Harry horníkem - šel rubat na Ostravsko

Podepsal to a mohl o dva měsíce dříve svléknout khaki mundůr. S Mirkem Pickou jsme si našli náhradníka mezi bažanty. Jelikož vypadal jako ten francouzský herec Yves Montand, tak jsme mu takto začali říkat. Zdeněk Vítek patřil

u našeho tankového praporu mezi několik řidičů nákladních aut.

Harry se ztratil jako pára nad hrncem, mnozí postrádali jeho legrácky a výstupy s kytarou. Prý nic není věčné, ani láska k jedné slečně. Výjimkou byl Mirek Picka a slečna Bohunka, s kterou se do sebe zamilovali ještě před odchodem Harryho do dolů.

Když jsme se tak jako nový trojlístek vraceli z tankoparku do kasáren, na mostě přes koleje před námi šlapala nějaká slečna. My tři jsme se začali po chlapsku bavit na její účet. Jako že je škoda, že má jednu nohu do o a druhou do x a jiné hovadiny. Na konci mostu jsme mladou hezkou Moravanku došli a dali se s ní do řeči. Šla ze směny z továrny na obuv zvaná Baťárna. Začali jsme jí strašit, že by domů neměla chodit sama, což je nebezpečné, když se tu prý poslední dobou potuluje jakýsi vyvrhel.

Když souhlasila s doprovodem, Mirek se s námi rozloučil a mířil sám do kasáren. Navrhl jsem Yvesovi, že si hodíme korunou, která určí, který z nás dvou chytne rámě slečny. Koruna určila mě a Yves pospíchal za Mirkem. Chňapl jsem Moravanku za „flígr“ a vyrazili jsme, pro mě neznámo kam. Byl jsem v domnění, že jsem chňapl holku ze Znojma a co nevidět budeme stát před jejím obydlím. Slušně jsme se bavili ovšem možném a já najednou zjistil, že jsme opustili Znojmo. Ani v dalších vesničkách holčina nemířila k žádným dveřím. Jen se usmívala. Nakonec to trvalo deset kilometrů, my došli do Kravska a tam byla doma. Prý bydlí se starou tetou, aby ta nebyla sama, jinak že má rodiče ve Znojmě.

Cestou nazpět jsem se pokaždé ukryl do příkopu, když se objevila světla auta, mohla to být vojenská „lítačka“ a já byl venku bez povolené vycházky. S Moravankou jsme spolu začali chodit, a těch deset kilometrů tam a deset nazpět probíhalo do konce vojny často. Já načerno bez vycházkové knížky. Se štěstím a se skoky do příkopu jsem nebyl nikdy lapen. Byla to vlastně má první holka v životě. Nechtěl jsem se vázat před vojnou. Energii jsem vybíjel aktivním sportováním…

Před odchodem do civilu jsme měli další "smrťák."

Při nočních jízdách do stojícího tanku na razil v plné rychlosti další tank. Tomu ulétla věž, v které byl velitel tanku, ten to nepřežil.

Příště další osudy Harryho civilisty a vojáka v záloze