Movember

Je prvního prosince osm hodin ráno a já nedočkavě přešlapuju u postele, ve které se můj muž pokouší dospat. Je sobota a on se domnívá, že má nárok na delší odpočinek. Já ale vím, že máme vyrazit ven a mojí podmínkou je, že pokud máme vyjít z domu společně musí se zbavit kníru! Takže čekám, až se vzbudí a převezme ode mě strojek a holicí pěnu. Je načase využít nátlak, na jaký mám coby manželka sem tam nárok. S knírem nebudu o den dýl.

Proč ten knír? Protože byl movember - čili november s M, m stojí v názvu měsíce listopadu pro moustache čili knír. Jakýsi osvícený muž před pár lety dostal nápad, že si chlapi během listopadu budou pěstovat kníry. Důvodem není malichernost nýbrž charita. Muži potřebují více osvěty o rakovině prostaty. Takže vedle kníru mají zvýšit povědomí o téhle chorobě a její prevenci a řada těch, co se v listopadu rozhodne radikálně změnit image, se také snaží vybrat peníze pro charitu. O movemberu vím už pár let, ale naší domácnosti se dosud chválabohu vyhýbal.

Nicméně letos přišel můj muž s nadšením, protože se spolu s kolegy rozhodli movemberu aktivně zúčastnit. Zajímalo mě, zda je to jen výmluva jak se měsíc neholit a bylo mi řečeno, že prý je má reakce zcela stejná s reakcí ostatních manželek a partnerek.

Nicméně jsem postřehla, že můj muž se o sebe staral víc než obvykle, dokonce se holil o něco častěji, aby jeho knír vynikl. Když se vyrýsoval, často jsem ho přistihla, jak si při čtení nebo sledování televize se zalíbením knír uhlazuje. Očividně si k němu tvořil vztah. Že mu knír nesluší ho nezajímalo a údajně mi nevěřil, ale spíš to nechtěl přiznat. Čest by mu nedovolila knír shodit před koncem měsíce. Mohla jsem jen doufat, že si knír neoblíbí natolik, aby ho odmítl oholit a byla jsem připravená na ultimátum: já nebo ten hrozný knír!

Movember má pochopitelně svůj smysl, v pátek byl v ranních zprávách mladý muž se slušným knírem, který vybral pro charitu čtrnáct tisíc liber. Tomu se dá jedině blahopřát. Lidé jako můj muž a jeho kolegové ovšem neměli nejmenší zájem o charitativní činnost, chtěli prostě a jednoduše knír. Zajímalo mě, jak moc se zvýšilo jeho povědomí o rakovině prostaty či jak bude přistupovat k prevenci, ale dostalo se mi nejasné odpovědi. Vybrali jen symbolických pět liber za osobu, tím jejich dobročinnost skončila. Fajn, měli plno jiné práce, ale v čem je potom smysl celého podniku?

Během listopadu jsem pozorovala změnu v tvářích mnoha mužů a také si všímala nepříliš nadšeně se tvářících partnerek a řikala si: nejsem v tom sama. Málokterá z nás asi uvítala knír rašící pod manželovým či partnerovým nosem. Nic proti knírům a fousům, ale jednak jsou celkem vzácné, jednak se snadněji přijímají, když je muži mají od začátku, když jsme je takhle poznaly. Určité změny nejsou k lepšímu a knír sluší málokomu. Navíc škrábe, je to ničitel romantiky.

Marně se pokouším v movemberu najít logiku. Když jsem o tomhle projektu slyšela před pár lety poprvé, organizátoři si stěžovali, že nemoci jako rakovina prsu mají široké povědomí, hodně se o nich mluví a ví, ale nejčastější mužská rakovina - rakovina prostaty je téměř tabu. My ženy se prý mnohem snadněji o těchhle věcech rozhovoříme, není tak těžké zvýšit povědomí a pomoci tak s prevencí a výzkumem. Chudáci chlapi nehovoří o podobných záležitostech tak snadno a jelikož součástí prevence je rektální vyšetření není to zrovna populární předmět konverzace. Takže co udělají chlapi? Zaměří pozornost přesně na opačný konec zažívacího traktu a začnou si pěstovat knír... Fajn, knír je hned vidět a během vysvětlování změny vzhledu se může účastník zmínit o tom, jak je důležitá prevence rakoviny prostaty. Ale jak se tak dívám na dobrodružství mého muže a jeho kolegů, obávám se, že se to celé může obrátit ve vtip a soutěž o tom, kdo si dokáže vypěstovat větší či zajímavější knír.

Můj muž se nakonec dohrabal k umyvadlu a prosinec začal coby normální muž na jakého jsem zvyklá. Skoro mě dojalo, že na mě ještě takhle dá. Vyrazili jsme na vánoční trh a setkali se s dvěma jeho kolegy. Oba byli hladce oholení a jejich partnerky vypadaly nesmírně spokojeně. Takže ačkoli můj muž tvrdil, že jsem naprosto děsná a náročná, očividně jsem nebyla jediná, kdo počítal dny do konce movemberu. Peníze nevybrali, o prevenci rakoviny nediskutovali, ale všichni mají fotky s knírem, takže můžou vzpomínat na staré dobré časy a těšit se na příští rok. Jestli movember zachrání aspoň jeden život určitě za to utrpení partnerek stojí.