Karel Boháček: Nikdy jsem to s holkama neuměl

Po delší době nabízím recenzi knihy našeho významného blogera - fotografa. Ne, že by mi čtení nebo hodnocení dalo až tak zabrat, ale chtěl jsem dokončit i něco svého. Takže, Karle, asi takhle: Není to úplně šálek mého vkusu, ale

přežít se to dalo :-) V povídkové knize autor nabízí spoustu příběhů, tak různorodých, pestroprostřeďových a nápaditých, že bych se moc divil, kdyby si z nich nenašel ten favoritní úplně každý. Sny, představivost, touha, zážitkovost, nápaditost, tedy neutuchající invence se Karlovi rozhodně nedá upřít, to je neoddiskutovatelné. Na škodu není ani určitá míra nadsázky, jakýsi nadprodukt, o jehož existenci v realitě by se dalo polemizovat velmi dlouze. To však nevadí, protože uvěří ten, kdo věřit chce, a naopak. Právě v tom je příkladná hned první povídka Klavíristův prstoklad. Celkovým dojmem vyniká i Zapomnětlivost, Hej ty tam, svlíkat! a Holka od kolotočů, kdyby nebyla zbržděna dlouhým úvodem. A o to právě v povídkách jde často. Ti, kterým nevadí podrobný, až chorobně inženýrský popis činností a událostí, si přijdou na své, např. citace: "Začal jsem regulovat vodu směrem od ledové k teplé." V tom Karel jakoby čtenářův intelekt i představivost podceňoval, myslím si já. Otázkou zůstává, jak působí detailní text při líčení mileneckých postelových dovedností, které si kvalitní délku i výdrž jistěže zaslouží. Třeba já a každý, kdo už tak nějak tuší, o čem bude na šesti erotických, až vysoce erotických stránkách řeč, během kterých se to v nás nehne ani kdyby se Karel při psaní rozslintal, bude tento úsek považovat za ztrátu času. Rozhodně netvrdím že pro ostatní to musí být nuda, ale já raději obrázky, mně stačí zavřít oči a představit si to svoje.

Jsem však přesvědčen, že Karel svou erotickou popisnou důkladností potěší nejednoho mladého čtenáře, tím spíš povícero nezkušených čtenářek. Hned na první písmeno, na další slova a věty je znát, že ví o čem to je, neboť jeho písemný projev působí přesvědčivě, zkušeně, všechlapsky procítěně. A to až tak, že jsem ani na okamžik nezapochyboval o tom, že mu to stojí. Za to. Své čtenáře o stavu intimních vztahů informovat. Kladem jeho povídek je i to, že neskončí jen tak, že mají poentu, některé dokonce i zajímavou, nečekanou, leckdy i vtipnou.

Horší je to už s vyzrálostí textu, s Karlovou vypsaností, podotkl bych. Když mu odpustíme jeho zabejčenost v oblíbeném evil(l)dentně, a zasvěcení ví proč, dále i to, že ulítává na zrzkách, a já po přečtení jeho knížky už taky, zjistíme, že k řešení je toho trošku víc. Protože když trvá na tom, aby se na sedmi po sobě jdoucích řádcích vyskytovalo třikrát „mimoděk,“ to dobré není. Stejně tak jsem na tom s pochopením seronalu. Citace: „Jamky se naplnily seronalem.“ Na mé neznalosti by nebylo nic až tak překvapujícího, ale on to dokonce neví ani všeznalý pan Google!

Karel má zálibu i v častém užívání slovních spojení „letmým pohledem,“ „díky tomu,“ a jakoby pro něj místo očí existoval jenom zrak. Viz: „Nemohl odtrhnout zrak,“ „můj zrak náhodou zabrousil na...“ a „měkký satén všude, kam by dosáhl můj zrak.“ Vždyť jednoduchá čeština přece není špatná čeština! To, že běžným slovním zvyklostem nevěří, mě přesvědčil i užíváním: „Nemohl jsem si nevšimnout,“ „ si nešlo nevšimnout,“ „byl doprovázen také i sykotem ne nepodobném podráždění sykotu hada,“ „…postava, vzkočivše…“

Na hraně je i jeho „během exkurze sprchou z dřezové baterie,“ ale tím už má přece jenom blíž k pozitivnějším hrátkám se slovy, ne ke krkolomnostem druhu zcela osobitým. Jistě, chce být originální, svůj, a chápu to. Ať je, ale jsou i jiné možnosti průrazu. Za tím si stojím tím spíš, když k tomu připočtu leckdy neladící slovosled, např. „a začalo být mi chladno,“ podivnostmi, např. „ráno si šla do koupelny,“ a „já vám od bolestí odpomůžu,“ amerikanismem „wow,“  dvěma chybkami „že se ti po mě stýskalo, dotkla se kolene.“  

Ale ať nepředkládám jenom to, co mi nesedělo. Karel, jak už jsem poukázal, je jistěže bystrý hoch s nápady všeho druhu, což prokázal třeba vnímavostí „třech molekul lihovin, které se v šejkru milují,“ dále pak „akupunkturou slunečních paprsků,“ ale i vtipností dialogu dvou přítelkyň, z nichž jedna si stěžuje na manželovu nevěru. Uvádím pouze můj volný přepis, protože jsem si neoznačil stránku:

„Jak mi to mohl udělat?“

„Tobě? Jenom tobě? Taky mně, tvé kamarádce!“

Takže, Karle, kamaráde, asi tohle závěrem: Název knihy máš sice chytlavý, ale knižně jsi mě přesvědčil, že časem ses dopracoval k jiné kvalitě – že to s tebou holky už umí :-) Ale vážněji: Autor se  určitě trefil do vkusu těm čtenářům a čtenářkám, které mu bez mrknutí oka odpustí nějaké ty stylistické prohřešky, nebo je nejspíš vůbec nenajdou. Na vině tomu bude dějová zaslepenostost, nabuzenost, vášeň, to vše z povídek nebezpečně sálá. Knihu si pohodlně, tedy i ohnivzdorně, můžete stáhnout třeba na:  http://www.palmknihy.cz/nikdy-jsem-to-s-holkama-neumel.html