Diskvalifikace osmi badmintonistek na LOH je neférová

Jen zcela výjimečně se vyjadřuji k aktuálnímu dění, ale protože se jedná o sport, tím spíš o badminton, který jsem aktivně, byť špatně hrál a doposud se za sportovce považuju nebo si na něj prý už jenom hraju, okomentovat musím.

Čínské, korejské a indonéské hráčky Světový badmintonový svaz potrestal za to, že své zápasy vypustily, protože nevyvinuly maximální úsilí pro vítězství. Jinými slovy, že se moc nenadřely a chtěly poslední zápas ve skupině prohrát, protože právě to jim zaručovalo hratelnějšího soupeře pro příště. Když pomineme problematiku stanovení pojmu maximální úsilí a tudíž nesmírnou pravdivě hodnotící odvahu posuzujícího vševěda, je na druhé misce vah zcela přípustná turnajová taktika, kterou hráčky jenom prachsprostě využily. A jak se v každém sportu dozvíte, nejenom trénovanost, ale nedílnou součástí aktuální výkonnosti sportovce je právě taktická příprava. Taktika velela prohrát, tak proč ne. Popel na hlavu si můžou sypat jedině tvůrci špatného systému turnaje, který k takovému taktizování přímo vybízí.

No tak co no, tak pro jednou hráčky čtyřhru kazily víc než obvykle. Moc neběhaly, nezvykle často trefovali sako a do autů jim míčky ulítávaly také víc než kdy jindy. Vzhledem k tomu, že cyklokros a badminton patří mezi fyzicky nejnáročnější sporty, proč nevyužít výjimečně se nabízející příležitosti dát si zasloužený voraz?

Na výsost unikátní podívaná to mohla být zvláště v tom zápase, kdy nechtěla vyhrát ani jedna ze soupeřek. Něco takového se jen tak neděje a vidět tu radost z prohry a zklamání z vítězství, to musel být vskutku životní zážitek! Že se cítili ošizeni diváci, kteří si za tuto frašku zaplatili? To je jen prvotní pocit ne nepodobný zklamání mého kolegy, kterému v dubnu na dovolené na Mallorce sněžilo a já mu povídám co blbneš? Tam nejenom že už byl a koupal se každý, ale komu se kdy povede, aby se na Mallorce klouzal a kouloval? Vždyť ty máš obrovské štěstí a ostatní by ti závidět měli!

Potrestání čtyř párů badmintonistek proto, aby si „usnadnili“ cestu k co nejlepšímu výsledku a na olympiádě zvláště, proto považuji za naprosto scestné a neférové a stejně to určitě cítí nejenom jejich trenéři, ale i všichni sportu znalí a oddaní. Schválně si zkomplikovat cestu za vysněnou medailí, tak to tu fakt ještě nebylo!

Což takhle potrestat i oštěpaře, diskaře, nejrůznější skokany, kteří si v kvalifikaci zajistí postupu hned prvním hodem nebo skokem a pak se cílenými přešlapy na finále šetří? Ti nešidí diváky, kteří se na ně přišli za nemalé peníze podívat? A co trenér, který do odvetného fotbalového utkání nasadí náhradníky a juniory, protože první zápas na hřišti soupeře vyhráli 5:0, to není o taktice? Vypuštění finiše v rozběhu, když jde o pořadí a ne o čas, to je také vždy a všude vynaložené maximální úsilí? Co ti běžci, kteří značnou část vytrvaleckého závodu odtáhli, ve finiši zákonitě propadli, přičemž ti ostatní, co se za tahounem zkušeně vezli a šetřili si tak síly, pro ně se chystají tresty taky? A co cyklistická, především týmová brzdící vychytralost, usnadňující kolegovi únik? Přesto, že i tady dostává maximální úsilí pěkně nafrak, tady se tomu říká jedině taktika.

Samozřejmě, laxnost asijských hráček byla patrná a na hru určitě nebyl příliš vábný pohled, ale jestli ono nebylo jejich hlavní chybou to, že se šetřily hodně okatě. Troufám si tvrdit, že být ve stejné situaci hráči a hráčky naši, jejich prohra by působila naprosto profesionálně, takže by nikdo by nic nepoznal.

Ale i jinak to jde. Nemít někdy svůj den a totálně všechno zklohnit, proč by se to nemohlo stát i osmi hráčkám najednou? Vždyť náhoda je blbec a štěstí přece sedá na vola a ne na krávu! 

Já vám měl jednou zrovna takový den blbec, kdy jsem v badmintonovém zápase ve druhém setu vedl už 13:0 (to se ještě hrálo na ztráty a do patnácti) a říkám si, že soupeři tak jako v prvním setu, bodík, dva daruju. A co se nestalo? On se naštval, on se rozehrál a já jsem zápas prohrál. Nebo ještě jednou, kdy jsem s tenisovým soupeřem, s kterým jsem běžně sváděl vyrovnané souboje, poníženě prohrál 3 sety kanárově, byť jsem se snažil sebevíc.

Co vám budu povídat, to já jedině mám k olympijskému badmintonovému turnaji ty nejlepší předpoklady, to o mé prohře by nikdo nepochyboval. A Koukal by na mě jen posmutněle koukal.