Království za koně

Království za koně byl titul jedné z knížek, které jsem měla coby dítě. Byla jsem totiž koňmi doslova posedlá a k Vánocům jsem si nepřávala nic jiného, než vlastního koně. To se nesplnilo. Také si pamatuju, jak mě šokovalo, že koně se jedí. Zjistila jsem, že existuje cosi nazvané koňský salám a velmi mě to rozhořčilo. Britové koňskému masu také moc neholdují, koně jsou bráni víceméně jako dražší domácí mazlíčci. Stejně jako mně jim jíst koně připadá stejně divné, jako jíst psa. Není proto divu, že skandál s koňským masem se těší i nadále velké pozornosti.

Začalo to už někdy koncem ledna, kdy se zjistilo, že britské Tesco prodává hovězí burgery, ve kterých je přibližně čtvrtina masa koňského. Následovaly další objevy: lasagne jedné soukrommé firmy jsou plněné výlučně koňským masem, pár fast foodových řetězců stáhlo své burgery, pár jiných supermarketů objevilo koňské maso v jiných produktech. Pak se zjistilo, že koně jedí i děti ve školách a že ne všechny halal výrobky jsou zcela bez přítomnosti vepřového.

Coby vegetariánka jsem v klidu, nemusím se obávat, že jsem mimoděk pozřela své nejoblíbenější zvíře. Ale trochu se podivuju nad naivitou běžných konzumentů. Život v Británii není nejlevnější a lidé se snaží ušetřit, kde se dá. Jsou ovšem nabídky, které jsou tak výhodné, že by se nad nimi soudný člověk měl alespoň trochu zamyslet. Jak může stát hotové jídlo méně než jednu libru a zároveň být úžasné kvality? Že je něco lákavě zabalené ještě neznamená, že obsah je stejně skvělý. Jeden z důvodů, proč jsem přestala jíst maso bylo, že mi vadilo, jak se lidé chovají k živoucím bytostem, které zpracovávají. Jakou kvalitu života a jakou smrt mohlo asi mít zvíře, jehož cena je nižší než dejme tomu tabulka čokolády nebo lahev piva? Pochopitelně fakt je většinou ten, že když si člověk přečte složení, zjistí, že ono zvíře je součástí jídla jen ve velmi mizivém procentu a zbytek je všechno možné. Párky nižší ceny budou mít méně masa, zrovna tak levný burger nebo nějaká hotovka. Lidé mají pochopitelně právo vědět přesné složení a není v pořádku koupit si jídlo s mizivým obsahem hovězího, které vlastně ani hovězí není.

Už dost dlouho se hledá viník tohoto skandálu. Politici se navzájem obviňují, jako obvykle, do toho se ozývají hlasy, že supermarkety zůstávají podezřele zticha a moc se neženou do vysvětlování ani do řešení problémů. Přední britské supermarkety mezi sebou vedou válku, chtějí si ukousnout co největší procento trhu. Většina z nás nakupuje v supermarketech, ať s jejich chováním souhlasíme, nebo ne. Co mě vždycky zajímalo bylo, jak může ono podezřele levné jídlo vůbec vynášet profit? Pokud stojí takhle málo, jaká je opravdová cena produkce? Fakt je, že supermarkety se za každou cenu snaží dostat co nejlevnější produkci od svých dodavatelů. Mají je v hrsti, bez nich by řada výrobců a farmářů neměla komu prodávat. Už dlouho se řeší, že dodavatelé mléka nedostanou od supermarketů jako Tesco za litr mléka tolik, kolik stojí jeho produkce. Je mi naprosto jasné, že podobně se bude Tesco chovat i k jiným dodavatelům a tak trochu se nedivím, že oni dodavatelé se pak snaží najít způsob, jak omezit své náklady na minimum - třeba tím, že přimíchají levnější maso, což nikdo nepozná.

Když se začala aféra kolem koňského masa intenzivně řešit docela mě šokovalo, že ony slavné koňské lasagne procestují celou řadu evropských zemí, než se úhledně zabalené dostanou do lednice v supermarketu. Jak se tohle může někomu ekonomicky vyplatit a jak může takhle zcestovalé jídlo zůstat tak levné?

Lidé vždycky argumentují nedostatkem peněz, ale vařit si je většinou ta nejlevnější možnost, která nám navíc dá kontrolu nad tím, co jíme. Takže ačkoli nikdo neviní ze skandálu konzumenty, jejich touha po laciném jídle a jejich lenost jsou podle mě jedním z důvodů, že tu máme tenhle skandál. Všechno se přepočítává na peníze, včetně života zvířat, ale zdraví lidí se na peníze přepočítává dost těžko. Že do sebe ochotně ládují jídlo pochybné kvality a libují si, jak ušetřili, přijde všem normální. Jedním z vtipů, které tahle aféra přinesla je, že by konzumenti měli být rádi, že je v jejich jídle tolik koňského masa, prý je zdravější než hovězí. A co jiné složky, které nebyly testované, díval se někdo na ně? A všechny záhadně znějící dochucovadla a barviva nezbytná k zachování iluze? Pokud se ví, pátralo se zatím jen po koňské DNA, jaká další zvířata se asi dostala do systému?

Momentálně se lidé zamýšlejí nad svým jídelníčkem a pokud tenhle skandál přinese změnu k lepšímu, možná Británii nakonec prospěje. Lidé si začínají uvědomovat, že když si připlatí za kvalitu, budou mít sice masa méně, ale když s ním budou zacházet rozumně, vystačí jim na dýl. Místo laciných kuřecích prsou si moou koupit celé kuře a udělat z něj několik různých jídel. Když si místo hotovky lasagne doma uvaří sami nakonec ušetří, protože porce bude větší a chuť lepší. A i zatvrzelí masožravci začínají uznávat, že není třeba mít maso na stole každý den, není nic špatného na tom mít párkrát do týdne jídlo bezmasé. Prý se ovšem rozrostou řady vegetariánů. Proč ne? Vynechat maso aspoň párkrát týdně je oficiálně trend i mezi slavnými lidmi a Britové jsou celebritami a jejich trendy doslova posedlí, takže nás možná čekají lepší - zdravější časy. Uvidíme. Prosperovat prý začínají i drobní nezávislí řezníci, kteří horko těžko přežívají v konkurenci všemocných supermarketů. Lidé nelitují času a peněz zajet si do nezávislého obchodu a koupit maso od někoho, kdo přesně ví, kdo a jak mu ho dodal.

Pokud nás skandál s koňmi odnaučí chovat se jako ovce, možná jednoho dne bude respekt ke zvířatům vnucen i supermarketům a jejich dodavatelům. Protože ačkoli nemáme moc zjistit, co přesně se v jídle, které je nám nabízené, skrývá, máme pořád tu největší moc - přestat ho kupovat. Tady nejde o holé přežití, jde jen o to rozumně si vybrat a pak si rozvrhnout čas tak, abychom stihli připravit večeři. Pokud ustane poptávka po pochybných potravinách, brzy ustane i nabídka.