Děkujeme za pochopení.
M98a64r77e11k 59Š76t63ě84t60k14a
Vždy jsem litoval, že v mém městě má bazén pod 10 m skokanským můstkem hloubku pouze 5 metru. Bavilo mě potápět se na dno a měl jsem vždy zásobu na to dostat se níž, ale nebylo kam. Bez přístrojů se člověk může dostat do hloubky cca 20 metru a vydržet pod vodou asi 5 minut. Jinak tento blok je parádní
J52o86s26e47f 20K51o80š98í17č51e16k
No, 5 metrů, no..... Zkuste to jak budete u moře zajet někam k útesům, kde jdou skály kousek od pláže kolmo pod vodu, třeba těch 15 či 20 metrů (Chorvatsko spousta míst, třeba Jih Kréty skoro všude). Tam člověk nemá měřítko, s ploutvema máte 5 či 10 metrů vlastně hned, navíc jsou ve hře proudy.... Lepší než bazén. Ale je lepší mít s sebou někoho pro jistotu, jak se člověk potápí desítky minut, tak bych nic nedal za to, že při tom narůstajícím kyslíkovém deficitu by člověk po vynoření z té zóny 5 až 10 metrů mohl snadno krátce před dosažením hladiny ztratit vědomí (samozřejmě ne při prvním vynoření , ale třeba při dvacátém třicátém atd.). Nikdy se mi to nestalo, ale v literatuře před tím varují... prý jde o pokles parciálního tlaku kyslíku a receptory v prodloužené míše na to zareagují vypnutím. A jak člověk zůstane viset na hladině obličejem do vody, tak jak narůstá obsah CO2 v krvi, tak to člověka po cca minutě nadechne - jenže vdechne vodu a je s tím ámen. Píše se to teda, no. Tak pozor na to.
J20o21s13e50f 82K75o34š56í94č58e45k
Super, konečně pohodový blog. Karma.
A42l36e42š 58G28i24l60l
Díky. Je to čím dál složitější "cestovat" v této době, byť jenom po okolí nebo vytahovat zajímavosti z dřívějších cest. Jsem celkem překvapený, že se tady neobjevují hejty typu "ten kretén si cestuje a všechny nás chce zabít", ale zřejmě blogy o cestování nepřitahují tuto sortu lidí.
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.