Jo Nesbo - Doktor Proktor a velká loupež zlata

Nejenom v každém dobrém knihkupectví najdete od tohoto norského spisovatele barikády titulů. I já se jednou z pestrobarevných obálek nechal zlákat. Po knize jsem sáhl v domnění, že si vybírám jednu z jeho podbízejících se detektivek, která na první pohled svou šílenou titulní kresbou schválně klame.

Při mé smůle jsem si samozřejmě vybral detektivní příběh nejenom pro děti, jak jsem se později někde dočetl. Knihu jsem přelouskal a řeknu vám, nebyl jsem z ní nadšený, a to ani když jsem se empatizoval do dítěte. Tři hlavní hrdinové jsou poťouchlíci nejenom zjevem a jmény, ale hlavně svým chováním a pohrkanými projevy. Doktor Proktor, Bulík a Líza mi tak připomněli komiksový Čtyřlístek, který zabloudil do světa dospělých.

Svým osobitým stylem jako by se norský autor v předtuše možného zfilmování budoucímu divákovi scénáristicky podbízel. Ale budiž, vyvolat u čtenáře při čtení filmovou představivost nemusí být vůbec na škodu. Děj skandinávské pohádky je však jednoduchý, plytký a předvídatelný. Z Norska zmizí cihla zlata, najde se cihla zlata a v podobě zlatého fotbalového poháru se norský poklad vrátí zpět na své místo. Rád bych k ději přidal i další slova, ale to od chlapa nechtějte. Ještě, že se dá knížka přečíst lehce během dne a večer ji můžete přebít jinou.

Nacházejí se v ní ojedinělé záchvěvy vtipu, jako např: „Otočili se a zahlédli, jak těch pět policistů přebíhá silnici. Tři z nich ztratili svoje komické přilby, ale ani jeden svoji hůl. Pískali na píšťalky, v rudých obličejích naštvaný výraz a vůbec nevypadali jako policisté, které Bulík viděl na obrázcích v turistických brožurách o Londýně,“ a slabé srandičky pokračují: „Šlo o tatéra z ulice Rotten Ham Road a logo klubu – kus zkažené šunky – společně s jeho názvem měl vytetované přes celá prsa. Rotten Ham Forever. Písmena byla bohužel zrcadlově převrácená, protože Tony se tetoval sám před zrcadlem.“ 

Avšak v knize se nachází i „humor,“ který hraničí s trapností, nechutností až zvráceností:

„Přemýšlel jsi někdy o tom, proč parmezán smrdí jako zpocený nohy, mrňousi?“ a začal rozdávat karty – Bettymu, Charliemu, Bulíkovi a sobě.

„Ne,“ odpověděl Bulík a celkem spokojeně houpal nohama a rukama. Jistěže zemře, ale aspoň už není svázaný. A kdo ví, třeba tenhle kloubiáš není tak složitý, jak všichni tvrdí.

„Protože se dělá z lidí, kteří prohrajou v kloubiáši,“ řekl Charlie. „Ti se tak strašně bojí, až se zpotí. Hlavně na prstech u nohou, který se strouhaj jako poslední.“

 „Takže parmezán smrdí jako zpocený nohy, protože to zpocený nohy jsou,“ zasmál se Betty.

„Ještě dobře, že lidi nevědí, co si to dávaj na špagety.“

Svou podivnou osobitost autor autor prezentuje dokonce i názvem kapitoly č. 18, která se jmenuje:

„Tak zrovna tahle kapitola se nijak nejmenuje. Snad to přežijete,“ což nezachrání ani poměrně vydařenými narážkami na jiné státy, např. Anglii:

„Třeba podle toho, že když toho druhého mlátíš, musí být karty obrázkem nahoru!“ otíral si Bulík slzy rukávem. Alfie zatím rozdával nové karty. „To totiž mnohem víc bolí. Ale ono ne, musí to být typicky po anglicku – všechno jinak. Jezdit nalevo, yardy namísto metrů, neučit se žádný jiný jazyk…“

Jak jsem už naznačil, jedná se o něco, co se dá přelouskat, avšak většinu dospělých toto čtení nenadchne a leckterého mladého čtenáře zmate. Někoho přiotráví, intelektuály otráví, školáky místy pobaví a předškolákům bych před spaním neukazoval ani bizarní obrázky uvnitř knížky, nakreslené ve stylu večerníčku Edudant a Francimor, kterého se naše děti bály.

Příběh obdobné úrovně by dokázal vymyslet a stejně „kvalitně“ napsat každý gymnazijní slohový jedničkář až dvojkař, také každý bloger s průměrem pod dvě hrubky v příspěvku a naše nejenom pohádkářská Tereza B. i zdařileji. Nechápu tak, proč bylo vynaloženo tolik překladatelského úsilí (chudák Eva Dohnálková) na to, aby bylo zájemcům o literaturu nabízeno z ciziny něco tak obyčejného, průměrného.

Avšak možná bych věděl proč. Pan Jo Nesbo je atraktivním mužem, čímž mohl kde koho okouzlit a v hojné míře toho využívat. Tak proč by si nemohl svým dílkem, které by se dalo napsat za víkend, dělat ze čtenářů prdel. 

Jestli se o tom chcete přesvědčit, tak si knihu objednejte třeba na: http://knihy.idnes.cz/doktor-proktor-a-velka-loupez-zlata.html

Anebo si najděte titul jiný:  http://knihy.idnes.cz/