Konec ledna, konec předsevzetí?

V typicky anglickém stylu máme v nad kuchyňským dřezem okno, takže se člověk při mytí nádobí docela zabaví. Při výhledu ven si během ledna nemůžu nevšimnout vyššího počtu běžců. Pamatuju si jak nám táta vyprávěl, že v lednu se o své běžecké trasy vždycky musel dělit se spoustou nadšenců, během prvního měsíce roku jejich davy opadly a trochu se zase zvedly, když se udělalo hezky a lidé si uvědomili, že se dřív nebo později vypraví na dovolenou a bude třeba hubnout do plavek. Po létu už mívali pravidelní běžci zase klid až do dalšího nástupu novoročních předsevzetí.

Proč noví běžci nevydrží? Proč lidé neshodí těch pět kilo, nepřestanou kouřit, nezmění stravovací návyky? Novoroční předsevzetí podle řady článků nefungují. Jedním z důvodů je, že jsou často negativní. Jelikož nový rok nás může vést k rozhodnutí stát se lepšími lidmi, takovými, jakými se vidíme být ve svých představách, kdy náš život je naprosto úžasný, naše předsevzetí bývají celkem radikální. Mají nás zbavit zlozvyků. Jenže naše zlozvyky nám dělají dobře, často můžou být tím nejlepším, co nás během blbého dne potká.

Představit si místo chladného přikázání, jak moc se nám zlepší zdraví, když přestaneme kouřit, nebo jaké šaty si budeme moc pořídit, když shodíme těch nenáviděných pět kilo, jak se na příští cestě do zahraničí domluvíme, když vydržíme se studiem cizího jazyka - zkrátka soustředit se na to dobré, co se nám díky troše odpírání podaří, může pomoct vytrvat s našimi plány.

Druhá možnost je opravdu se nad předsevzetím zamyslet a stanovit si realitický cíl. Místo ideální figury myslet na to, kolik váhy můžeme shodit a jak se k tomu dopracovat. Nebo zauvažovat nad tím, jak se můžeme dopracovat k účasti na marathonu o rok později a nastolit si tréninkový program. Takže se v lednu nemusíme stresovat s tím, že na maraton nikdy mít nebudeme, místo toho si budeme pravidelně zvyšovat trénink.

Úplně nejhorší je začít prvního ledna, s kocovinou, dát si tvrdě do těla, pak se několik dní vzpamatovávat, do toho se zbavovat vánočních dekorací a vracet se do pracovního procesu. Leden je jeden z nejnáročnějších měsíců v roce. Je zima, tma, jsme vyčerpaní po hektických přípravách Vánoc, svátcích, přejídání, návštěvách a večírcích. Místo tvrdé dřiny je lepší dát si v lednu pohov. Nejlepší předsevzetí pro leden je: dobře spát, uklidit, zlikvidovat zbytky cukroví, vrátit se do normálního rytmu. Pak se můžeme v klidu nadechnout a začít pracovat na zdokonalování se.

Hodně jsem o novoročních předsevzetích uvažovala, protože nám do hodin jógy přivály pár nových klientů. Každý zájemce o jógu je vždy srdečně vítán, ale jsem trochu v rozpacích, když se dozvím, že důvodem návštěvy našich lekcí je pocit, že by měli letos začít s jógou. Lidé mlhavě tuší, že jim jóga může přispět, ale nejsou si jistí jak a proč. A je na nás jim to ukázat. Pak po nich začneme chtít, aby začali správně dýchat a nováčci na nás zmateně hledí. Cože? My nebudeme stát na hlavě? Co má dýchání nosem společného s jógou? A pomůže mi to cvičení zhubnout? A jak to, že mě po lekci bolí celé tělo? Slyšel jsem, že jóga je relaxační záležitost. Opravdu potřebuju shodit pár kilo.... Dělám, co můžu, abych v lidech probudila zájem o všechno, co jim jóga může nabídnout. A doufám, že vytrvají i v únoru. V březnu už by z nich mohli být nadšenci, kteří mají zájem o rozvoj nejen těla, ale i duše.

Moje jediné předsevzetí bylo, jak se dá snadno pochopit z mého sepisování, vrátit se do normálu. Prosinec byl náročný, svátky klidné. První měsíc roku se chýlí ke konci, dny se pomalu ale jistě prodlužují. Zima ještě pořád je a novoroční běžci se musejí potýkat se studeným deštěm a silným větrem, ale konec zimy je na dosah. Tenhle měsíc si moje tělo říkalo o hodně relaxace a meditaci. Krom toho mě baví pozice, které si vyžadují pevný základ - takříkajíc mě staví nohama zpátky na zem. Virabhadrasana 1 - 3, Trikonasana a pozice, které uklidňují: Tadasana, Balasana, Paschimottanasana. Ale postupně si začínám říkat, že chci pracovat na síle a na rovnováze, to bude nejspíš na pořadu v únoru. Takže jestli si letos dávám ještě jedno předsevzetí, je to poslouchat své tělo a dát mu, o co si říká.

Namaste.