Mateřství

Našemu miminku bylo včera šest týdnů - celkem důležitý předěl pro rodiče. Já jsem se vzpamatovala po porodu a miminko si začalo zvykat na velký svět kolem. Včera jsme měli doma malého naštvaného tvora, který odmítal během dne odpočívat, dnes jsem doma s andílkem, který mezi krmením spí a dovolí mi věnovat se úklidu či si přečíst maily. Včera jsem přirovnávala mateřství k otroctví, dnes si říkám, že je to radost. Zítra se to možná zase celé změní. Jestli mě posledních šest týdnů něco naučilo, pak je to jak žít bez plánování a velkých očekávání.

Mýty o mateřství, které se potvrdily:

Porodní plán je jen a pouze plán, porod sám je nepředvídatelný. Naštěstí jsem měla otevřenou mysl a snadno se smířila s faktem, že nic nebude tak, jak jsem doufala. Přenášela jsem dva týdny, takže víc než porod samotný mě zajímalo, kdy to celé začne a jestli to vůbec začne. Je fajn, že v Británii si matky (pokud mají nekomplikované těhotenství) mohou určit jaký porod chtějí mít. Ještě lepší je, že když je třeba, péče (alespoň tady v Manchesteru), je úžasná.

První pohled na právě narozené dítě opravdu přinese vlnu radosti, euforie, bezbřehé lásky a únava i bolest jsou zapomenuty. Moje cynické já nad popisy prvních okamžiků po porodu vždycky ohrnovalo nos. Nevěřila jsem, že mě tyhle emoce dostanou. Ale dostaly. A ano, i já jsem přesvědčená, že moje miminko je to nejkrásnější a nejúžasnější ze všech a zřejmě v něm dřímá génius.

Mateřství je náročné, ale je to ta nejlepší práce, jakou můžu mít. Nevěřila jsem, jak málo spánku mi bude stačit k přežití, že tři hodiny mi budou připadat jako něco úžasného. Věděla jsem, že budu mít hodně práce, ale jak moc toho takhle malý tvor opravdu vyžaduje jsem netušila. Také jsem nevěděla, jak dokonale dokážu přeorientovat své priority, zapomenout na ambice, řád, plány a prostě se věnovat miminku. Netušila jsem, jak moc toho zvládnu udělat jednou rukou a jak málo péče potřebuji.

Mateřství přinese vlny emocí a nálad, které se nedají ovládnout. Myslela jsem, že budu přistupovat k náročným situacím se zenovým klidem. Domnívala jsem se, že meditace a alespoň nějaká praxe jógy, které mi normálně pomáhají zachovat si chladnou hlavu, budou i nadále součástí mých dnů. Ha! První dny a týdny jsem na jógu ani nepomyslela, osprchovat se a trochu vyspat bylo mnohem větší prioritou. A krom toho jsem najednou zodpovědná za tvora, který není beze mě schopen přežít, navíc si nejsem vždycky jistá, jestli se o něj starám správně a byly (a jsou a budou) momenty, kdy naprosto netuším, co miminko vlastně potřebuje. A ano, emoce mě ovládly několikrát. Lásku vystřídala bezradnost a vztek, následovaly slzy a bezmoc a pak se naštěstí zase vrátila rozvaha. Mohla za to nekonečná únava, miminku bylo vážně jedno, že žebrám o alespoň hodinu spánku. Nevěděla jsem, že mohu být takhle emocionální, ale naštěstí se emoce postupně vyrovnaly a já jsem se naučila reagovat na potřeby miminka s vědomím, že ne vždycky bude pláč zažehnán během okamžiku a že co zabíralo včera dneska nefunguje.

Mýty o mateřství, kterým se směju:

Novorozenci spí 16, 18, 20 hodin denně (počet hodin závisí na zdroji). Před porodem jsem se domnívala, že ačkoli budu muset často kojit, mezi krmením budou přestávky, během kterých budu moc i já dohnat spaní. Nečekala jsem, že moje dítě bude sice usínat během krmení, když je však uložím ke spánku, bude vzhůru během patnácti minut. Ať jsme s mužem počítali, jak jsme chtěli, dvacet hodin naše dítě zkrátka nespalo a ani těm šestnácti se nedalo moc věřit. Naopak, měla jsem dojem, že šestnáct hodin denně kojím...

Novorozenci potřebují spánek k růstu a vývoji. Naše miminko, i bez prospalých dní, roste a prosperuje. Se mnou to bylo horší, ale co se dá dělat. Nicméně už se to lepší, hlavně díky tří až čtyřhodinovým pauzám v noci.

Společnost jiných matek je vítanou oporou a pomocí. Musím říct, že netrávím čas ve společenství mnoha matek. Momentálně jsem ráda, když se dostaneme ven na procházku, plánovat setkání v různých centrech či obvolávání bývalých studentek těhotenské jógy je momentálně nad mé síly. Představa, že se někam dostavíme v určitou hodinu, mi donedávna připadala naprosto neuvěřitelná. Takže možná tenhle mýt ještě změním. Udělala jsem ale tu chybu, že jsem šla pro radu online. Zajímalo mě, jestli je moje miminko to jediné, které odmítá během dne odpočívat. Měla jsem pocit, že buď kojím, nebo je musím chovat a utěšovat, protože jsem si dovolila je uložit ke spánku (když mi ke konci krmení usnulo v náručí). Když jsem sama doma, je téměř nemožné nachystat si něco k jídlu, jít na záchod, uklidit, vyprat, o zdřímnutí ani nemluvím. Pochopitelně mě zajímalo, jestli je to normální. A k mé velké úlevě jsem po zadání dotazu do vyhledavače zjistila, že řada matek zadala stejný dotaz přede mnou. Co jsem ale nečekala byla reakce jiných matek v diskuzních fórech. Máme si prý užívat momenty, kdy naše miminko chce být s námi a chovat se, je to to nejlepší období našich životů a brzy ustane. Proč jsme vůbec chtěly mít děti, když je teď nechceme bez ustání chovat? Na každé zaplakání je třeba reagovat a pokud chování je jediným východiskem, je třeba dítěti vyhovět. Žádná domácí práce není tak důležitá jako blaho našeho potomka a jak si dovolujeme vyžadovat čas jen pro sebe? Musím podotknout, že některé reakce byly rozumné a přátelské, vesměs od matek, které prožívaly donedávna to samé a snažily se poradit. Slýchala jsem mýty o militantních matkách, které se vyžívají v souzení jiných matek v anonymních internetových fórech, ale číst si jejich reakce mě celkem šokovalo. Chápu, že novorozeně potřebuje neustálou péči a často vyžaduje blízkost rodiče, protože bylo donedávna v malém uzavřeném prostoru a naše teplo, dech a tlukot srdce mu vrátí pocit bezpečí. Zvykat si na tenhle velký svět není lehké. Jak ale fungovat každý den s miminkem, které po kontaktu touží víc než po spánku? Stejně jako matky, které na internetu žádaly o radu, jsem doma sama, nemám mnoho pomoci a zkrátka a dobře musím občas jít do koupelny, najíst se a napít a postarat se o to, aby dítě mělo čisté oblečení a pleny. To není žádný čas jen pro mě, to jsou potřeby, bez kterých nemůžu fungovat. Můj muž pomáhá jak to jde, ale během dne je v práci. Militantní matky soudí, že nechat dítě plakat ho trvale poškodí. Poškodila jsem své dítě, protože jsem ho nechala chvíli o samotě? Jak mám fungovat bez umytí, hladová a žíznivá? Na to jsem se ve fóru neobtěžovala zeptat, militantní matky mi zkazily den i bez toho. Rozhodla jsem se, že budu pokračovat jako dosud: věřit svým instinktům a starat se o dítě jak nejlépe můžu. Děti se nerodí s návodem k použití a neexistuje recept na rodičovství. Každé dítě, rodič i rodina jsou jiní, jinak fungují a jinak reagují. Navíc žádná krize netrvá navždy. I moje náročné a neustále hladové miminko se nakonec unaví a usne a já můžu konečně vydechnout.

A i moje úžasné miminko si občas dopřeje den klidu a já můžu dohnat resty. Sice jsem se změnila, moje priority se převrátily, ale teď, po šestinedělí, se začínám těšit na dny jako dnes, kdy zvládnu nejen péči o dítě a domácnost, ale i věnovat se něčemu jinému a konečně můžu věřit tomu, že takové dny budou a bude jich víc. Když se mi konečně podařilo rozvinout matraci a dopřát si celých patnáct minut jógy, užila jsem si těch patnáct minut víc než kdy předtím. I to mě mateřství učí: být přítomná tady a teď.