Češka z Jihlavy (3)

Naše dcera, kterou jsem poprosil, aby můj sesmolený dopis v němčině pro obě právničky, dala do srozumitelného stavu, nám dala vědět, že už oběma telefonovala. Dá se s nimi mluvit a navrhly setkání a pohovor společně s dcerou... 

 ...Jihlavanky. Musel by u toho být tlumočník, pokud jihlavská dcera neovládá němčinu. Toho by se zhostila má česká žena, která je s němčinou na tom lépe než já Němec. Nejdříve ale proběhne lékařské konzilium po návratu lékaře ústavu z dovolené. Mělo by se konat za tři dny.

            Na mobil jihlavské dcery, která od své maminky o nás věděla z telefonování, jsem chtěl esemeskou vyslídit, jestli má na mobilu whatsapp a jakou má „mejlovku.“ Whatsapp jí nic neříkal, musí se zeptat své dcery. Vnučka naší pacientky, už máma dvou dětí, zpojízdnila svůj i maminky mobil na tento systém telefonování a také jsme na sebe teď měli „mejlovky.“

            Domluvili jsme setkání s právničkami na nastávající pátek. Naše dcera se telefonicky spojila s velitelkami ústavu a dostala termín na pátek ve čtrnáct hodin. To bude po konziliu. Jihlavská dcera pacientky slíbila příjezd onen pátek i se svou dcerou ovládající angličtinu. Věděli jsme už, že jedna z právniček ji také ovládá. Upozornil jsem, že by měli být v Norimberku aspoň ve třináct hodin. Ať počítají se zácpou na D1.

            Celý leden jsme měli tuto zábavu a začal únor. Za vchodem do ústavu je vpravo recepce, velký prostor před jídelnou je po snídani zaplněn vozíčkáři. Buď klimbají, nebo se dívají do ztracena. Ti čipernější se různými posunky zdraví. Sem by měla Jihlavanka chodit a navazovat kamarádství. Má ale strach, kdyby opustila pokoj, někdo by se jí hrabal ve věcech.

            V přízemí dlouhé chodby, dva stále obsazené výtahy vozíčkáři. V prvním druhém i třetím poschodí ty samé dlouhé chodby. Všude citelný zápach. K Jihlavance do druhého poschodí šlapeme pěšky.

            Začali jsme si „mejlovat“ s dcerou Jihlavanky. Její první 5. 2. 19 zněl: Dobrý den, mluvila jsem teď s mamkou, tu druhou paní prý dnes ráno odstěhují, aby měla klid. Čeká se na vyjádření lékaře, až se vrátí z dovolené, co a jak dál. Řekla jsem jí, ať zatím nic nepodepisuje, dokud nebude přesně vědět, co z toho plyne. Hlavně že si odpočine a konečně vyspí. Konzilium se prý ještě nekonalo, nikdo jí o tom nic neřekl, mamka je z toho na infarkt. Děkuji moc za pomoc! Y.

            Zajel jsem sám za pacientkou, dostala nějaké formuláře ohledně jejího úrazu a vůbec si s nimi neví rady. Na pokoji byla druhá postel prázdná. Novou spolubydlící prý nechávají po snídani na vozíku v přízemí. Rozrazily se dveře a do pokoje vtlačila opěrný vozík stará paní. Když mě uviděla, sundala si náramkové hodinky a podala mi je se slovy: „Nejdou!“ Asi mě považovala za pečovatele. Jihlavanka mi oznámila, že je to ta její předchozí rámusící spolubydlící. Neustále sem chodí, i v noci, jde na své původní místo a hrabe se ve stolku u postele. To se také dělo teď. Zuřivě vyhazovala na postel věci ze stolku. Šel jsem jí vrátit hodinky s upozorněním, že je prázdná baterie. Jen přikývla a hodinky si navlékla.

            Do pokoje vběhla jedna pečovatelka, zmatené paní vysvětlila, tady že už nebydlí, naházela věci nazpět do stolku a stařenku si odvedla. Jihlavanka spolkla naši tabletku proti bolesti hlavy. „A to je tady pořád, já už nemůžu, nejraději bych skočila z okna. Nemůžeš mi sehnat cyankáli? Nebo poraď něco jiného. Už to vidím, domů že se nedostanu, oni mě tady určitě ládujou nějakým svinstvem, abych zblbla úplně.“

            „Vydrž, všechno se vyřeší, až přijede tvá dcera s Jihlavy, přijede s ní také tvá vnučka se svým mužem. A ty se cítíš na to, být sama doma? Měla bys nárok na pečovatelskou docházku i třikrát denně. To už zjistila naše dcera. Také nákup by museli obstarat, nakonec to bychom mohli i my až budeš doma…“  „Neustále mě straší, že musím byt pustit nebo si budu muset sama platit pobyt tady…“ Vzal jsem od ní formuláře ohledně úrazu, že se pokusíme to vyplnit doma a pak to od ní necháme jen podepsat. Na ty formuláře tlačí právnička, úrazové pojištění, že by hradilo aspoň částečně pobyt v ústavu. Jen vzdychla a opět promluvila o tom skoku z okna. Mám prý o téhle šlamastice napsat. Měla mé knihy a věděla o mém koníčku. Vyrazil jsem k domovu.