Jakpak slyšíte? Ano, jdu jenom pro razítko, paní doktorko

Omšelý, starý vtípek (jednalo se o doktora,) který s nadsázkou vystihuje zdravotní (ne)způsobilost sedmdesátiletých uchazečů o prodloužení řidičského průkazu. „A jezdíte rychle nebo pomalu?“ starostlivě se zajímám o řidičské umění pana Karlíka.

„Ale jakpak rychle, jedině pomalu. To víte pane doktore, bojím se,“ sděluje mi pacient dojemně, jakoby mi tím chtěl udělat radost. Vůbec tak netuší, jak já si nad špatnou odpovědí povzdechnu.

„A bojíte se přesně čeho?“ ptám se nepříliš smysluplně, ale dávám tím staršímu pacientovi další šanci.

„Úplně všeho pane doktore. Proto taky vůbec neposlouchám rádio a jezdím co nejblíž prostředku.“ Ani teď mě nepotěšil. Zase špatně a domlouvám mu, že jezdit se má k pravé straně co nejblíž, protože jinak se špatně předjíždějí a ve vypjatých situacích není na silnici pro riskující auta místo. Jenomže on to viděl jinak.

„To je sice hezké, že tak myslíte na druhé, pane doktore, ale já se bojím, že na kraji píchnu. No představte si mě, jak měním rezervu, jak se se svými zády krčím, manipuluju s heverem a utahuju šrouby! Ba ne, ani bych se o to nepokusil!“

A já si pomyslím jenom něco o tom, jak jsem já, běžný sezónní cyklista, na svém "trekingu" píchnul za posledních deset let jenom jednou. Taky to mi vzešlo na mysl, že jako důvod středového ježdění neuvedl třeba obavu o sražení chodce nebo cyklisty! Ježíši! Napadlo mě, jestli vůbec má o jejich existenci tušení, jestli je vidí! Na druhou stranu zase, když si cyklista v noci s blikátkem zezadu našikmo neposlušně připevněným a rourkovitým světýlečkem zepředu myslí, že je k nepřehlédnutí už zdaleka, proč se tomu divím? Suma sumárum, zatím mě pan Karlík ani trochu nepřesvědčil, takže jeho poslední záchranou bude zkouška zraku.

„A jakpak vidíte?“

„Špatně pane doktore, už hodně špatně. Představte si, i brýle už musím nosit!“ Uf, oddechl jsem si a pobídnu ho, ať si je nasadí, že bude na tabuli poznávat písmenka.

„Ale já je tady nemám, pane doktore.“ Hrklo ve mně! Co když přijel autem?

„Mám je v autě.“ Ještěže tak! O to líp, když se vzápětí dozvídám, že přijel autobusem.

Ono je to totiž tak, zjišťuju z dalšího povídání. Autem se mu jezdit už ani nechce, protože ví, že ty časy, kdy to na silnicích zvládal levou zadní, jsou už dávno pryč, ale nechce to před manželkou přiznat. Bohatě stačí, když doma nestačí na jiné věci. Mužská ješitnost mu tak nedovolí odříci dvakrát do měsíce výlet na velký nákup a jednou ročně na dušičky. Doznat se k tomu, že nezvládá už ani to, co ještě by mu z důstojnosti zbylo?

A proto, buďme ke starším řidičům shovívaví, mějme s nimi soucítění. Netrubme, neklepejme si na čelo, když jim něco trvá déle a na běžnost z našeho pohledu, nezareagují rychlostí blesku. Ponížili bychom je tím daleko víc, než si myslíme. Pro ně je nákup autem celodenní trauma počínaje neklidnou nocí a rozjezdem, první křižovatkou, přes kruhové objezdy a parkováním u marketu s hledáním klíčů konče. Ne, neposmívám se jim, tak to nemá vyznít, vždyť stáří samotné a tím spíš s nemocemi, se nevyhne nikomu z nás.

Kupodivu toto všechno povídá ten, který by ještě před nedávnem podepsal petici za to, aby všichni ti řidiči, kteří se nerozjedou v milisekundě na zelenou, nezastaví na fleku a v šedesátce neprokličkují mezi kužely na deset metrů, byli ze silnic nemilosrdně vykázáni.

A úplný závěr dáme jaký? Chcete vědět, jak pan Karlík dopadl? Ještě to s ním bylo docela dramatické, protože si vzpomněl, že ho nějak bere krční páteř. Proto vyšetřuji rotaci hlavy doleva, doprava a nestačím se divit, protože pohyblivost je minimální.

„A jak to řešíte v autě? Jak se díváte do zrcátek? Jak poznáte, že zprava, zleva nic nejede?“ jsem zvědavý jak štěnice. Nu a protože pan Karlík je vtipálek, očekával jsem filmovou odpověď ve stylu pana Hrušínského, jak svému pacientovi – hostinskému radí, že se má otáčet celý tělem. Jenomže můj pacient názor zdokonalil.

„No co, no, když mě zajímá co se děje po stranách, rychle zaberu za volant a natočím se tam i s autem.“

Tak co vy na to? Nepotvrdili byste mu ten řidičák? Když vás dovede od srdce tolik rozesmát? :-)