Smích na chalupě není vzácností

Jak to vypadá po příjezdu na chalupu po delší době. Veselé shledání se staršími sousedy a nejlepším kamarádem z dob vojny Harrym. Ten s ženou Evou jsou častými hosty. Jako emigranti se před lety poznali v Karlsruhe. .

 Eva z Litoměřic (rodina bydlela ve stejném domě jako Felix Holzmann) a Harry z Teplic.

Harry je bavič na úrovni pana Menšíka, oproti němu má ale velké hudební nadání. Zahraje bezmála na vše – i na hřeben – co dostane do ruky. Také druhým hlasem se okamžitě dokáže připojit k jinému hlasu ať tenoru nebo basu.

S veselou sousedkou z videa jim to také moc ladí. Ta zůstala veselá i poté, co jí muž prchl k mladší ženušce na delší dobu. Vrátil se vyhublý v době, kdy jsme chalupu koupili. Sousedka ho opět pustila do své domácnosti, aby ho prý zase vykrmila. Říkala, že byl milenkou vyhozen poté, co mu přestala patřičně fungovat mašinka.

Po našem příjezdu muselo sekání vysoké trávy počkat, museli jsme se na veškeré práce na chalupě nejdříve zahřát a obnovit stará přátelství.

Scházeli se u nás i jiní sousedé, nevadila jim německá espézetka na našem vozidle. Také vesnické děti se na našem staveništi scházely, ty naše aspoň zůstaly ve formě s češtinou. Ty vesnické si i nás dospělé tak oblíbily, že žadonily o práci při zvelebování chalupy. Zdarma jsme jim jen umožnili rochat se v hromadě písku a jiném materiálu ke stavbě.

 

Naše máma dokázala, nás svých pět dětí, humorem rozesmát i poté, co některého zlupala. Když se u nás po vojně zabydlel Harry, považovala ho okamžitě za své šesté dítě. 

Jsem od maminky naprogramovaný na srandy všeho druhu, proto mě tak hned někdo jiný nerozesměje. Ale Harry je jeden zmála, co mě dokáže nečekanými hláškami rozesmát k slzám. 

Kamaráde, děkuji že jsi! A vzpomínáš, když jsme na vojně ve třech s Mirkem Pickou skoro denně mizeli přes kasárenskou zeď do znojemských hospůdek? V jedné naproti nám jednou seděl asi pětatřicetiletý stařec. Při pohledu na něj jsme přísahali, tak staří nechceme nikdy být, proto se v tomto věku raději navzájem zastřelíme. Přísahu jsme nesplnili, dnes po osmdesátce už to nemá význam. Mirek je první z naší trojky, který nám byl odňat proti jeho vůli i bez střelby. Mirku, vím že už jsi tam nahoře našel dobrou hospůdku. Jednou tam zase budeme sedět ve třech...

Několik let po vojně v jiné hospodě

 

Autor: Horst Anton Haslbauer | úterý 4.2.2020 22:26 | karma článku: 13,50 | přečteno: 393x
  • Další články autora

Horst Anton Haslbauer

Kuchař, a proč?

25.5.2024 v 7:48 | Karma: 20,68

Horst Anton Haslbauer

Hydrovosk a maďarský děs

10.5.2024 v 15:29 | Karma: 17,14