Dovolená po dovolené

Zajímalo by mě proč se dovolené říká dovolená. Odvodilo se to od toho, že zaměstnavatel svým zaměstnancům milostivě dovolí přerušit na pár dní či týdnů práci, nebo je to že si dovolujeme nepracovat? Odmalička si pamatuju lidi říkat: potřebuju dovolenou, těším se na dovolenou, nemůžu se dočkat dovolené. Ale jaká je ideální dovolená? V anglicky mluvících zemích si zaměstnavatelé vybírají "leave" čili odcházení, což zní mnohem svobodněji, žádné dovolování. A pokud jste na volné noze, nemusíte se tímhle názvoslovím zabývat vůbec.

Po letech cestování a objevování světa jsem celkem hrdá na to, že jsem nikdy neměla typickou dovolenou zakoupenou z katalogu velké cestovní kanceláře. Nikdy jsem nemusela bydlet ve velkém hotelovém komplexu, stát frontu na bufet a prát se o vyhrazená lehátka na oplocené pláži. A něco mi říká, že jsem o moc nepřišla. Cestování má pro mě smysl, když můžu neznámou zemi opravdu zažít, to znamená cestovat nalehko, na vlastní pěst a nechat se překvapit. Nicméně tohle naplánovat zabere čas a cesta sama je celkem náročná. Neznámé prostředí, spousta podnětů, zážitků, cestování, balení, plánování a organizace, to všechno vede k tomu, že ačkoli se mám skvěle, jsem na konci každého dne vyčerpaná. Být turistou - ať už ve světové metropoli nebo uprostřed Alp, je náročné! A přitom koluje jakási představa o tom, že dovolená je čas k relaxaci, načerpání sil, regeneraci. Fakt je ale ten, že často dorazím z cest víc hotová, než když jsem se na ně vydala. Možná si můžu za to sama díky neschopnosti válet se nečinně na pláži a nechat se vozit na předdomluvené vyjížďky. Nicméně mě moje vyčerpání naplňuje ohromnou radostí a často i hrdostí na to, co jsem zažila. Jenže tomu se dá spíš říkat cestování než dovolená. Pak jsou tu cesty do Čech za rodinou a zařizováním nutností. Doma v Manchesteru si lidi myslí, že je to dovolená, ale pro mě je to prostě návštěva.

Ať už tomu říkám jakkoli "dovolená" je fuška. Pro mě osobně je opravdová dovolená, když se zdárně vrátím z cesty, osprchuju se ve svojí koupelně, usnu ve svojí posteli a spím nerušeně tak dlouho, jak si tělo žádá. Pak, po pořádné snídani vybalím, vyperu, proberu co jsem přivezla, pročtu poštu, dám vědět všem kdo na to čekají, že jsem přežila další cestu a jsem doma, vytisknu a uložím fotky a .... můžu si dělat co chci. Třeba nic. Nebo zapnout televizi. Nebo otevřít počítač a odpovědět na zanedbané maily. A konečně si můžu dopřát jógu na obvyklém místě v mém prostředí. Po cestách se vždycky skvěle soustředím. Opravdová dovolená je dovolená po dovolené. Vždycky jsem se snažila dát si čas na transformaci po dlouhých cestách. Obdivuju lidi, co si ještě v letadle před výstupem kontrolují mobil, domů jedou přes kancelář a nevybalený kufr mají doma ještě dva týdny po návratu. Mám ráda svojí práci, zbožňuju svoje cesty, ale vždycky se v koutku duše těším na den nebo dva po návratu - čili dovolenou po dovolené, kdy se můžu vzpamatovat. Teprve pak můžu zodpovědně hlásit, že jsem se opravdu zregenerovala, zrelaxovala a odpočala si. Navíc mi to pomůže vstřebat, co jsem zažila, uložit si v sobě vzpomínky, zamyslet se nad místem, kde jsem byla a uvědomit si, že jsem zpátky doma, naladit mysl na práci a to, co je třeba udělat.

Koncept dovolená po dovolené mi zněl v hlavě kolem nového roku celkem hodně. Na Vánoce jsme s mužem jeli za mými rodiči do Čech, vrátili jsme se před Silvestrem a pak nás čekalo několik setkání a také návštěv u nás doma, jedna z nich několikadenní. Všechno se to dělo hrozně rychle a já jsem pořád měla plné ruce práce. Až minulou neděli jsem se konečně mohla zastavit, vydechnout, zajít pro nedělní noviny a vědomě nic nedělat, nikam nemuset, s nikým se nevidět. Můj muž nevylezl celý den z pyžama, tak jsem s ním svůj koncet začala probírat. Shodli jsme se, že cestování je naše vášeň, práce sponzoruje dny volna, ale opravdová dovolená je právě tohle - neděle v pyžamu doma v teple a sladké nic nemusení.

Tohle pondělí, 17. ledna, bylo označené za depresivní "Blue Monday". Počasí je šedivě chladné, denního světla málo, Vánoce v nenávratnu, dorážejí účty z kreditek, lidé se propadají do deprese. Novoroční předsevzetí se přestávají dodržovat, lidé remcají nad politikou a problémy všedního dne, zjišťují, že letošek nebude jednodušší či lepší než roky minulé... Díky dovolené po dovolené na mě žádná depka nemůže.