Bojí se mladí sednout si za volant?

Zase nějaký slimák, pomyslím si, když dojedu asi pět aut a nechápu, proč se tady, na rovné silnici mezi obcemi někdo plíží padesátkou. Pochopil jsem záhy - autoškola. A to mi věřte, že je to ten lepší případ ze současnosti,

protože mi připadá, jako by si mladí, pořídit řidičák báli. A když už, tak neřídí moc rádi, a podle toho jízda vypadá. Jak to říct jenom slušně – nevím, jsou prostě víc připosraní, než by se dalo předpokládat. Vycházejíc z vlastní zkušeností ale nechci házet všechny začátečníky do jednoho pytle, určitě se najdou tací, kteří se řízení nemůžou dočkat a jezdí jako zběsilí až riskují.

Já mám však smůlu na mladšího kolegu, s kterým čas od času musím chtě – nechtě jet, přičemž jízda s ním se mi vůbec nelíbí. Že nepřekročí rychlost nikdy ani o kilometr, budiž, asi ho předpisy, nařízení, regule pořád baví dodržovat, nebo by rychlejší jízdu nezvládl. A nepopohnal  ho ani zezadu troubící kamión, protože tady je osmdesátka, tak se pojede osmdesátkou na metr přesně!

A když mu poradím, „teď můžeš,“ aby pomalé auto před sebou předjel, tak odpoví, že raději ne. Stejně neúspěšně jsem dopadl s tím, aby auto odbočující vlevo podjel, a to tam bylo místa na dva tanky. A když jsem mu pomáhal vyjet z vedlejší na hlavní svým oblíbeným „teď můžeš,“ protože bych to já stihl třikrát, už na mě dostal zlost a opáčil mi, jestli znám ty reklamy „Nemyslíš zaplatíš,“ a rozpovídal se o nich: Jak dopadla děvčata, když si řidička četla smsku, jak se řidič ohýbal za dítětem dozadu a přehlídl stopku, jak, jak, jak…

Chvíli jsem mlčel – měl pravdu, následky nehod bývají i hodně tragické a když se vlivem dopravní kampaně i „živě“ ukážou, zanechají na divákovi hlubokou stopu. Jenomže! Ta prevence zněla „Nemyslíš, zaplatíš!“ A co, ptáte se? Vždyť nějaký název mít musela, ne? Ano, ale já bych důrazně připomněl, že jen když nemyslíš, tak zaplatíš. Není potřeba myslet hned na následky nehod, je potřeba se soustředit, ano, to je to správné slovo, na to, aby se nebouralo.

To znamená logicky myslet, být pozorný, hned všeho se nebát, věřit si, mít dobrý odhad v rychlosti, ve vzdálenosti, v přesnosti, čili v celkovém úsudku, aby se dalo co nejdřív a správně na cokoli reagovat. Až třeba někdy nastane ona kritická situace. Vědomě nezmiňuji předvídavost, protože ta je zavádějící. Vždyť u každého plotu můžu předvídat psa i kočku, v lese veverku, na poli zajíce, kam a za jak dlouho bych pak přijel?

Rozumíme si? Chce to trénovat a nepodceňovat vlastní schopnosti, pak bude líp. Nebýt zpomalený, vystrašený, nemyslet hned na to nejhorší, ale jízdu si užívat, mít z ní radost, mít auto za dobrého sluhu. Vždyť to kroucení volantem, to řadění, to zrychlení, je přec tak krásné! Nemít jízdu jako nutné zlo, protože skoro každý den na silnicíci někdo umře, ale maximálně se přičinit o to, aby tomu tak nebylo!