To nevymyslíš II.

Dávejte si dobrý pozor. Nejen na to, co podepisujete, co kde říkáte a kam šlapete, ale i na to, co pijete.

Pěkný a úsměvný článek paní Jany Stehlíkové To nevymyslíš mě inspiroval k sepsání druhého dílu čajových eskapád.  Podělím se s vámi o svůj zážitek.

Domluvily jsme se s kamarádkami z rodné vísky, že vyrazíme někam posedět, dát si něco dobrého a hlavně popovídat, když se nevidíme, jak je rok dlouhý.

Protože jsem řídila a bylo docela chladno, objednala jsem si čaj. Z truhličky jsem vybrala třešňový. Holky si daly nějaké koktejly a kecaly jsme a kecaly. Lokla jsem si. Jééé! Copak jsem si to vybrala? Překvapila mě velmi výrazná až palčivá chuť. Znovu jsem prohlížela obal od čajového sáčku. Možná jsem přehlédla, že je obsažen i zázvor? Nikoliv. Povídaly jsme dál a já se napila podruhé. Opravdu zvláštní! Nasypala jsem do šálku cukr, ač to není mým zvykem, a po dalším loku druhý cukr. Nic platno. Jako bych chtěla sama sebe přesvědčit, že neplaším zbytečně, znovu jsem se pořádně napila.

,,Ochutnej trošku," poprosila jsem svoji sousedku. ,,Nezdá se ti to nějaký divný?"

,,Fuuuj!!" vyprskla okamžitě odebraný vzorek do ubrousku. ,,Proboha, co to piješ?"

Zavolala jsem číšníka a sdělila mu, že je něco s mým čajem. Všichni jsme se zatím pochechtávali. On trošinku ochutnal a usmívat se přestal: ,,Vím, co to je."

Tvářil se natolik vážně, až se mi sevřel žaludek neblahým tušením. Přijely jsme krátce po začátku otevírací doby a ten den jsem byla první, komu nalévali vodu z varné konvice. Bohužel zapomněli, že tam den předtím nalili odvápňovací prostředek.

V prvotním leknutí jsem úplně zkameněla hrůzou a moje bujná fantazie mi promítla živý film, jak se v hrozných křečích kácím k zemi, zatímco jed rozežírá moje útroby. Po pár vteřinách jsem se vzpamatovala a zavolala si na záchranku. Vypověděla jsem, co se mi stalo, a odpovídala na otázky ohledně toho, jak se cítim, jak dýchám a podobně. Poté mě přepojili na toxikologii a tamní lékařka se mnou probrala nastalou situaci. Cítila jsem se dobře, jen jsem potřebovala slyšet od někoho, kdo tomu rozumí, že neumřu. Uklidnila mě, že určitě ne a pravděpodobně už se nedostaví ani žádné další potíže, pokud nenastaly hned. Přečetla jsem jí údaje z etikety čistícího prostředku a dostala jsem poučení, co mám pít, co nemám pít, na co si mám dát pozor a jak případně postupovat. Nesmírně se mi ulevilo a spolu se mnou i kámoškám a personálu.Moje poslední otázka na paní doktorku byla, jestli můžu sníst večeři. Mohla jsem a byla výborná.