Amíci a uličníci

Jalový Dvůr. Na hlavní silnici Loket - Karlovy Vary mají Američané závoru. Hned u silnice je hospoda s pláckem pro stoly a lavice, teď tam stojí několik džípů. Okolo nich jsou děti z vesnice, které si zvědavě prohlíží své první

 černochy v životě. Vojáci otvírají své suché stravy a dávají z nich dětem čokolády a žvýkačky i jiné laskominy. Pro sebe loví cigarety, z nichž vždy odhazují velkým obloukem obrovské nedopalky. Na ty se malí kluci vrhají a přiváději tahem pusou opět k životu.

Je slyšet kuckání, vojáci z toho mají legraci a každou chvíli vpustí děti do některého z džípu, aby je krkolomnou jízdou povozili. Ti, co mají službu u závory, staví nákladní auta jedoucí oběma směry. Prohlíží si náklad a doklady.

Fritz má nápad a nabádá Horsta, aby ho následoval. Jejich kroky vedou ke zřícené porcelánce opodál. Fritz mezi odpadky vyndá veliký nalomený džbán. Cestou nazpět k závoře prozradí svůj úmysl. Nepozorovaně strčí u závory stojícímu náklaďáku pod hodně sjetou pneumatiku tento střep a jako nic mizí nazpět mezi ostatní děti. Pneumatika musela být opravdu hodně sjetá. Po chvíli se ozve rána, když se vozidlo rozjelo. Službu konající tasili kolty a obíhali vozidlo do doby, než zjistili příčinu. Skočili do dvou džípů a vyrazili do obou směrů s připravenými samopaly a palubním kulometem. Ostatní vojáci poslali děti pryč a zaujali bojové postavení před hospodou. Děti měly doma o čem vyprávět. Ti dva si své tajemství ale ponechali pro sebe.