Na Západě mají všechno nejlepší

Pamatujete, jak na začátku 90. let na nás, nepřipravené lidi, vlétl dravý rafinovaný západní marketing a reklama? Zdálo se, že i ty druhořadé a třetiřadé západní produkty a služby, k nimž byl vytrénovaný občan tržní ekonomiky už značně ostražitý,  jsou v našich očích prostě ty nejúžasnější, nejskvělejší, že „nemůžeme bez nich prostě žít“.

Vše, co bylo spojeno s Harvardem, jsme měli za nejlepší a nejpoctivější. Třeba harvardské fondy  s jistotou desetinásobku…

Nebo: Rodilý západní (nejlépe americký) mluvčí coby učitel angličtiny? Byli jsme slepí k tomu, že takový člověk byl ve své vlasti třeba nezaměstnaným lemplem, možná trochu i houmlesákem, hašišákem; jakmile přijel k nám „učit“,v očích mnoha lidí rázem překonával ty nejzkušenější a nejvzdělanější české angličtináře. V zemi, jejíž rodák již ve třicátých letech 17. století poprvé na světě vydal skvělou příručku Janua linguarum reserata (Dveře jazyků otevřené), jsme takovou americkou pochybnou existenci ctili málem jako univerzitního profesora.

A když se chystal přijet opravdový jazykový profesor odněkud  z Nizozemí nebo Švýcarska, naše české ponížené rytí držkou v zemi neznalo mezí. Mám ještě někde vystřižený článek z novin, který zval na jeho asi sedmidenní super-anti-kontra-multe-extra-unikátní jazykový kurz angličtiny za pouhých 130 tisíc Kčs (od každého z desítek účastníků, samozřejmě). Vzhledem k vývoji cena mezd, dnes tato suma kurzovného přesahuje jeden milion korun českých…

 Jo – a ještě v tom článku bylo, že kdo se chce přesvědčit o profesorově super…atd…unikátní metodě jakoby na zkoušku, tak prý může přijít na dvoudenní kurzovou ochutnávku. Za pouhých 35 tisíc Kčs (dnes tedy za více než čtvrt milionu českých korun) a ušetřit tak vlastní kapsu. No – není to prakticky zadarmo, přátelé?

Nejcitlivěji jsem tohle divadýlko vnímal u tzv. manažerských dovedností. To třeba přijel do čerstvě polistopadové Prahy přednášet rakouský „manažer“. Plnému sálu kulturního domu vykládal asi dvě hodiny o tom, že při podnikání se na rozdíl od maloobchodu nemusí vždy platit prodavačce bankovkami a mincemi hotově, ale že existuje něco jako bezhotovostní placení, že existuje doklad zvaný faktura („to čumíte na neznámé slovo faktura, vy zaostalé české opice na stromech“), a že je to užitečná záležitost. Uklonil se, vyinkasoval 40 tisíc Kčs (přepočítávat na dnešní statisíce korun to snad už nemusím) a jel domů.

                Jenže – obávám se, že při té závěrečné úkloně mu většina sálu plného Čechů snad i tleskala…

                Největší čeští vyčůránci, nejotrlejší podnikavci, tu českou předposranost ke všemu západnímu pochopili nejrychleji. Však už toho rakouského „manažera“ do Prahy pozval a celou jeho přednášecí frašku zorganizoval nějaký český chytrolín. Který za „vzdělávací akci“ inkasoval nejméně tolik jako ten přednášející.

                Slušní čeští experti na tento stav zprvu nevěřícně zírali. Nevěřili svým očím a uším, že by natolik přestalo platit osvědčené heslo „dobré zboží se chválí samo“. Ale když tento stav pokračoval, když se dokonce prohluboval, tak se i ti solidní čeští experti začali přizpůsobovat. Někteří rychleji a s lehkým srdcem, někteří pomaleji a s těžším srdcem.

                Nejrychleji a s nejlehčím srdcem se adaptovali ti, jejichž touha po penězích si kladla nejmenší morální zábrany. Brzy i od nich začaly k potenciálním klientům směřovat prospekty co nejlesklejší a nejbarevnější. Inzerce, reklama, inzerce, reklama… Přidali klamavé osobní vyjednávání…  Brzy i oni tedy najeli na goebbelsovské „stokrát opakované něco se stává pravdou“. To „něco“ nemusí být nutně vždy lež, stačí i polopravda.

                Nejrychleji se na tuto důvěřivou blbost mas přeorientovali také ti novináři, jejichž charakter byl blízko tomu, co jsem popsal v předchozím odstavci.  Nahrálo jim stále se zhoršující české školství, jeho stále nižší disciplína a důslednost, jeho stále neukázněnější a rozežranější absolventi, členové naší mladé (de)generace. Tyto novinářské žumpy a hyeny (jak od srdce říkával Miloš Zeman za svého premiérování) objevily překvapivou výhodu: sebevětšímu nesmyslu začnou lidé postupně věřit, pokud se opakuje znovu a znovu, různými mediálními kanály. A na účelové nesmysly, to byli kabrňáci.

                Reklamní manipulace a mediální manipulace s spojily v jedinou informační manipulaci.

                A co ti chytří a slušní, do té doby spíše tiší a nevýbojní? Bohužel, po letech ústrků a šizení se postupně začali také lámat – a tok chlubivých reklamních informací směrem od nich k potenciálním zákazníkům začal postupně také mohutnět.

                A tak se dnes pro běžného občana stává stále méně rozpoznatelné a rozlišitelné, kdo z nabízitelů zboží a služeb byl primárně takovým malým Goebbelsem a kdo chrlí kolem sebe chválu až sekundárně, coby nutnou tržní sebeobranu.

                                Až budu ministrem školství (tedy, když už by mne někdo pustil k ovlivňování českého školství, raději bych bral pozici ministrova šaška – ten smí říkat vždy pravdu a nemusí chodit v saku a kravatě:-)), tak hned všeobecně prosadím  do základní škol předmět „odolávání informační manipulaci“.  Všechny děti dostanou mj. vštípeno důležité pravidlo „hlupák tvrdí, moudrý člověk je plný pochybností“. Nebo pravidlo „komu scházejí argumenty k věci, ten útočí na člověka“. Na diskusích ke zdejším blogům se najde názorného učebního materiálu dost a dost :-).

Nebo pravidlo „často čím lesklejší je něco navenek, tím shnilejší uvnitř“. A nová generace bude mít vypěstovánu velkou, velkou opatrnost k čemukoliv, co má nepřiměřeně masivní reklamu.

Naštěstí i dnes, za současné školské mizérie, zůstaly pro vnímavé lidi nenápadné signály, které jim umožní odlišit zrno od plev. Jsou to drobnosti podobné jako nenápadný záchvěv ruky či šoupnutí nohy nějakého vyjednávače s jinak sebejistými argumenty a pokerovou tváří, které prozradí jeho vnitřní nejistotu a slabé kramfleky.

                O té manipulaci, o těch signálech a o věcech kolem chystám další knížku. Že bych do ní citoval i nejchytřejší diskusní příspěvky, nejzajímavější vlastní svědectví a zkušenosti diskutérů pod tímto blogem?

                Zkuste mne inspirovat… tady nebo na mé facebookovské stránce nebo mailem...

                Dík :-)