Už před lety mu jeho lékař pohrozil a hnal ho do lázní. Prý je nejvyšší čas s vahou zahýbat směrem dolů. V lázních měl Harry plno procedur a také denní jízdu na kole z bodu A do bodu B. Kolo si přebral, vytlačil z objektu na
ulici mezi domy a obchody. Ke své radosti objevil řeznictví. Kolo tam opřel a jal se zásobovat hříšnými dobrotami. Kolo zatlačil k lesíku s cyklotrasou.
Pro jistotu zmizel hlouběji do lesa, aby nebyl na očích. Kolo převrátil na řídítka a sedadlo, sedl si vedle něj na pařez. Jednu ruku zaměstnal strkáním dobrot do úst a druhou otáčel pedálem. Nebyl si jistý, jestli náhodou na kole není nějaké měřidlo kilometrů. Za hodinu zlikvidoval nákup a odtlačil kolo vrátit.
Tři neděle prováděl mimo jiných procedur i tuhle kulišárnu. Před jízdou domů se ještě v onom řeznictví zásobil. Výtahem jel do patra svého bytu, nechtěl svůj poklad odložit a sám si odemknout, zmáčkl tedy bradou zvonek a když slyšel, že se dveře otvírají, zatáhl břicho. Evička ve dveřích spráskla ruce a vykřikla: „děti, pojďte se podívat, jak nám tatínek zhubl…“ Ještě, než obě děti doběhly ke dveřím, Harry už nevydržel a břicho vypustil na své původní místo se slovy, „hovno jsem zhubl, přibral jsem, asi si budu stěžovat a reklamovat ty lázně…“
Při nedávném telefonátu mi prozradil, že tentýž lékař ho upozornil, že srdce mu pracuje už jen asi na padesát procent, proto má také vodu v nohách.
„Asi budu muset změnit doktora…“ byla Harryho úvaha.
Já jsem zvědavý, co bude se mnou do dvou měsíců, to Harryho věkově doženu...
Pokračování jindy
