Smích je nejlepší lék

Victor Hugo: „Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by měl považovat za ztracený.“ Platí-li to, neztrácím ani jeden.  

Jsem smíšek. Stačí mi opravdu málo a odbourám se. Obdivuji konferenciéry a moderátory zpráv, kteří v přímém přenosu ustojí komickou situaci a v rámci možností dokončí svůj výstup. Stejně tak herce na jevišti v momentech, kdy dusí smích, improvizují a pokračují dál. Profesionálové se nezapřou. Jakmile přepadne záchvat smíchu mě – amatéra, jsem nepoužitelná.

„Smích úspěšně přehazuje výhybky na kolejích stereotypu.“ – Jiří Žáček

Ještě na gymnáziu, když jsem byla u tabule zkoušená z biologie, plácla jsem něco, zřejmě chybně, o játrovkách (druhy mechorostů), paní učitelka protočila oči a prohodila: „Játrovky si tak můžeš koupit u řezníka.“

Záchvat se dostavil vzápětí a už jsem ze sebe nevypravila ani kloudného slova, maximálně tak přidušené skřeky. Byla jsem vykázána za dveře, abych se uklidnila, dřív ať se nevracím. Vynaložila jsem veškerou duševní sílu a s vážnou tváří se vrátila do třídy. Stačil jediný pohled na spolužáky a bylo vymalováno. Učitelka mě rozhořčeně poslala do lavice, že mi napíše rovnou pětku a hotovo! Jenže byla moc hodná a následující hodinu jsem si to mohla opravit. Na třídních schůzkách sdělila mým rodičům, aby mě vzali na nějaké vyšetření s hlavou. V podobných situacích jsem se totiž ocitala (a ocitám) poměrně často.

„Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.“ – Seneca

Nedávno jsem se ve zdejším malém krámku přeřekla a místo housek s mákem poručila jsem si pět housek s máslem. Prodavačka pohotově opáčila, že mi je tedy rovnou namaže. Měla jsem pak co dělat, abych dokončila nákup, a smála jsem se i celou cestu domů.

Ať jsem smutná, naštvaná nebo mám mizernou náladu, není to důvod, abych se s chutí nezasmála, mám-li čemu. Kouzla nechtěných okamžiků, nezáměrné dvojsmysly, situace, které nejdou vymyslet… Stačí se dívat kolem sebe. Příval smíchu si nedá poručit, ještě chvíli počkej, teď a tady nejsi vhodný. Prostě si přijde a čím víc ho chci potlačit, tím to jde hůř. Moje mami mě občas okřikuje, naoko se zlobí, že se směju každé blbině (cituji: „Už mě s tím smaním s...š!“).

„Smích nikdy není pro nic a zanic, snad jen u šílených lidí.“ – Jan Werich

Takový nefalšovaný smích, při kterém někdy člověk až brečí, má nadmíru pozitivní účinky. Obvykle vychází přímo od srdce a tím ho posiluje. Prohřívá celý organismus a masíruje bránici. Uvolňuje napětí, čistí vzduch a usnadňuje dýchání. Odbourává stres, zvyšuje elán a posiluje obranyschopnost proti všemu. Sbližuje lidi a umožňuje hladkou komunikaci mezi nimi. Pozor! Důležité upozornění na závěr: ve valné většině případů bývá vysoce nakažlivý.