Tato doba cestování moc nepřeje. Ale když se sejde Covid, ČSA a Island, je jistota, že bude o zábavu postaráno. Protože dvě věci, které ČSA opravdu neumí, jsou nestandardní situace a existence v 21. století.
Píše se konec roku 2019. V Číně prý je nějaká nová chřipka, asi nic zásadního, nějaký další SARS nebo MERS. Uvažujeme, za co utratíme poslední nastřádané míle od ČSA. Ne že by ČSA vypadaly špatně, ale jejich věrnostní program začíná trochu haprovat.
Asi vyrazíme do Bejrútu, poslední exotické destinace v jejich letovém řádu. V kanceláři ČSA bookuju letenky jako již mnohokrát. Na Velikonoce, to by mohlo být fajn. Plánujeme, co tam vidět (já už v Libanonu byl, mí spolucestující ne), jestli třeba nepůjde zajet na otočku do Damašku, když se situace tak nějak pomalu uklidňuje... no prostě se těšíme.
3. únor 2020. Přichází informace o tom, že lety byly zrušeny - už se to dalo tak trochu čekat. Začínáme tušit, že sezóna 2020 nebude úplně cestovatelsky vstřícná. Ale ono se to určitě do léta vyblbne, třeba alespoň Indie na červenec... houby s octem. Alespoň po Evropě se zadaří se trochu projet autem, než to zase zavřou.
V srpnu to začalo vypadat, že už dobrý, a tak 14. srpna volám do ČSA - kancelář už je zavřená - že jsme měli takové a makové bonusové letenky do Libanonu, a že když se Libanon nelítá, že bychom jako rádi jinam, ideálně na Island. Za chvilku máme v mailu letenky do Reykjavíku na září.
Jenže jen o tři dny později, 17. srpna, přichází email, že jako smolík, protože Island zavedl po příletu karanténu následkem čehož tam nemá vůbec smysl lítat, a tak máme zase voucher a můžeme se na něj dívat dlouhé hodiny u krbu - kdybychom tedy něco jako krb měli.
No a je tu jaro 2021. Vidím někde reklamu na ČSA, že se zase lítá na Island. Pecka. Dáváme dohromady stejnou skupinu, vymýšlíme termín, a to tak, že "na Husa", tj. na prodloužený víkend na začátku července. Podle islandských pravidel mohou přijet všichni občané EU, kteří mají certifikát o prodělaném Covidu nebo ukončené očkování. Což už, jedno nebo druhé, všichni mít budeme.
Začíná hra s ČSA:
Dějství první: Volám, po telefonu rezervujeme termín, ale systém ukazuje, že nejsou volné termíny, což je u bonusových letenek s ČSA v poslední době normální a někdo to vždycky musí schválit ručně. Neptejte se proč. Další den, letenky jsou stále na čekací listině. Koukám za pár dní, letenky zmizely, žádný email, žádné vysvětlení, nic. Hm...
Dějství druhé: Volám, vysvětluji situaci se zmizelýma letenkama. Rezervujeme znovu, na stejný termín, prý si musím zavolat odpoledne aby se vyřešila ta čekací listina. Jinak rezervace vydrží 72 hodin a pak zase zmizí. Volám. Ráno, zítra, odpoledne. Celkem šestkrát. Zařídíme, zavoláme, napíšu tam email, zaurguju to. Za 72 hodin rezervace zmizela. Žádný email, žádné vysvětlení nic. <Vložte sprosté slovo> už.
Dějství třetí: Volám, vysvětluji situaci se zmizelýma letenkama. Rezervujeme znovu, na stejný termín. Mám si zavolat zítra. Volám. Zaurguje. A za pár hodin... světe div se, přichází email pro každého z naší skuipny. V emailu je itinerář a záhadná informace:
VAZENY KLIENTA
REZERVACE BYLA POTVRZENA
PROSIME KONTAKTUJTE NAS
DEKUJEME S POZDRAVEM CESKE AEROLINIEBOOKING CONFIRMATION / POTVRZENI REZERVACE
THIS IS NOT ELECTRONIC TICKET
TOTO NENI ELEKTRONICKA LETENKA
"Vážený klienta" není překlep. Tedy asi je, ale na straně ČSA. Já přelkepy nedělmá. Nenechávám tedy nic náhodě a volám do ČSA. Už ani nevím po kolikáté, minimálně deset hovorů už proběhlo. Všechno je v pořádku, všechno je cajk, všechno je potvrzeno. My tu tekoucí lávu snad opravdu uvidíme!
Začínáme plánovat cestu. Máme tam čtyři dny čistého času, všichni jsme už na Islandu byli, tak hledáme nové podněty, hlavně chceme vidět tu lávu. Víme, že musíme po příletu na test a pak někam na hotel dokud nedostaneme negativní výsledek testu, řešíme jak to provedeme a jaké si půjčíme auto... prostě po dlouhé době přichází plánovací fáze a cestovní horečka.
Dva týdny je klid - jsem totiž v Chorvatsku - a když se vrátím, přichází další magické datum. 15. června. Datum, kdy se mají změnit podmínky pro vstup na Island. Čekáme jistého druhu rozvolnění, Island totiž má na seznamu bezpečných zemí pouze Grónsko, a čekáme buď rozšíření tohoto seznamu, nebo zjednodušení vstupní procedury.
Tak trochu se to stalo. Ale taky se stalo, že Islandu, který dosud vyžadoval "ukončené očkování", už tohle nestačí a chce ukončené očkování + 14 dní. A to my mít nebudeme. A tak řešíme, co a jak. Jenže pak si kontroluju letenky - abych zjistil, jaká jsou pravidla jejich přebookování - a zjišťuju, že to nebude tak lehké: letenky totiž (dějství čtvrté) zase zmizely. Ony vlastně nikdy neexistovaly, poslední hovor, kterým jsem je finálně potvrzoval, totiž sice proběhl, ale operátor zřejmě udělal drobnou chybičku.
No co už, volíme jiný termín, tak abychom se vešli do nových islandských pravidel.
Jenže to ní tak jednoduché. Schvalovatelé bonusových letenek nám sice schválili cestu tam, ale neschválili nám cestu zpět. Tj. nemáme se jak vrátit, tudy cesta nevede. Navíc přišel email, že zpáteční let byl zrušen... což je sice možné, nicméně přes web ČSA se letenky na daný zrušený let dají normálně koupit.
No tak jdeme do dějství pátého. Vybíráme další termín, znovu volám, znovu všechno vysvětluji, byť už minimálně podesáté. Znovu máme rezervaci na čekací listinu (byť čekací jistina a volná místa pro bonusové letenky jsou úplně něco jiného, ani většina operátorů linky mezi tím nevidí rozdíl). A pozor: výhra. Letenky jsou schválené, resp. termíny jsou schválené. Už stačí jen znovu zavolat na linku a vše potvrdit, a pak několik hodin počkat, až přijdou letenky do emailu. A ty opravdu přišly. Vítězství!
Z celé této anabáze výměny letenek do Bejrútu za letenky do Rejkjavíku zbyly tři vouchery na řekněme 400 Kč, 400 Kč a 1200 Kč. Vouchery se dají využít... tak nějak nevím na úplně co, letenky, přepravu zavazadla, přepravu psa, vstup do salónku, nebo jídlo. Kdo mě zná, tuší, že jídlo na palubě mi vždycky zvedne náladu.
A vzhledem k tomu, že jeden z nás letí v businessu (tj. jídlo mít bude) a dva letí v economy (tj. dostaneme asi tak nejspíš vodu), chtěli bychom si objednat čtyři jídla. Pro zjednodušení řekněme, že jsou po čtyřech stovkách.
Přes webový rezervační systém ČSA si můžeme jídla naklikat, jídlo tam, jídlo zpět, jeden pasažér, druhý pasažér. Ale zaplatit voucherama je nemůžeme, protože... protože to jde jenom kartou. Tedy chceme čtyři porce. Dvě stovky obětujeme. Volám na linku ČSA, jestli se nemýlím, tak už potřinácté. No dvě porce jsou v pohodě, to vám akorát vychází na ty menší vouchery. Ale ty zbývající dvě, to je problém, voucherem se dá zaplatit vždy jen jedna položka a zbytek propadne. Jdou na mě mdloby s představou, že bych měl voucher třeba na 15000. Jinak to nejde. Vouchery sloučit nejde. Rozdělit nejde. Čert vem to, že nejde přes rezervační systém koupit pro jednoho člověka dvě jídla. Například jídlo a šáňo. Protože šáňo je taky jídlo, a tak můžete mít buď jídlo, nebo ovoce, nebo šáňo, nebo dezert. Nikoliv víc věcí najednou, přestože byste chtěli utrácet.
Tak co teď s tím? No je načase využít poslední možnost, kontaktní formulář. Chci to buď zaplatit, nebo jasně zdůvodnit, na základě jakého bodu všeobecných obchodních podmínek voucherem za 1200 Kč nemůžu zaplatit dvě jídla po 400 Kč a čtyři stovky věnovat do FVČSA (Fondu vzkříšení Českých Aerolinií). Trochu se bojím, že to nějakou logiku má. A ono má. Systém (pro znalé: Amadeus) to (prý) neumožňuje. Prostě to nejde. Ale proč to není nikde napsané? Ani na voucheru samotném, ani v žádném dokumentu na webu ČSA? A tak si za 1200korunový voucher kupujeme kilo řízků. A zbytek propadne. Do jámy pekelné zřejmě. Alespoň na Islandu budeme "reprezentovat". Za dva "malé" vouchery kupujeme snídani na cestu zpět.
My jsme chtěli letět s ČSA, protože do Bejrútu přímo nikdo jiný nelétal. Do Reykjavíku jsme letět s ČSA museli, protože už jsme měli vouchery za zrušený Bejrút. Ale on by s nimi někdo letěl dobrovolně? Jako že "Děkujeme, že jste si pro svůj dnešní let VYBRALI ČSA"? Jestli si někdo zaslouží zkrachovat, tak je to firma, která neumí prodat svůj produkt v 21. století přes internet (když to všichni kolem dokážou), a bohužel ani přes telefon (pobočky už zavřela). A dokonce ani, když ji o to prosíte, voláte, urgujete, a ani poté, když vám slíbí, že je všechno v pořádku. Možná se sluší dodat, že se bavíme o produktu nikoliv pro lidi "z ulice", ale produktu pro věrné, vracejí se zákazníky.
Tohle mi přijde... neuvěřitelné.
Možná si říkáte, stály ty řízky alespoň za to? Byla fajn snídaně na cestě zpět? Upřímně... nestály, byly dost suché. A ta snídaně? Nebyla špatná. Kousek žemlovky, jogurt, croissant s marmeládou, houska, pár kousků sýra a salámu, pití. Za čtyři sta. Pořád lepší než brácha. Brácha ji snad raději prospal - let mezi třetí a sedmou ranní dá jednomu zabrat - a tak se svého předplaceného jídla nedočkal. Prostě smolík. Taková normální cesta letadlem. Možná by bylo inteligentnější servírovat snídani v sedm ráno než ve tři v noci. Ale nechtěl bych toho už moc?
