Nové lekce

Začínáme s lekcemi jógy pro těhotné. Moc jsem se do nich nehrnula, protože mám zastaralý názor, že těhotenství není nemoc a pokud je žena zdravá, může se víceméně věnovat stejným aktivitám jako před otěhotněním s přihlédnutím ke své kondici a zdravotnímu stavu. Tím pádem může chodit na stejné lekce jako dřív a učitel jí pomůže přizpůsobit lekci jejímu stavu a poradí. Problém je v tom, že často otěhotnění samo je podnětem k tomu s novou aktivitou začít, ať už je to jóga nebo něco jiného. A pak ženy touží po hodinách speciálně určených pro ně. V Británii je to už celkem běžná záležitost, každé studio má těhotenské lekce. A to naše se do nich nakonec rozhodlo pustit také.

A jelikož já jsem narozdíl od mého kolegy žena, mám k tomu tak nějak blíž. Tak se do nich pustím. A začínám se na ně docela těšit. Svým způsobem to dává smysl. Těhotenství je výjimečným obdobím v životě ženy a je dobré zvyknout si během něj na pravidelný pohyb. Pokud si totiž uděláme pravidelně čas na cvičení zvykneme si na něj a časem zjistíme, že nás to nestojí žádné přemlouvání a do cvičení se pouštíme s chutí. A pokud máme být dobré matky, není nic lepšího než být fit a duševně vyrovnané. Pokud už během těhotenství budeme vědět, jak nám prospívá pohyb a jak skvěle se cítíme po relaxaci, snadněji si vyhradíme čas na cvičení i po porodu.

Vzhledem k tomu, že děti zatím nemám (ale už se nade mnou sklání Damoklův meč, svatba je zdárně za námi, co je další logický krok?), je to pro mě trochu neznámá oblast, ale naštěstí mám zdravotnické vzdělání, byla jsem přítomná i u pár porodů a moje studia jógy zahrnula i tuhle nezbytnou kapitolu. Takže se těším na nové lekce, novou atmosféru a nové lidi.

Teď jde o to co nejlépe začít nové lekce propagovat. Když jsem se nastěhovala do Manchesteru s plánem začít učit jógu, ze začátku jsem si myslela, že se tady nic neděje a čeká mě neorané pole. Jakmile jsem ale začala pátrat zjistila jsem, že je tu slušná jogínská komunita, spousta lekcí a seminářů a dost učitelů. Od té doby, co jsem sama začala učit mám pocit, že na každém rohu je další, naštěstí se k sobě navzájem chovají slušně, ačkoli jsou si konkurencí. Není lehké se prosadit, ale jakmile si učitel vybuduje věrnou klientelu, má za sebou to nejtěžší.

Hned v prvních dnech jsem byla zkušeným učitelem varována, že jestli si myslím, že budu většinu času trávit v učebně nabité studenty, jsem na omylu. Sedmdesát procent mého času bude o  propagaci, třicet o učení. Bohužel měl pravdu. Sedět v prázdném studiu je o ničem. Musím o sobě dát vědět, pak za mnou přijdou studenti.

Takže vedle učení se stávám tak trochu marketingovou odbornicí, počítačovou grafičkou, spoustu času trávím venku, potkávám nové lidi a poznávám zajímavé osudy. Tím pádem jsem se zorientovala v Manchesteru, osvojila si mnohem líp zdejší žargon a otrkala se. Začínat z ničeho není jednoduché, ale nelituju ani na moment, že jsem se do toho pustila. Protože když už se konečně dostanu do studia a rozběhnu hodinu, jsem naprosto nadšená a hrdá. Dělám, co mě baví nejvíc a zároveň žiju tím, co dělám. Nehlásám něco, čemu nevěřím a neučím nic, co sama nedokážu. Kolik lidí má takhle rádo svoji práci?

Teď se ale musím odebrat shánět nadšené těhulky.