Nech si ty móresy, nebo ti jednu fláknu!

Puberta se mnou cloumala a ať moji rodičové řekli či po mně chtěli cokoliv, na znamení rebelie jsem významně obrátila oči v sloup.

Obrátila jsem oči v sloup, prověsila bradu a reagovala:

„Aéaéaéaé??“

Maminku jsem oním zvukem přiváděla do varu a už tenkrát, před více než třiceti lety, mi vyhrožovala pořádným flákancem, jestli ještě jednou udělám to svoje „aéaéaéaé“.

V běžné řeči se používá slovo móresy (lze i moresy) jako expresivní označení takových znaků chování, kterými daný jedinec vybočuje z normálu, překvapuje, irituje, leze na nervy nebo druhého dohání k šílenství.

Shodneme se nejspíš, že návštěva, která si bez předchozího pokynu domácích sama nabízí občerstvení z lednice nebo spíže, má divné móresy. Vyskočila bych z kůže, když někdo chodí pozdě. Moji známí vyskakují z kůže, že chodím moc brzo.

Ve vlaku jsem si všimla velmi čistotného pána (stalo se za časů před covidem 19), který si ubrouskem pečlivě očistil ruce, držadlo a stoleček. Úplně nakonec si tím samým ubrouskem důkladně otřel hrdlo otevřené láhve s limonádou a s chutí se napil.

Moje kamarádka jí rohlík pouze tak, že si ho postupně oloupe, a já si pokaždé nechávám maso na talíři až úplně na závěr. Když už jsme u stolování, lepení žvýkaček během jídla na podšálek, mobil a další předměty v dosahu, zdá se mi skutečně podivné.

Další kategorií jsou zvuky. „Pepane, prosím tě, přestaň klepat tužkou o stůl, už s ní klepeš dvě hodiny, nemůžu se soustředit na práci.“ Je vám to povědomé? Mě lidé často propichují káravým pohledem, když si luskám prsty. Kolegyně vyprávěla, jak její tatínek rád sleduje sportovní přenosy:

„Jak si pustí zápas, začne šoupat pantoflema o lino, seberu se a odcházím!“

Lidé jsou různí, jejich móresy nejrůznější. Nemluví, nezdraví, mluví moc, telefonují o půlnoci, aby se zeptali na prkotinu, netelefonují vůbec, sepisují seznamy, nevěří bance, lžou, mají stále pravdu, nic si nepamatují nebo si pamatují všechno. Netýká se to ovšem jen lidí. Na našeho jinak moc hodného pejska Rickiho zavolalo jaro, už třetí den kňučel od pěti ráno, převrátil misku s vodou, rozcupoval polštář na cimprcampr, vyhrabal pod plotem ohromnou díru, foukl k sousedům a zatvrzele odmítal jít se mnou domů. To jsou mi ale móresy!