.Na chalupě v Hlohovčicích jsem měl pohlednici ze Sokolova. Srdečný pozdrav Tobě a celé Tvé rodině posílá V. Němec. Už třikrát jsem četl závěť Tvé maminky a pořád se mi líbí. Byla hodná a rád na ni vzpomínám. I Tobě vděčím za
trvající věrnost. Dnes začříná listopad, zastihne Vás tento lístek v Čechách?
Jsem rád, že i tady máte domov. Zase někdy napiš nebo se zastav, budeš vítaným hostem.
Ještě do konce roku jsem se stavěl a osobně předalvánoční a novoroční pohlednici. Stav mého učitele se k mé lítosti opět zhoršil. Říkal mi již vyřknuté, ale všechna čest, kdo už se dožije takového věku (dnes už i já se k němu blížím).
Toto poslední setkání bylo smutné jako to předposlední. Rozzářil se jen, když mluvil o Lidušce a Janičce. Byl unavený a potřeboval klid, tak dlouho jako jindy jsem se tedy nezdržel. Při mém odchodu mi věnoval svou sbírku básní „Mé krásné Bzí“ a vepsal velmi roztřesenou rukou: Na památku příteli z nejmilejších, Horstovi Haslbauerovi
Václav Němec.
PAN UČITEL, historik, spisovatel, básník, překladatel a ČLOVĚK mě políbil a já měl slzy v očích. Známe se 52 let – učitel a žák. Považuji za čest mít za přítele takového ČLOVĚKA.
- června v sobotu jsem při příjezdu na chalupu vytahoval ze schránky list s černým rámečkem. Václav Němec zemřel ve čtvrtek 24. 5. 2001 vve věku 89 let.Poslední rozloučení se zesnulým se koná v pátek 1. června 2001 ve 13.00 hod.Vložen byl i hezký dopis od jeho dcery Jany, který končil: Horste, posílám Vám také poslední tatínkovu fotografii na památku. Měl Vás moc rád. Stavte seJana.A začalo nové velké přátelství mezi Janou a mnou. Často jsme se setkávali i jako rodiny. Jana, učitelka v sokolovském gymnáziu, mi byla nápomocná při zrodu mé první knihy Transfuze A. H.
