Černoši něco žvýkají

Na dvůr přibíhá Fritz a s očima dokořán řve: "Lidi, jsou tady černoši..., já viděl černochy..., Amíci tu jsou..., na silnici na Vary postavili závoru..." vyndavá z úst žvýkačku, "a hele, co mi dali, prej se to menuje žvejkačka

 a takhle,“ strčí ji do ústního otvoru nazpět, „se to žvejká,“ a předvádí, jak se to dělá.

Všichni vyšli n dvůr, kde Fritz pokračuje: „Hele, musíš jít se mnou, dají ti taky, všichni to žvejkají..., závoru mají přímo u hospody, zastavují a prohlížejí tam všechna auta, než je pustí na Loket nebo na Vary. Můj děda říkal, že to sou Amíci, mají takový malý autíčka a jezdí s nimi jako šílenci i přes příkop a po poli.“

Horst se dívá tázavě z jednoho na druhého. Ti se po sobě také bezradně dívají a děda konečně otevře pusu: „Jen bež s Fritzem, jemu se nic nestalo, tobě se taky nic nestane...“

„Jen aby nebyli horší jak ti Rusové,“ zalamentuje babička Anna a Marie řekne synovi: „Jen jdi, ale dávej na sebe pozor a nezůstávej tam dlouho, přijď potom za námi na pole.“

Starost všem dělá, že už dlouho nepřišel žádný dopis z fronty...