Mateřská

Balím pracovní záležitosti a uspořádávám papíry. Začínám mateřskou - odmítám používat slovo dovolená, což většina lidí s rodinou asi pochopí. Je to zvláštní odkládat najednou onu pracovní identitu, kterou si vytvoříme s každou profesí, které se během života věnujeme a začít se identifikovat coby v angličtině krásně nazvaný home maker, v češtině zkrátka žena v domácnosti.

Moje pojištění pro učení jógy se obnovuje jednou za rok a jelikož včera byl den, kdy jsem ho měla obnovit, rozhodla jsem se místo toho nastoupit na mateřskou. Nevyplatilo by se mi ho totiž platit, moje lekce pro těhotné by eventuelně mohly běžet ještě pár týdnů, ale dříve nebo později bych je musela opustit tak jako tak. Okolnosti mi tak pomohly najít čas, kdy skončit. Ve druhém trimestru jsem se domnívala, že budu schopná fungovat až do porodu samotného (jak příjemný rozdíl proti tomu prvnímu, kdy jakýkoli úkon byl neskutečnou obětí), jak jsem se ale přenesla do závěrečné fáze těhotenství, energie se mění. Ne že by přímo ubývala, spíš se ubírá jiným směrem. I když je fakt, že fyzicky je běžný den o něco náročnější.

Připadám si trochu zpomaleně, všechno mi trvá déle než obvykle, takže i když se snažím být maximálně zorganizovaná, stíhám toho míň a míň. Navíc ubývá zájmu o práci, sice mě neskutečně baví učit jógu, ale jak se blíží termín porodu, coby kariéra mě to zajímá čím dál tím méně. Cílem jógy koneckonců není mít ji jako profesi, ale věnovat se praxi a té si příštích pár týdnů budu moc užít dosyta a pokračovat v ní i s novorozencem. Pokud je něco zažité, není takový problém udělat si na to čas, hlavně když je to jedna z mála věcí, které mi v životě dávají smysl. Takže se těším na příštích pár dní, kdy se budu moc víc věnovat vlastní praxi, číst knížky, na které zatím nebyl čas a meditovat - moje miniaturní domácí dovolená.

Přípravy na nového člena rodiny také začínají zabírat dost a dost času. Nezdá se to, ale dát dohromady věci, které jsou pro novorozence třeba, je docela fuška, i když se mi daří vyhýbat se nepotřebným hloupostem. Minulý víkend jsem strávila půl dne zkoumáním plen, výběr je obrovský a jak se v nich má člověk, který je nikdy nepoužíval vyznat. Nakonec se mi podařilo poskládat objednávku a odeslat ji, uvidíme, jak si poradíme. Nemůžu se dočkat, až budu mého muže učit je skládat. O plenách se mi tu noc i zdálo, jakoby moje spaní nebylo už tak narušené miminkem zabírajícím čím dál tím víc místa. Asi se mu taky něco zdálo, protože ve čtyři ráno mě přátelsky dloublo do močového měchýře a pak se mi láskyplně začalo procházet po pravé straně žeber. Jak se ke mně budeš chovat až ze mě vylezeš, říkala jsem si rozespale a snažila se nás oba zklidnit a trochu se dospat, ale kdepak, byl čas na ranní tělocvik.

Zábava je ovšem pátrání po věcech z druhé ruky. Plno věcí je nezbytnou investicí, ale vzhledem k omezené době používání není problém najít je ve vynikajícím stavu z druhé ruky, jde jen o to strávit nějaký čas na internetu a mít trochu štěstí. Náš dům se tak pomalu zaplňuje. Když jsme se sem loni stěhovali, měli jsme pocit, že se konečně vyřeší problémy s prostorem, ale kdepak. Až se všechno začne používat a najde si své místo, bude to zřejmě jednodušší, jde jen o zvyk - bude nás prostě o jednoho nebo jednu víc.

Překvapuje mě ale jak dobře funguju, když nespím tak kvalitně jak jsem zvyklá. Příroda mě nejspíš moudře připravuje na mateřství, spaní moc nebude ani v budoucnu, ale aspoň si teď na to zvyknu. Pochopitelně mám výhodu, během dne si můžu dopřát praxi jógy a zakončit ji pořádnou relaxací, takže si energii vždycky zase doplním. A teď už také můžu chodit dřív spát a tím si dopřát extra čas před časným ranním budíčkem. Ten naštěstí není pravidlem, čtyři ráno jsou spíš výjimka, ale mimnko je každopádně ranní ptáče.

Takže ačkoli přestávám dojíždět na lekce a učit, ušetřím čas na přípravě lekcí, papírování, propagaci a korespondenci, rozhodně nemám pocit, že se budu nudit. Je jen zvláštní stát se ze dne na den někým jiným, toť vše. Už pár let jsem byla zvyklá udávat svoje zaměstnání do různých dotazníků a formulářů, teď si budu muset zvykat na nový titul - nicméně jsem to pořád já. Mám pocit, že mě teď čeká hodně zábavné dobrodružství a na tyhle poslední týdny budu jednou nostalgicky vzpomínat.