Podzim

Měli jsme pocit, že podzim je v Manchesteru skoro celý rok. Letošní počasí bylo mizerné i na naše poměry. Jak se ale zase (zbytečně) posunul čas a s ním se zkrátily večery, najednou si začínám víc všímat barvy listů, toho jak je ho najednou plno spadaného na chodnících a začínám vybalovat teplé oblečení. Tradičně se snažíme oddálit zapnutí topení, ale letos nemáme šanci, už pěkných pár dní běží víceméně denně.

Podzim může být pošmourný a je snadné cítit se sklíčně, protože začíná tmavá a chladná část roku, ale jako každé roční období má i podzim řadu výhod. Připadá mi čím dál tím důležitější všímat si přechodu ročních období a změn v přírodě, protože ačkoli většina z nás žije ve městech a máme pocit, že souznění s přírodou je přežitek, pořád ještě máme v sobě zakódovaný rytmus, jen se mu často zapomínáme přizpůsobit. Když se ale naučíme změny kolem nás respektovat, náš život bude nejen lepší, ale i barevnější. Kdo chce být napořád uzavřený v neměnném umělém prostředí?

Čím se změna období projevuje nejčastěji, je změna jídelníčku. S chladnoucími a krátícími dny začínáme mít chuť na jídlo, které nás zahřeje a zasytí. Letní saláty jsou najednou mnohem méně atraktivní. Naštěstí se můžeme těžit ze sklizně a užívat si úžasnou sezonní zeleninu. Strávit pár hodin v kuchyni je najednou mnohem lákavější, když mám k dispozici tolik barev a chutí. Vegetariáni si na podzim nemají na co stěžovat. Díky posedlosti Halloweenem se obchody zaplnily nabídkou dýní, ale tou výběr rozhodně nekončí - všechny barvy se dají najít a využít, od bílého zelí po červenou řepu.

Pokud jde o jógu, mí studenti si začínají stěžovat na únavu. Vypravovat se na večerní lekci za tmy vyžaduje mnohem větší odhodlání, nemluvě o dešti a větru, které nás odrazují od opuštění domova. Sobotní dopoledne bylo ve znamení setkání s pár učiteli. Občas se snažíme sejít a jen tak si zacvičit a popovídat. Tentokrát jsem měla možnost nabídnout vlastní prostor a s radostí jsem uvítala první návštěvu v domácím 'studiu'. Po praxi se hovor stočil k disciplíně. Pro ty z nás, kdo jógu praktikují pravidelně doma, nejen na lekcích, je podzim šancí k úpravě disciplíny. Léto je možná aktivnější, ale dovolené a nepravidelný režim mohou pravidelnou praxi zkomplikovat. Podzim je skvělou šancí k nastolení dobrého režimu, který má čas se ujmout dříve, než začne vánoční šílenství. Ranní vstávání v chladných dnech je náročnější, ale když už se přemůžeme a vykopeme se z postele, pocit zadostiučinění po hodince jógy je o to lepší. Stejně jako prostředí venku, i naše praxe se přizpůsobí změnám kolem nás. V chladné části roku je lepší začít pomalu, meditací a dechovým cvičením, pak se začít hýbat. Není kam spěchat, podzim a zima jsou skvělé pro mírnější, pomalejší rytmus, místo častého střídání asan je dobré vytrvat, pracovat s dechem, poddat se pozici našeho těla. Rychlejší část jako Pozdrav Slunci může pro změnu přijít na konec, když jsme zahřátí a když (pokud jsme si opravdu přivstali) můžeme Slunce zaznamenat. Pro dny, kdy ho nezahlédneme ani zdálky, si ho můžeme alespoň vybavit. Zakončit ranní praxi rychlejší částí nám dodá energii na zbytek dne. Večerní praxe by pochopitelně stále měla končit relaxací, která nám pomůže uvolnit se před spaním a zakončit den s pocitem uvolnění.

S postupem času si uvědomíme, že se přemáháme čím dál víc, že se na čas vyhrazený praxi těšíme a zaznamenáváme pokroky. Díky józe nemusí jít jen o pokroky tělesné, může se změnit mnohem víc - naše nálada, energie, kvalita spánku či soustředění, vyrovnávání se s každodenními problémy i náhled na lidi a svět kolem. Je jen na nás, co si z praxe jógy vezmeme. Řada studentů s jógou začne, protože potřebují pohyb a jóga jim připadá jednoduchá. Po první lekci jim dojde, že i když nelapají po dechu a nepropotili tričko jako v posilově, jóga je náročná. Jako každá disciplína, ať už tělesná nebo duševní, jóga vyžaduje energii a vytrvalost. Nic není zadarmo, ani zdraví, ani hezké tělo, ani vyrovnanost. Ale ve světě zaměřeném na rychlý efekt a viditelný výsledek je příjemné najít něco, co nás ovlivní zevnitř a trvale, co nám otevře nové obzory.

Sobotní setkání mi připomnělo, jak fajn je praktikovat ve skupině a jak milé je být členem jogínské komunity. Být učitelem jógy je úžasné, ale občas mám pocit,  že moje osobní praxe pokulhává za přípravami a organizováním a najednou je těžké setkat se s jinými učiteli. Všichni mají tolik práce, že když už nejsem jejich pravidelným studentem, nebo nemám lekce ve stejném studiu, je téměř nemožné častěji se vídat. Setkat se jednou za čas jenom tak, bez rozebírání pracovních záležitostí a posedět nad šálkem 'yogi tea' a koláčem po praxi mi připomnělo, že tmavá část roku, kterou podzim přinesl, je o návratu k sobě, laskavosti k sobě a ostatním kolem nás a o zamyšlení se nad tím, jak s energií, kterou během zimy nahromadím, naložit.