Friends po dvaceti letech

"Stárneme, vole," pronesla temně moje kamarádka. Musela jsem se smát, neboť "vole" jsem neslyšela už léta letoucí. Říká se to vůbec ještě? Komentář o stárnutí přišel, když jsme začaly rozebírat, že úžasný seriál Friends (čili Přátelé) slaví letos dvacet let. Je to jedna z věcí, na kterých jsme vyrostli, něco, co bude navždycky vzbuzovat nostalgii v nejen naší generaci, připomínka bezstarostnosti a tak trochu nevinnosti devadesátých let. To je to vážně tak dávno???

Když jsem se před sedmi lety nastěhovala do Mancheteru překvapila mě tahle věc: jeden televizní kanál vysílal Friends v nekonečné smyčce. Seriál běžel den co den, dvě epizody mezi pátou a šestou večer a když doběhla poslední epizoda poslední série, začal seriál nanovo pěkně od začátku. Trvalo to pár let, než nejspíš skončila vysílací práva. A během těch let jsem se příležitostně na seriál dívala, mám pocit, že jsem  na přeskáčku dohnala většinu epizod. A uvědomila jsem si, že jen máloco se může takhle opakovat, aniž by se omrzelo.

Vzpomínám si na první setkání s touhle skvěle sestavenou partou. Vysílala je Česká Televize tuším v úterý večer. A já jsem se právě odstěhovala do Prahy, začala žít samostatně a tak mi osudy mladých lidí a jejich patálie byly velmi blízké. Pak jsem začala hodně cestovat a zjistlila, že ať zapnu televizi kdekoli na světe, Friends tam nejspíš budou v nějakou denní dobu na programu. Podařilo se mi shlédnout epizodu v němčině, japonštině, italštině, angličtině i češtině. Originál je pochopitelně nejlepší, japonština divně fascinující.

Jak je možné, že televizní komedie dokáže zaujmout lidi z celého světa, získat si srdce diváků z různých kultur? Friends je prostě skvěle vymyšlený seriál. Má v sobě humor i cit, charaktery jsou skvěle napsané a posunují se správným směrem. Nevzpomínám si na jedinou nudnou epizodu či na moment, kdy jsem si (narozdíl od mnoha - většiny jiných seriálů) řekla, už je načase to skončit, nemám náladu sledovat to dál, ať si to běží, jak dlouho chce. Hlavní hrdinové byli vybraní a napsaní tak, že jsme se s nimi dokázali skvěle stotožnit. Řada lidí, co znám, se mnou během let rozebírala, zda je vůbec možné vybrat si nejoblíbenější charakter. Zvláštní, s kolika lidmi jsem se o tomhle seriálu během let bavila. Nevzpomínám si, že by mnoho pořadů vzbudilo diskusi u televizních nemaniaků.

Před nějakými dvaceti lety jsem snila o tom, jaké to asi je být jednou z hlavních hrdinek, získat tuhle roli coby herečka. Dnes, s výročím a vzpomínkami, uvažuju o tom, jak skvělé by bylo takovýhle seriál stvořit. Hlavní roli bych s radostí vyměnila za roli autorskou. Není snadné napsat něco blízkého milionům lidí, tak nadčasově vtipného a univerzálně přijímaného. Jen málokdy se podaří napsat hrdiny, na kterých lidem opravdu záleží. Já vím, je to jen iluze. Jak si může nezaměstnaný herec či servírka v kavárně vydělat na nájem nádherného bytu na Manhattanu? Jak můžou dva lidé mít dítě a fungovat jakoby nic? Ale i s tou nadsázkou nám Friends dodali nadhled, zatímco jsme řešili naše malé velké životy, vztahy, rodiny, kariéry, spolubydlící, zlomená srdce... Realita nebyla tak jednoduchá, ale byla s nimi lehčí.

Kdo může převzít vlajku a fungovat jako svědek naší doby dnes? Napadá mě jedně Big Bang Theory se stejně zajímavými charaktery a situacemi plus to, jak přibližují současnou "realitu" - budování kariéry, izolaci v době, kdy existence online je pro mladé lidi důležitější, než ta "opravdová", fakt, že dnes je docela normální být jiný a odmítnout vyrůst a dospět, zapadnout do většinové (nudně dospělé a zodpovědné) společnosti, nová normalita, vztahy a přátelství opět na prvním místě. Penny a Lenard jsou nejpíš nejblíž k nekonečné romanci Rosse a Rachel.

Zajímavé ale je, že když Friends zmizeli z neplaceného anglického kanálu, přesídlili na Comedy Central, jeden z kanálů placených. A údajně nezapadli, naopak si získávají nové fanoušky, kteří, aby nám připomněli jak stárneme, ani nebyli v době jejich začátku na světě. Friends nejspíš i po dvaceti letech zvládnou strčit do kapsy mnoho nových seriálů a to je dobře. Možná nemáme moc filmů, ze kterých bude jednoho dne klasika, ale aspoň se můžeme zařadit ke generaci téhle legendy.

Friends je jeden z mála pořadů, na který jsem se mohla dívat se svým mužem (a dovedu si představit, že za pár let budeme pouštět DVD s potomkem). Jinak se horko těžko ve výběru shodneme. Když viděl poprvé závěrečný díl musím přiznat, že měl v očích slzy. Ach..... Všimla jsem si toho až po titulcích, měla jsem totiž moc práce s rozčilováním, že Rachel měla odjet a vzít nabídku úžasné práce v Paříži. Kolik takových nabídek totiž v životě dostane? Zatímco s Rossem to zkusila tolikrát a nikdy to nevydrželo.... Ale kdo by jim ten happy end nepřál.... Protože naše životy jdou dál a nemůžeme si předem nachystat scénář.