Nejlepší Valentýn

Náš Valentýn byl naprosto úžasný. Nedělali jsme totiž nic speciálního. Je to znak skomírajícího vztahu? Ne, spíš opravdového vztahu. Obchody vyměnily vánoční výzdobu za valentýskou, kterou záhy vystřídá ta velikonoční. Když jsme minulý týden procházeli mezi červenými policemi plnými medvídků, polštářků, hrnečků s láskyplnými nápisy a srdíčky a vyrovnanými stohy pohlednic a přání, jen jsme se na sebe s mým mužem podívali a pokračovali směrem všední nákup.

Valentýnský den jsem v kalendáři zatrhla spíš ze zvyku a taky jako varování. Krom toho, že nákup bude zkomplikovaný rozsáhlou speciální nabídkou perlivých a růžových vín a všechny výlohy laděné do červena, Valentýn také znamená hloupé komedie v kině, plné restaurace a snaživé číšníky nutící nám speciální valentýnské menu. Uf. Každý, kdo je v dlouhodobějším vztahu, toho musí mít postupně dost a vzdá to.

Valentýn měl svůj smysl. Sloužil jako ukazatel v mých bývalých vztazích - vzpomene si? Překvapí mě? Budu sama doma? Kamarádky si nadšeně líčily svá romantická dobrodružství a žádná z nás nechtěla zůstat pozadu. Pokud jsme se svými partnery nežily, Valentýn byl jednou z mála příležitostí prokázat legitimitu a hloubku našeho vztahu, jeho opravdovost. Podobné to bylo s narozeninami a Vánoci. Byl to v podstatě test a každá z nás ho chtěla absolvovat s úspěchem.

Když mě můj muž poznal, v rámci dobývání mi pár týdnů po seznámení anonymně poslal kytici a malý dárek - CD. Náš druhý Valentýn byl po první společné dovolené a já jsem odlétala z Jižní Afriky, kde tenkrát ještě žil. Na rozloučenou zamluvil stůl v úžasné italské restauraci, předem poslal rudou růži se vzkazem, prostě romantika na entou. Třetí Valentýn, to už jsme spolu žili a absolvovali jsme večeři, já jsem mu připravila dárek i přání, stala se ze mě dokonalá přítelkyně. Rok nato jsme šli do naší oblíbené japonské restaurace o dva dny dřív, protože dalších několik nocí jsem musela do práce. Užila jsem si Valentýna z druhé strany v restauraci, kde jsem se snažila zajistit hladký průběh večera díky velkému počtu rezervací pro dva. Pochopitelně jsem každému vnucovala speciální menu, šampaňské a růžové víno.

Loni jsme se také vypravili na valentýnskou večeři. Byli jsme dva měsíce po svatbě, kterou jsme měli v Jižní Africe a mám pocit, že valentýnský den byl pro nás jednou z cest jak zase nastolit náš společný život. Období před a po svatbě je tak trochu zvláštní a chvíli to trvá vrátit se do normálu. Pochopitelně nám připadalo důležité, že tohle je náš první posvatební Valentýn!

A letos? Nic. Trvalo nám asi minutu shodnout se v názoru, že si speciální menu a dekorace s radostí necháme ujít. Koneckonců bylo pondělí a oba jsme měli dost věcí na práci. V neděli jsem připravila trochu slavnostní snídani. Věděla jsem na kolik hodin ji načasovat a co nachystat, abych mu udělala radost. A právě tyhle drobnosti mi připadají romantičtější než to největší přání a nejvoňavější parfém. Fakt, že vím, že spolu strávíme večer, že se spolu máme čemu smát a že je nám prostě dobře mi přijde jako ten nejlepší romantický dárek.

Můj muž nakonec dorazil s čokoládkami, což jsem čekala. Nachystala jsem večeři, dali jsme si víno a užili si vcelku normální večer. Konec romantiky? Nepřijde mi to tak. Možná za pár let zase pocítíme potřebu víc si dokazovat naši lásku a dopřávat si rande, ale momentálně je nám fajn takhle. Nemusíme si totiž dokazovat vůbec nic a jako bonus je nám srdečně jedno, jestli nám to odsouhlasí okolí. Naše každodenní všednost mi přijde zrovna tak romantická jako jeho dřívější romantická gesta.