Uvažovali jste někdy nad tím, kde je největší bazén na světě, nebo který je nejdelší nebo nejhlubší? Na několik takových zvláštních míst si posvítíme a na jedno se rovnou zajedeme podívat.
Různá světová "nej" jsou často velmi známá, ale zrovna bazény... jsou všechny tak nějak stejné, obvykle celkem mrňavé, nedostačující, a pro nás potápěče prostě málo hluboké (z logických důvodů, prostě je cílovka jinde). Jsou ale výjimky.
Začneme tím největším. Co se mi podařilo dohledat, tak úplně největší (rozlohou) bazén světa je v jednom luxusním hotelovém komplexu v nám Čechům dobře známém letovisku Šarm Aš-Šajch. Je to spíš umělé jezero, které obklopují právě hotelové budovy. Bazén, nebo jak říkají propagační materiály, laguna, je napuštěn mořskou vodou (logicky) a má rozměry přibližně 750x150 metrů. Někde "uprostřed" je i ostrov. Na propagačních materiálech místo vypadá krásně, jaká je realita je těžko říci - hotel ještě není otevřený, staví se už věčnost a nikdo to celé ještě neměl možnost vyzkoušet. Tak snad letos.
Nejdelší bazén, který si ale dlouho držel (a vlastně, vzhledem k výše uvedenému, stále drží) pozici největšího bazénu, je bohužel také v současnosti docela nedostupný. Je v rezidenčním komplexu, ikdyž je možné, že některé byty zde lze krátkodobě pronajmout přes různé platformy. Leží ve městě Algarrobo, asi 30 kilometrů jižně vzdušnou čarou od přístavu Valparaíso v centrální části Chile. Za Covidu trochu z ruky, i za normálních okolností jsme sem letěli se dvěma přestupy letadlem a dál autobusem skoro dva dny. Bazén nabízí možnost plavat kilometr rovně, což ho činí naprosto unikátním. Je samozřejmě taky napájen vodou z nedalekého, padesát metrů vzdáleného Pacifiku.
Nabízí se otázka, co je to za bazén, když vykopu díru a trubkou tam nechám proudit vodu z oceánu. Bazén přece musí být, aby to byl skutečný bazén, napuštěný sladkou vodou. Modří už vědí, nebo alespoň tuší: podíváme se na jedno z málo známých českých "nej". Největší sladkovodní bazén světa je totiž u nás, konkrétně ostravské části Poruba. Leží trochu stranou pozornosti a nejspíš ani většina jeho pravidelných návštěvníků (jako dítě jsem se tam taky vyskytoval) netuší o jeho "světovosti".
Důvodem, proč píši tento článek, je ale nejhlubší bazén. Ten si, s jasným cílem překonat rekord, ale samozřejmě i postavit unikátní sportoviště, postavili v Polsku, ve městečku Mszczonów nedaleko Varšavy. Bazén byl otevřen v prosinci 2020, pak krátce uzavřen a znovu otevřen jako "tréninkové centrum" - trénink sportovců, na rozdíl od rekreace, byl v PL určitou dobu povolen. Jakmile se naskytl vhodný víkend, kdy ani česká opatření (ještě), ani polská opatření (už) nebránila jeho návštěvě, sedáme, pro jistotu svou i okolí vybavení alespoň antigenními testy, do auta.
Pokud jedete z Ostravy, moc cest se nenabízí. Vyrazíte na sever po A1, až, za rozkopaným cca 50 kilometrovým úsekem, narazíte na odbočku do Varšavy po S8, která vás dovede až do Mszczonowa. Velmi jednoduché. Z Prahy můžete jet nejrychlejší, ale delší, cestou přes Hrádek nad Nisou a Zgorzelec na rušnou a úzkou polskou dálnici A4, nebo přes Náchod a Kladsko, do Vratislavi, kde se obě cesty spojují, a dále pokračujete po krásné nové rychlostní S8, až se napojíte na A1. Po ní kousek k severu a pak směr Varšava po A2. Z ní sjedete na moderní rychlostní okresku číslo 50, neoficiální obchvat Varšavy, který vás dovede do Mszczonowa. Ani v jednom případě za použití polských dálnic neplatíte.
Budovu bazénu "Deepspot" uvidíte už od sjezdu z dálnice a nemůžete ji nenajít, leží v podstatě na zelené louce. Je určitě vhodné udělat si rezervaci na určitou hodinu. Sice můžete mít štěstí na volné termíny, ale určitě není vhodné na to spoléhat.
Po zaparkování vás přivítá recepce, kde se nahlásíte, doložíte svou kvalifikaci, vyplníte nějaké ty covidové formuláře, zdravotní formuláře, a chvilku počkáte, než si vaši skupinku někdo svolá.
Ještě na recepci dostanete krátké školení, jak to funguje, co je kde, na co si máte dát pozor, a pak už se můžeme odebrat do šaten.
Trošku netradičně se tady potápí jenom v plavkách. To se samozřejmě dá i jinde, ale taková hodina v českém, řekněme šestadvacetistupňovém bazénu, není úplně ono. Už to chce neopren. Tady má ale voda kolem 33° - je tu nějaký termální pramen, který v podstatě umožnil tomuto místu vzniknout, a tak neopren, a s ním spojené závaží, není vůbec potřeba.
Masku máme svoji, potápěčský počítač taky (je tu povinný, ale dá se půjčit), fasujeme tedy jenom lahev, žaket (takový ten postroj na záda), dýchací automatiku (takové ty hadičky) a ploutve. Nic víc není potřeba. Všechno je po ruce, nic se nemusí daleko tahat. Je tady připravená "strojící" protiskluzová plocha, kde si všechno připravíme, a dle instrukcí to "hodíme do vody". Obvyklý postup je "nastrojit" se na břehu, sejít schody nebo skočit do vody, a zahájit ponor. Tady se - zřejmě aby se minimalizovalo riziko poškození výstroje nebo úrazu - strojíme až ve vodě. Nemáme s tím moc zkušeností, ale samozřejmě to není nic těžkého. Jsme tady - a to se nám nestává - z naší, asi dvacetičlenné skupiny nejzkušenější, a tak jsme první připravení, první ve vodě, a jdeme rovnou, po vyzkoušení, že všechno funguje jak má, na místní největší atrakci.
Místní bazén je zhruba dvacet na dvacet na dvacet. Taková kostka. Ze zdí a z podlahy trčí různé výstupky, a v jednom rohu je to, co dělá tenhle bazén světovým: pětadvacetimetrový tubus, kterým se dostáváme na nejhlubší místo v hloubce 45 metrů (počítač tedy říká 44,4 metru). Zrovna tady jsme čekali největší "provoz", ale nikdo se sem moc nehrne. Pravděpodobně zbytek naší skupiny, nebo velká část, jsou teprve studenti nebo absolventi programu OWD (Open Water Diver), který dovoluje ponory do max. 20 metrů.
Oproti potápění v přírodě si tady, kde je ze dna vidět na hladinu i v takové hloubce, člověk uvědomí, že těch 45 metrů je třináctipatrový panelák. Žádná sranda. Začínáme se tedy pomalu vracet do hlavní prostory, do hloubky dvaceti metrů, a prolézáme řádku připravených, několikapatrových jeskyní, s hlavní prostorou "bazénu" propojených. Zajímavé místo, kde si své využití najde baterka, kterou jsme si z domova přivezli. Jdeme pomalu nahoru, ale ještě se zastavujeme u lodě, kterou sem ponořili pro větší variabilitu tréninků, a pak už se začínáme blížit k hladině.
Asi ve třech metrech hloubky bazén protíná skleněný tunel, odkud si suchozemci fotí a točí nás, a my si v něm zase točíme suchozemce. V podobné hloubce jsou i okna pokojů, ve kterých se můžete ubytovat - my jsme ale tuto možnost, zřejmě kvůli současné epidemiologické situace, nevyužili, ani se o ní web bazénu příliš nezmiňuje.
Po jedenačtyřiceti minutách ponoru se vracíme na hladinu. Je tu velmi přehledně oddělen vstup a výstup, vracíme poloprázdné lahve místnímu zřízenci, který si zapisuje čísla (asi aby se vědělo, kolik lahví (lidí) je pod vodou a jak dlouho, vracíme do stojanů na použité věci... použité věci, tj. automatiky, žakety a ploutve. Víc toho není. Důsledně se oddělují použité a nepoužité věci, zřejmě kvůli desinfekci.
Zpět do šaten. Jistě zajímavý počin a na kurz potápění rozhodně zajímavé místo, kde si můžete vyzkoušet v ideálních podmínkách všechno, co se vám bude později hodit v podmínkách neideálních. Zpět do auta, a zpět na dálnici a k jihu. Zpět do smutné země známé pod anglickou přezdívkou "Best in Covid".
