Osmdesát procent děje se odehrává v Sokolově a Dolním Rychnově (1948 - 2004), také dva roky v Liberci. V knize se dočteš čeho se vyvarovat v mládí, abys ve zralém nedopadl jako já. Proč jsem se nestal slavným fotbalistou, boxerem,
ani bavičem a selhal coby svůdník žen, i když jsem vše měl na dosah ruky?
Mé zážitky byly tak bohaté, že jsem se nemohl rozhodnout pro výstižný název knihy. Nečekaná transfuze, Devětatřicátníci, Zneuctěná modlitební kniha, Uličníci generála Ludvíka Svobody, Rváčem proti své vůli, Srůstání nebo Hrdina máma?
Rozhodnutí jsem nechal na panu Krausovi, jehož nakladatelský mozek je ještě poddajný, oproti mému již ze dvou třetin natvrdlému.
Příběhy i osoby jsou pravdivé, nemáme se za co stydět a když, tak jen malinko. Mé blízké i vzdálené okolí se doví různá tajemství z mého života.
O dědovi a strýci Egonovi už jsem na blogu psal, také o mámě a vztahu s učitelem, což vše Transfuze také obsahuje. Popíšu tedy jen ještě nenapsané.
NĚKOLIK SEKUND PŘED KONCEM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY
Je rok 1945, měsíc duben spěje ku svému konci. Slunce odhazuje peřinu noci a počíná se svou obchůzkou. Vypadá to, jako kdyby přenocovalo ve stodole zemědělské usedlosti v Jalovém Dvoře. Statek má číslo popisné 55 a nalézá se mezi městem Loket nad Ohří a světoznámým lázeňským městem Karlovy Vary.
V listnatém lese, který obklopuje celý statek a patří k němu, již dávno zahájilo ptactvo svůj koncert. Velký pozemek je ohraničen dřevěným plotem, za kterým se les listnatý počíná míchat s jehličnatým. Les ukrývá políčka a pastviny, které taktéž patří ke statku. V popředí dvora je rozlehlá zahrada s ovocnými stromy a podzemním prostorným sklepem, který slouží jako chladnička. Nyní ale je přebudován na protiletecký kryt.
Na konci zahrady před plotem je mezi křovisky schovaný altánek s názvem: Palečkův domeček.
Za hlavním obydlím jsou stodoly, chlév, stáj a kurníky. V útrobách se nalézá mlátička, třináct krav, dva koně, plno hus, kachen, čtyři prasata a jeden kohout s celým svým harémem.
Do melodického ptačího zpěvu se pojednou vklíní nemelodický dětský křik. To nejmladší, ještě ne šestiletý, obyvatel statku Horst se vydává za hlavní bránu, k domovu kamaráda Fritze. Jde ho poprosit, jestli by s ním nešel pást krávy. Fritz bydlí až u hlavní silnice, která vede z Lokte do Karlových Varů. Horst si k němu zkracuje cestu přes velkou louku. Tentokrát ale zůstává před ní překvapeně stát. Je plná opuzštěné německé vojeské techniky. Auta, děla, motocyklky a jedna pojízdná vojenská kuchyň. Také se tu válejí různé zbraně, nábojnice, granáty a na jedné z hlavní děla se houpe helma, jak si s ní slabý větřík pohrává. Vypadá to tu, jako kdyby si někdo jen na chvíli odskočil a použil hlaveň jako věšák. Neodskočil! Německý voják opustil svou válečnou techniku a prchá před Ivanem od Moskvy. Jen rychle domů, dokud je čas.
Chlapec si začíná potichu zpívat smutnou dětskou písničku. Chce tím zahnat nejistotu. Jeho oči dokořán bloudí dále po těch nestvůrách, které ještě nedávno rozsévaly smrt. Takový šestiletý človíček už začíná chápat, ale některé věci a události vbidí přece jen jinýma očima, než jsou ve skutečnosti. Takže tyhle události budou viděny tímhle věkem, a ne tak, jak o nich budou jednou psát dějiny!
Začíná se pomalu procházet mezi tím železem, které ještě nedávno zabíjelo. Zpívat si ale nepřestává. Chlapcovy ruce při té procházce hladí bezmyšlenkovitě blatníky nákladních aut, hlavně děl a občas vleze do některé z kabin, u kterých zůstaly otevřené dveře, jež prchající už nezavřel, jak ve spěchu bral nohy na ramena.
Tady se chlapci nabízí velký prostor pro hraní, zapomíná na své povinnosti, nasazuje si helmu, kterou srazil klackem z hlavně. Spod helmi mu kouká jen špička nosu, přesto ale zpozoruje před sebou na zemi jakousi tajemnou bedýnku. Je pootevřená, kleká si k ní, helma se mu sveze jako hledí až na bradu. Sundá ji z hlavy, teď přece našel něco zajímavějšího! V rozrušení si přestal zpívat a onu tajemnou věc otvírá zcela. Při tom se tato nahne a začínají se z ní kutálet granáty. O jejichž totožnosti ten špunt ještě nic neví. Začíná je kutálet po louce, ťuknutím o sebe narážejí. Ani ve snu by ho nenapadlo, jak je jeho hra nebezpečná.
Z dálky se k němu pojednou donese bučení kravky, které mu možná zachránilo život. Vzpomněl si totiž, co měl v úmyslu dělat a kam má jít. Záhadné hračky nechá svému osudu a peláši směrem k Fritzovi, pryč od těchto nestvůr, kterých jsou v této době v západních Čechách plné louky.
