11. 12. 1946 nemocný v lágru. Okolo Karla stále ještě nic. Egon stále ještě v anglickém zajetí. Hilda, Marie, Horst a malá Hilda v Lipoltově na práci. / 16. 2. 1947 já pořád v lágru ve Dvorech. / 27. 2. 1947 Dvory. Skládání .
uhlí, topit, uklízet sníh, připravovat sůl.
9. 3. 47 Byl na hřbitově u Anny, možná naposledy?
15. 3. 47 Glasl (Hildy přítel), měl být u nás na Jalovém Dvoře a hledat Hildu. Hledá ho policie, chodí často přes hranice ze západního Německa a hledá Hildu.
6. 4. 47 práce ve skladu v lágru.
18. 4. 47 byla u mě v lágru Hilda, pak se zase musela vrátit do Lipoltova.
19. 4. 47 jsem už půl roku v lágru ve Dvorech. Měsíčně dostávám 30 korun za práci v lágru.
26. 4. 47 V Dalovicích nošení nábytku, čistit koně, štípat dříví, nové podkovy koni, vozit hnůj. Čtyři týdny pracoval v Dalovicích.
26. 4. 47 jsem byl zadržen na Jalovém Dvoře, když jsem chtěl zjistit, v jakém stavu je náš statek.
27. 4. zadržen ve Varech.
13. 5. až 17. 5. pracoval v hotelu Pupp.
18, 19, a 20. 1947 odchod z lágru. Dr Beneš v Karlových Varech.
21. 5. 47 do Lipoltova k ostatním z rodiny. Práce, stáj a zvířata udržovat v čistotě. Sečení trávy, naklepávat a brousit kosy, Chodit pro dříví a jeho štípání. Odvážení mléka. Čistit stroje, přehazovat obilí (předseda Paulíček).
27. 7. 47 jsem byl u bratra Hermanna v lágru ve Dvorech.
23. 8. 47 narozeniny v Lipoltově.
1. 9. 47 Horst začal o dva roky později chodit opožděně do 1. třídy. Každý den pěšky do Velichova do školy.
Dnes ve středu 8. 10. 47 Marie a malá Hilda do Falknova (Sokolov).
Od 5. 11. 47 14 dnů bolesti zubů.
10. 11. 47 rodina Petschau z Velichova vysídlila.
2. 1. 48 trhali zub v Kyselce.
Když přišla válka, během ní a po ní.
Marie, první a druhý muž padli. Karl a Anton zranění. Zase nasazení. Anton padl. Karl nezvěstný. Matka zemřela. Poté jsme mi tři, s Marii a Hildou, ještě doma na statku pracovala, než jsme byli vyvlastnění.
Když jsem všechny vezl bryčkou z Louček k vysídlení, přišli jsme na řadu k čekání ve škole v Novém Sedle. Všechno nám sebrali. Poté nás přemístili do lágru ve Dvorech. Sedm měsíců jsme čekali na odsun. Byli jsme bez peněz. Denně jsme museli čistit záchody, vybírat močůvku, dělat dříví, skládat uhlí, uklízet sníh, nakládat všelijaké železo.
Žádný příjem, málo jídla a špatné. Byli jsme všichni rozdělení, na jakou práci se hodíme. My přišli do Lipoltova na zemědělské práce. Už jsme tu jeden rok. Co se vydělalo, přišlo do lágru ve Dvorech. Konečně nastala doba, kdy jsme výdělek dostávali osobně. Měsíčně 1.000 až 1100 korun. Je tu devět krav, dvanáct telat, jedna koza a tři slepice. Doma jsme toho měli o mnoho víc. Tam je to prázdné, všechno vybrakované i nové zařízení bytu patřící Marii.
11. 4. 1948 Hilda doktor.
20. 4. 48 zpět do lágru ve dvorech. Marie má vyřízené papíry ke sňatku. Musí ale se třemi dětmi vagonu. Rodina jejího druhého muže Jana Uhla, je dali dohromady s bratrem Jana, Arnoštem Uhlem, který válku přežil, jen se vrátil s prošpikovaným tělem střepinami od granátů.
Ve vagonu číslo 214 jsme byli dva dny, než jsme dojeli do Českého Brodu. Odtud nás odvezli třicet kilometrů dál autem do obce Bylany. Teď jsme na statku se 190 ha.
- 7. 48 já, Marie s dětmi Horstem a malou Hildou nazpět do Sokolova, bývalého Falknova.
Já nakládal jeden vagon železem. Pak jsem u města sekal trávu.
10. 7. 48 jsem dostal místnost číslo 8.
4. 9. 48 sekání trávy.
9. 9. 48 sekání trávy a nošení nebožtíků.
15. 9. 48 Jako nosič nebožtíků a dělání sena.
1. 11. 48 na hřbitov k Anně do Nového Sedla-
15. 11. 48 nájem 99,50, elektrika 50,00, roční nájem 576,90.
Naproti bydlí po třetí provdaná Marie, Arnošt Uhl je malíř a lakýrník. V ulici Generála Svobody bydlí mnoho německých rodin, které nebyly odsunuté, protože někdo z rodiny pracuje na šachtě. Ulici se říká Vídeň.
O vánočních svátcích tu byla dcera Hilda. Potom musela nazpět do Bylany.
15. 1. 1949 sečení, svážení, pomáhat bourat staré domy, vožení dřeva a cihel, řezání dřeva, stavět skleněný domek, vyhrabávání nebožtíku a jejich nošení ze hřbitova. Dělat metaře ve městě, solení. Dělat na stavbě, také jako zedník. Transportovat nábytek. Krmení zvířat ve stájích, nošení cihel a cementu, pomáhání truhlářům.
Pozor, jsou situace každého z nás, kterými musíme projít, abychom poznali skutečný kus našeho života. Každý z nás se mýlí možná jednou a považuje za lásku to, co je jen opojení v opilosti. 26. 12. 1949 Brückner.
Další poznámky příště…
