Ukliďme si sami v sobě

Léto pomalu končí. Dny se zkracují a není velká naděje, že ještě opráším lení garderobu. Letos na ni tady v Británii nějak nebylo počasí. Letošní léto bude zaznamenené jako léto nepokojů, které se z Londýna rozšířily do většiny velkých měst. Měla jsem štěstí - ve stejné době jsem cestovala Skotskem a o potížích věděla jen díky rádiu v autě. Navíc nebydlíme poblíž centra města ani obchodů, které se staly terčem zájmu, takže návrat domů byl zcela bez problémů.

O důvodech nepokojů se rokuje ještě dnes stejně jako o jejich důsledcích a o tom, jak zabránit jejich opakování. Politici se předhánějí v analýzách, vysvětlování a nabídkách řešení. Většinu lidí to už přestává bavit poslouchat a moc žádným opatřením nevěří. Kdo měl tu smůlu, že se k nepokojům připletl, ztratil docela hodně iluzí o smyslu moderní společnosti.

Moje kamarádka je učitelka jógy jako já, ale narozdíl ode mě žije v centru Manchesteru. V den, kdy nepokoje začaly i tam, nerušeně provozovala svůj "art salon". Jednou za dva týdny spolu se studenty cvičí jógu, medituje a pak malují. Nabídla svým studentům zrušení lekce, ale všichni do jednoho se rozhodli přijít (a v případě nezbytnosti přenocovat). Nešlo jim o ztracené peníze za předplacenou lekci. Odmítli nechat pár agresivních jedinců pokazit jejich den, zavřít se doma u televize a postupně propadat depresi při sledování zpráv. Rozhodli se spolu s učitelkou, že nad Manchester pošlou trochu dobré a pozitivní energie. Vyprávěla mi, že jejich meditace měla výjimečnou atmosféru navzdory hukotu helikoptér nad střechami domů. Jestli jejich energie zachránila pár výkladních skříní nevíme, ale je fajn, že se nenechali zastrašit. Řada lidí se mě ptá, jaký má náš životní styl smysl. Je jóga opravdu tak skvělá? Je meditace opravdu tak důležitá? Není to všechno jenom další moderní vlna, která časem přejde? Nejsou lidi jako já a moje kamarádka vytržení ze skutečného světa?

Shodou okolností ve stejném týdnu, kdy probíhaly tyhle nepokoje, pořádala organizace jógy, se kterou jsem studovala, mezinárodní setkání učitelů. Probíhalo v Americe, což je dost z ruky a já ho musela oželet. Bylo ale dost zajímavé otevřít po návratu domů maily a najít záznamy z průběhu jejich setkání. Zatímco v mojí zemi se vypalovaly domy a mladiství výrostci se vesele zásobovali novými televizory, botaskami a parfémy, na druhé straně světa lidé meditovali, cvičili jógu, zpívali mantry a rokovali o tom, jak jim jóga změnila život. Ke štěstí nepotřebovali nic víc než dělat to, co mají rádi a sdílet to s ostatními. Číst si to pár dní poté co jsem prošla Manchester rychle se vracející k normálu, ale pořád ještě s vysklenými výlohami a vypáleným domem uprostřed ulice plné trendových obchodů mi nabídlo zajímavé porovnání. Je možné si myslet, že co jsme viděli ve zprávách je ten pravý svět, ve kterém my všichni žijeme a setkání jogínů v odlehlém ashramu je něco okrajového s čím většina normálních lidí nemá co dělat a tím pádem to nemá na naši společnost vliv.

Jenže obě shromáždění byla shromáždění lidí, kteří si vybrali buďto jít rabovat nebo strávit pár dní intenzivním praktikováním jógy. Takže nic není víc nebo míň reálné. Jsou to obyčejní lidé, kteří rozhodují o tom, jak naloží se svým životem.

Takže když se mě někdo zeptá, jestli má jóga vůbec nějaký smysl, ve světle uplynulých událostí mi ten smysl přijde ještě větší než dřív. Každé ráno, když rozbalím matraci a začnu svůj den praxí, naladím se na vlnu, která mi umožní být tak dobrým člověkem, jakým můžu být. Uvědomím si, že mám svůj život ve svých rukou. Cítím mnohem větší respekt ke světu kolem sebe. Jakmile člověk pocítí zodpovědnost za své činy ani ho nenapadne ubližovat ostatním. Disciplína je vynikající nástroj k nastavení zodpovědnosti. Nemusí to být nutně jóga. Je ale třeba něco užitečného dělat a vzít sám za sebe zodpovědnost. Když každý z nás udělá jednu malou věc, jednu malou změnu k lepšímu, nikdo nám nebude muset nic předepisovat a naše společnost bude fungovat mnohem lépe.