Hurá do školy!?

Proč je za tím ale víc otazníků a  nejasností?  Konec povinné docházky v Čechách?  Douška o rouškách ve třídě.. 

Naposledy jsem se s Vámi rozloučila poměrně emotivně po uzavření škol. Už samotné toto slovní spojení pro mě pořád zní děsivě. 

Po počátečním šoku jsem se tomu já i kolegyně postavily čelem. Založily jsme skupinu na whatsappu, kde živě komunikujeme, sdílíme nápady a zkušenosti. Vymalovaly a uklidily jsme školu. Některé z nás šijí roušky, některé pečou buchty pro sestřičky na infekčním oddělení nemocnice.  

S dětmi jsme v on-line kontaktu, posíláme úkoly, kontrolujeme, vidíme se s dětmi přes obrazovku počítače, stejně tak probíhají i porady.  Kdo má s technikou problém, chodí si do školy pro nakopírované pracovní listy. Mohou si přijít půjčit knihy ke čtení, chystáme pro ně výtvarný materiál na tvoření - když jsou ta papírnictví pořád zavřená.

 Včera jsem běhala po lese a natáčela videodiktát na shodu podmětu s přísudkem: Smrky se ve větru vyvrátily. Na pasece se pásli srnci.. Děti z toho měly radost - to už není věta z diktátu. Za měsíc se počítačové schopnosti naše i dětí zvýšily o ..prostě o moc. 

Přesto živý kontakt dětí s učitelem je nenahraditelný a na 1. stupni ho sebelepší počítač nenahradí. Už jsme pomalu ztráceli naději, že se do konce roku sejdeme. A najednou to přišlo. První stupeň se otevře 25. května. Jupíí. Už je to tady. Jenže hned druhý den se to začalo pěkně zamotávat. Přijde je ten, kdo chce. Je u nás ještě škola povinná? Buď jsou bezpečnostní rizika tak malá, že můžeme jít všichni, nebo je nebezpečí pořád poměrně velké, a pak tomuto kroku nerozumím.  

Rozestupy ve třídách, po jednom v lavici. Hmm. Tak já vlastně ani nemůžu vzdělání všem nabídnout. Stovky venkovských škol jsou školy pouze s 1.stupněm, tedy s pěti ročníky v 5 třídách. V malotřídkách i v méně místnostech. Chápu, že ve velkých městských školách, kam nenastoupí děti druhého stupně, je dostatek prostoru i pedagogů. U nás ne. Jestliže nemají přijít děti, které žijí v rodinách s rizikovými osobami, co učitelé? Když tak proberu svůj tým - manžel v rizikové skupině, stará maminka ve  společné domácnosti, astmatik..Mám je postavit před třídu? O moc víc lidí už nemám. Pokud se tedy i učitelů týká dobrovolnost.

Roušky brání  vzájemnému porozumění ve výuce. Ačkoli na veřejnosti je budeme nosit patrně celé léto, před třídu se postavíme bez nich a můžeme to dovolit i dětem. Je to bezpečné? Vůbec roušky jsou kapitola sama pro sebe. Na výuku je možné je sundat, na svačinu je nutné je sundat. Některé roušky mají tkalouny. Klička je problém i na botě, natož za hlavou .  Když někdo na vesnici rozstříhá cíchu na roušky, podělí všechny sousedy. Že má po přestávce každý opravdu na puse  tu svoji? Kdo ví..Za den na ni sáhnou hodněkrát a to by nemělo být. Takže v rouškách vidím ve škole mnohem větší nebezpečí, než bez nich.

  A jaký má efekt to, že budou děti sedět dál od sebe, když o přestávkách se zkrátka sesednou. V rouškách? Ne, o přestávkách se svačí a pije a klábosí a lítá. Tak od toho jsme tam přece my - abychom je po dvou měsících jen napomínali, odháněli od sebe a předpokládali, že je bude bavit sedět celý den způsobně při frontální výuce. Žádná práce ve dvojicích, žádné týmy, žádné komunitní kruhy. Žádný tělocvik. Žádný zpěv - to by teprve bylo aerosolu ve vzduchu!! 

Zatím ještě nezjišťuji, kolik rodičů má vlastně zájem a potřebu a odvahu dítě do školy dát. S tím ještě počkám. Protože to je ten krok, kterém nerozumím. Někdo ve škole bude, někdo ne. Budeme učit ve škole i distančně. . A je iluzorní představa, že do školy přijdou právě ty děti, které se on-line výuce tak trochu vyhýbají. Oni se úspěšně vyhnou i té kamenné škole. Protože to jde. 

Nástup do školy nepředstavuje velké riziko, stát má epidemii pod kontrolou - pojďme na 1. stupeň povinně všichni s minimem omezení.

Pokud tomu tak není, nechme školy zavřené.