Psem vrtěti aneb pavlovovské reflexy psovoda

Posledního slova nadporučík Lukáš nezaslechl, a bylo přece tak důležité. "Kousala ta potvora o všechno pryč,"... Níže uvedené pojednání se vztahuje na samce. Obojího druhu. Samice snad ani tak pitomé nejsou. Obojího druhu.

Asi před sedmi roky k nám přiběhl úplně vyčerpaný a vyzáblý středně velký pes. Zřejmě pobíhal po lese několik dní, možná týdnů. Nenechal se vyhodit. Pokud se ho někdo od nás chtěl zbavit, vrátil se jak bumerang. Od té doby se pyšním titulem zhruba třicetkrát pokousaného psovoda.

Kapitola první, poněkud komplexní – psa týrati jest dovoleno, odskáče si to někdo jiný

Psa je potřeba vychovávati za každou cenu a následný trest musí přijít tvrdě a okamžitě jakmile nepochopí nebo neuposlechne, jak se na správného testosteronem vytuněného mačistu sluší. Výsledkem je, že ze psa je nezvladatelná bestie, která po vás bude vyjíždět při každé příležitosti. Pokud jí úplně nezlomíte. Pak nejspíš chcípne. Pokud ne, je potřeba se psa ve správný okamžik zbavit.

Kapita druhá – vždy ve střehu aneb kdy kousne

Viděl jsem takové video. Cvičený pes se nechá na náprsence hladit od redaktora, který dělá interview. Pes se podívá na psovoda. Psovod je zaneprázdněný a nevěnuje mu pozornost. Pes se olízne (sic! moc důležité) a obrátí se na druhou stranu, kde je v podřepu redaktor. Předem sem věděl co následuje, čumáka chlupatýho. Pes ztuhne, a takovým pomalým vláčným pohybem se otočí do správné pozice. Jednadvacet (u toho vlčáka ani to ne), chňap. Horní špičáky měl na čele, spodní pod bradou. To byste nevěřili, jak tu tlamu pes dokáže roztáhnout. Přitom by si každý pitomý civilista vyvrátil sanici. V našem případě jsou to ruce a nohy a má před nimi neobyčejně silně vyvinutý pud sebezáchovy.

Kapitola třetí – hodnej pejsek

Velmi zákeřný je výcvik stylem hodnej pejsek, hodnej, následovaný výpraskem. Psovi otočíte hodnoty naruby. Pohlazení je trest, který musí být náležitě oceněný. Takový pes po vás po pohlazení zaručeně pohryže. Přetočit to zpátky vyžaduje hodně trpělivosti a nebudete možná stoprocentně úspěšní. Stačí pohyb, který si pes vyhodnotí jako potenciálně nebezpečný.

Kapitola čtvrtá – na pravé ucho mi nesahej

Kdoví, co mu do toho ucha vrazili. Fyziologicky tam nic nemá, kontroloval to veretinář asi 10x. Je potřeba mu nasadit košík, a neustále na něj mluvit a uklidňovat, pokud mu ho chcete vyčistit anžto tam má zase nějaký zánět. Levé je i se zánětem, čumáka chlupatýho, bez problému.

Kapitola pátá – na ocas, krk a tlapy a náprsenku taky ne

Tak to vypadá na děti, které si z něj dělaly hadrového panáčka na vláčení po zemi. Nesnáší malé drzé chlapečky, kteří si testují, co až si mohou dovolit. Zřejmě z nich vyrostou budoucí testosteronoví vytunění mačisté.

Kapitola šestá – cyklisti, motorky a převozy autem

Alespoň, že ve vlaku cestuje celkem rád, pokud nejsou cestující moc kontaktní. Pak začne být chabrus na nervy a já po chvíli taky.

Kapitola sedmá – bacha na šuplíky

Pohyb a zvuk otevíraného šuplíku v něm vyvolává neobyčejně silné nutkání zakousnout se do ruky, která šuplík otvírá. Jaký mučící nástroj v tom šuplíku ten magor měl? Že by nějaký bejkovec, bičík nebo pružinový drát nebo něco horšího? Bůh suď.

Kapitola osmá – parfos (podmíněný reflex) jak má být

Naučit ho aport, je věc teď už skoro nemožná. Pokud mu dáte hračku, bude jí bránit zuby, drápy, nebo jí bude úplně ignorovat. Teprve po několika letech mi hračku přinesl, že jí chce hodit. To bylo velké vítězství, ale není to vždy. Někdy si jí musím sebrat ze země, do ruky jí dá málokdy. Většinou když už, tak jí bezděčně hodí klína. Podobné je to s přivoláním. Na stopovačce přiběhl skoro vždy, stačilo zahuhlat povel a jemně zatáhnout. Bez stopovačky udělal vpravo hleď a zmizel jako tulák Charlie v zapadajícím slunci kdesi za horizontem. Hloupý tedy asi možná nebude.

Kapitola devátá – opět vždy připraven aneb i spát se musí umět

Spí s otevřenýma očima a pořád s nima švidrá, co se děje, a pokud jste udělali podezřelý pohyb třeba nohou, startoval. Kdy ale je pohyb podezřelý zřejmě závisí od toho, co se mu zdá. V takovém případě je potřeba psa okamžitě v akci (pořád spí) probudit hlasitým indiánským pokřikem. Sousedi mají zajisté radost, ale už je to u mě reflex. Naštěstí je to pořád lepší. Třeba se mu už i zdají nějaké hezčí sny.

Kapitola desátá – připínání obojku aneb bez sušenky ne

Na vycházku, když musím připínat obojek a je potřeba mu sahat na krk, je dobré proložit akci sušenkovou odměnou. Funguje stoprocentně. Nehryzne, je zaměstnám vyhlížením sušenky, kterou hodím za dveře tak, aby na ní nedosáhl.

Kapitola jedenáctá - nikdy se nebavte s cizími lidmi aneb i žárlit se musí umět

Pokud se s někým dám do řeči, pes někdy po chvíli začne žárlivě vyštěkávat osobu... Alespoň nějaká normální reakce. Vzpomínám si na jednu cvičitelku jógy - nazdárek osobo - která přišla za jedním mladým mužem a děsně ho seřvala, jak nemožně cvičí a že v té indické televizi to bude (těch deset vteřin) úplná poprava. No, mladý muž mezitím zestárl a cvičí už jenom sám pro sebe a jenom trochu.

Kapitola dvanáctá – poraď si sám

Byli jsme u dvou psychologů, jeden moc neporadil (zákeřný puberťák, kterého je potřeba drezúrovat), druhý ano, ale trvalo mi to, než jsem přišel na to, jak psa v panickém amoku zvládat.

Kaptola třináctá - pozor na testosteronem vytuněné mačisty

Drogocénnyj moj! Takový ze řetězu utržený případ mezi 25.-35. rokem života intenzivně páchnoucí deodorantem, je lehce v ohrožení. Pes startuje dost nevypočitatelně. Nedřív je úplně apatický, tak nějak ztuhne a je úplně zticha. Pak stačí nějaký neopatrný pohyb, a nastane výbuch. Naštěstí to poznám většinou dřív než to přijde a psa včas odtáhnu. Už je to u mě také reflex. Funguje celkem spolehlivě. A ještě jednou naštěstí, je to teď už jenom slabý odvárek. Ze začátku to bylo děsný.

Aby dámy nebyly smutné, že je pes přehlíží, není to pravda. Určitý parfém na něj působí podobně a vyvolává obrannou reakci (začne intenzivně vyštěkávat a musím ho odtáhnout). Většinou jsem ale zrovna náhodou neměl čas zkoumat, co je to za typ, takže preventivně musím být ve střehu při každém zápachu. Je naše štěstí, že v Česku se to zase až tak parfémy nehemží.

Kapitola možná poslední – je to milej pejsek, jen nemá rád děti a trochu kouše...

Ale jinak se vám odvděčí láskou a bude za vámi všude chodit, aby si byl jistý že mu nezdrhnete. I do koupelny a na záchod. Vzhledem k tomu, že si umí předníma tlapama otevřít dveře k sobě i od sebe, je mu šumák kam, je potřeba se (ho) občas zamykat. Hlavně když je tu návštěva, která má úplně a přehnaně zbytečné, někdy až hysterické, obavy.

A tak kdykoliv vidím pana Srstku v televizním pořadu “Chcete mě?”, nám z toho druhé vánoce.

Včera jsem ho hladil, když se pes u mě slastně rozvalil. Na chvilku jsem usnul a ruka zřejmě taky začala klimbat. Vyhodnotil to jako nebezpečnou situaci a už jsem ho měl v ruce. Tož mě asi po roce zase hryznul. Chjo. Vždy připraven musí být hlavně psovod a hlavně na ulici. Nikdy nevíte, kdy to na něj přijde.

Zatímco to píšu, můj drahý Pílú se konečně unavil, přestal mi funět do klávesnice, rozplácnul se na bok a zařezává.

Když přijdu domů po několika hodinách, knučí a skáče a tehdy si ho troufám pohladit po hlavě, jinak ho jen tak hladím po hřbetě a opatrně oplácávám.

Po tolika letech přestal zdrhat a dá se za normálních okolností (žádný pes v dohledu, stopy zvěře jsou vyčichlé) celkem snadno přivolat. Rozumí alespoň základním povelům a začal alespoň trochu víc důvěřovat. Co dodat. Mám ho rád.

Literatura:

Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jaroslav-hasek/osudy-dobreho-vojaka-svejka-za-svetove-valky-15.html)

Arkadij a Boris Strugačtí - Les (https://cs.wikipedia.org/wiki/Arkadij_a_Boris_Struga%C4%8Dt%C3%AD)

Michail Bulgakov - Mistr a Markétka (https://cs.wikipedia.org/wiki/Mistr_a_Mark%C3%A9tka)

Bohumil Hrabal - Postřižiny (http://m.litfile.me/read/348490/340000-341000?page=15)