, když se nemusí? Naučme se raději z připojovacího pruhu správně vyjíždět! A to jsem ještě nezmínil zipování a loudaly, kteří jedou s telefonem 70, a když hovor skončí, tak 110. Co na tom, že ti za ním žalostně trpí.
Kolikrát mám pocit, že hodně řidičů si v ustrašené a pomalé jízdě dokonce libuje. Křižovatkou projíždějí pomalu a pět vteřin po zelené, padesátkou jedou už sto metrů před cedulí, aby se obcí vlekli čtyřicítkou, a to i v noci, přibrzďují před každou zatáčkou, aby se snad nevyklopili, při odbočování vpravo si nadjíždí tak, jako kdyby vezli pět vagónů, doleva se zas drží pravé krajnice, i když levým kolem by měli být co nejblíž středu, a někteří řidiči i se silnými vozy brzdí dopravu na dálnici tím, že jedou takzvaně na úsporu. Tak se ptám proč, proč to všechno? Nejspíš proto, aby svým neumětelstvím obírali schopné řidiče o měsíce života.
Martin Hatala
Odkaz lesního muže
Pomáháme a to je dobře. Ale nevím jak u vás, ale pro mě je pomoc všelijakým těm Bazalkám a Paraplatům taková neosobní, vzdálená, a fotky nemocných dětí mě spíš deprimují než motivují. Ale když se mi jednoho dne naskytla výpomoc
Martin Hatala
Je potřeba nakrmit koně
Traduje se, že kritickým dnem školních lyžařských týdenních kurzů je středa, a Karel se nad analogií svého údělu pousmál. On bude slaměným vdovcem necelé týdny dva, takže bát by se měl v pátek nebo až v sobotu?
Martin Hatala
Až přijde Klárka
Když se sestřička svého doktora už asi po sto padesáté, poslední dva roky už rezignovaným, znuděným tonem zeptala, kdy už konečně půjde do důchodu, on naopak mile až posměvačně odpověděl opět stejně, že až přijde Klárka.
Martin Hatala
Mohl jsem být praktickým lékařem v Bruntálu
To kdybych si vzal moji první dívku Lenku, gymnazistku z Bruntálu, a zůstal bych i kvůli další kráse - Jeseníkům. Proto se mě nesmírně dotkla narážka hlavního hrdiny v novém seriálu ČT Smysl pro tumor: „Kdybych nedostal to
Martin Hatala
Myšičko myš, pojď ke mně blíž!
„Jste první,“ hlásil nám hostitel hned po pozdravu na uvítanou. A mně jako soutěživému snaživci začalo vrtat hlavou, co tím, že jsme první, myslel. V čem jsme první? Ať už to bylo v čemkoli, tak si zasloužíme cenu nebo aspoň
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Hádka o školních absencích skončila vraždou v rodině, hoch za ni dostal 7 let
Ve čtvrtek u Krajského soudu v Liberci při neveřejném jednání padl sedmiletý rozsudek nad mladíkem,...
Muž ve Francii se pokusil podpálit synagogu, policisté ho zastřelili
Policie v Rouenu na severu Francie v pátek ráno zastřelila muže, který se pokoušel podpálit...
U izraelské ambasády ve Stockholmu se ozývala střelba, policie uzavřela okolí
Policejní hlídka ve Stockholmu v noci na pátek kolem 02:00 slyšela nedaleko izraelské ambasády...
KOMENTÁŘ: Politika, kde se nemluví, ale střílí. Jak zamezit, aby přešla i k nám
Středeční atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je bolestným symptomem nemocné doby. A...
- Počet článků 625
- Celková karma 16,55
- Průměrná čtenost 1553x
Elektronické knihy k recenzím mi na požádání laskavě poskytují www. palmknihy.cz, za což jim děkuji.
Moje čtvrtá knížka "Čekání na gól" je k mání na: www.kniznieshop.cz.
neviditelny text