Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

COVID-19 vs. Tanzánie

V minulém článku jsem řešil, kam se letos vydat v celém tom zmatku na dovolenou. Je jedna země, která Covid neřeší. A proto jsem se jel podívat právě tam. Do Tanzánie, do takového "Afrického Švédska".

Vrozená spořivost mě donutila koupit letenky z Vídně namísto Prahy, a návratem do Mnichova místo do Prahy. Rozdíl - pokud vezmu v úvahu cenu dopravy na a z těchto letišť asi tři tisíce. To mi stálo za risk v podobě možných protičeských koronavirových opatření, které tyto země, tj. Rakousko a Německo, zavedou. 

Vídeň je ještě v pořádku, vlak do Vídně na čas, rychlý přestup na novém moderním hlavním nádraží a zanedlouho už čekáme na odlet. Nikdo neřešil, že jsme Češi, z nebezpečné Prahy.

Nic se neřešilo ani v Holandsku. Měli jsme připravený nějaký formulář pro místní Prymuly, ale nikdo ho nechtěl. Na roušky se mimo letiště, vlak a hlavní nádraží moc nehraje - víc se řeší odstupy a počet lidí v obchodě - například povinným nošením košíků v počtu jeden na osobu (nezájem že by vám stačil jeden pro čtyři).

Roušku zase nasazujeme na cestě na hotel u letiště. A pak samozřejmě po celou dobu letu na letiště Kilimandžáro pod známou horou, cca hodinu jízdy autem od města Arusha. Jednou snad hlavní město východoafrické federace, dnes stále nikoliv ospalá, ale díra, s nedostatečnou infrastrukturou, dopravními problémy a výpadky elektřiny. Město vypadá spíše jako půlmiliónová vesnice. Ale je tu hezky. Lidi jsou v pohodě, není tu (na Afriku) moc bordel, hotel je fajn a snídaně v klidu. Jsme tady a ani to nebolelo. 

Na letišti se ještě hrála rouškovaná, taxikář nám polil ruce kvanty desinfekce, a v prodejně Vodafonu nám změřili teplotu. Dalších deset dní jsme mohli na celou pandemii zapomenout. Tanzánie už před půl rokem přestala koronavirus řešit. Má dobrá čísla... protože je už půl roku neaktualizuje. Průměrný věk populace je 15, možná 20 let. To nemám ze statistik, taková je realita kolem nás. Lidí nad šedesát je minimum.

Nezřídka se objevují letáky na zdech vyzývající k mytí rukou - stejné jako u nás - či nošení roušek. Nikdo to ale nedělá. Nám tedy nezbývá než držet si odstup, jezdit vlastním (tj. vypůjčeným) autem namísto místní dopravy, a máme pocit - snad oprávněný - že bychom měli být v pohodě. Vzhledem k tomu, že neumíme ani po deset dnech více než deset slov svahilsky (kuře, hovězí, rýže, hranolky, děkuji, ahoj, nashledanou... jo víc než deset jich fakt není), není ani problém s tím, že by si s námi chtěl někdo povídat - znalost angličtiny místních je opravdu slabá. Lepší se až na Zanzibaru.

Jsme v Africe a přepínáme do afrického režimu - větší starosti než Covid nám dělají staří známí: malárie a spavá nemoc, respektive komáři a mouchy tse-tse. Sehnat tady antimalarika by asi šlo, ale nějak to není třeba - končí období sucha a komárů je poskrovnu. Sázíme na moskytiéry. Na Tse-Tse jsme narazili snad jenom jednou.

Samotnou cestu po Tanzánii si nechám na jindy, na nějaký "bezcovidový" článek, ale samozřejmě jsme neseděli jen v Arushe. Hlavně jsme jezdili za zvířaty. Lidí (turistů) poskrovnu, nikdo se do Afriky zrovna nehrne. Asi ani netuší, že to je - v případě Tanzánie a narozdíl od okolních zemí - možné.

Roušky nasazujeme zase v letadle, lehce zastaralém brazilském třicetimístném vrtuláčku, který nás z Arushe dopraví na Zanzibar. Království opuštěných hotelů, resortů a pláží. Je tu sice desetkrát víc bílých než na pevnině (tj. vidíme jich třeba i deset denně, na pevnině někdy ani jednoho), ale pořád minimálně desetkrát méně, než na kolik je místní ekonomika stavěná. Možná i padesátkrát méně. Není tu v podstatě nikdo. 

Jeli jsme sem hlavně kvůli potápění a přestože nás většinou odrazovali - Zanzibar není úplně potápěcí destinace, tam a tam by to bylo lepší - nelitujeme. Potápění fajn. Navíc je tu k vidění pár zajímavostí i nad vodou a hlavně jsou tu ze všeho největší propast mezi cenami pro místní (a nás, "chudé" turisty). Coca-Cola v obchodě deset korun. V hotelu za sto. Dvojlůžák pro normální lidi (wifi, teplá voda, snídaně) třeba 30 dolarů za noc. Resort klidně pět set nebo i tisíc dolarů za noc. Safari v Africe tak může stát neskutečně moc peněz. Nebo nemusí. Záleží, jak si nastavíte priority. V příštím článku bych se chtěl věnovat něčemu, co jsem pracovně nazval "Safari pro chudé". Chcete vidět lvy, slony, žirafy, ale ve výkladní skříni cestovky jste viděli šestimístné částky? Těšte se na příští článek.

Vracíme se ze Zanzibaru přes Dar Es Salam a Amsterdam do zmíněného Mnichova. Vše v rouškách, vše bez problémů. Až v Mnichově to začne. Už v letadle vyplňujeme jakýsi formulář, který posádka vysbírá a je nejspíš úplně k ničemu. Celé naše letadlo je totiž prohlášeno (asi proto, že letíme z Amsterdamu) za rizikové. A celé tak jde na PCR test. Placený vládou, tj. pro nás zdarma. Úplně zbytečně - už dávno sedím doma v Praze, píšu tento článek, a výsledek ještě neznám. Samozřejmě jsme speciální případ, většina letadla nejspíš letí do Mnichova proto, aby byli v Mnichově. A o těch chce mít vláda informace. 

V Tanzánii jsem nikdy předtím nebyl. Pokud jste byli, zajímala by mě jedna věc: u každé hospody, prakticky u každého stánku kde by člověk mohl něco jíst nebo něco podnikat rukama, je více či méně improvizované umyvadlo. Kýbl s vodou, s kohoutkem, voda teče do dalšího kýblu. Někdy mýdlo nebo prací prášek k dispozici. Je to super, myjeme si ruce kdykoliv to jde, před jídlem, po jídle, a jsme spokojení. Myjeme si tu ruce častěji než doma, protože je prostě kde. Docela by mě zajímalo, jestli se tato hygienická vymoženost rozmohla až s pandemií, nebo podobná zařízení existovala už před ní. Protože je to super nápad nejen pro Afriku... mít se kde mýt.

 

PS: Asi deset minut po dopsání článku mi přišel výsledek mnichovského testu: NEGATIVNÍ.

Autor: Aleš Gill | středa 30.9.2020 14:25 | karma článku: 26,91 | přečteno: 1307x
  • Další články autora

Aleš Gill

První roadtrip elektrickým autem

Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.

21.5.2024 v 8:00 | Karma: 11,71 | Přečteno: 363x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 17,01 | Přečteno: 580x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,64 | Přečteno: 568x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 332x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,12 | Přečteno: 3442x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Nej skluzavka, echt Divoký západ, exkurze do Bayernu... Krok za krokem zemí EURA

15. června 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v Německu EURO je Německo. EURO si dělá z Německa, kde fotbal je národní sport, něco jako svoji výkladní...

Chtěl bych Turka v Česku, říká Macinka. Antibabiše má za nejhloupější program

15. června 2024

Premium V uplynulých dnech oslavil 16 let po boku Václava Klause. Ještě na Hradě dělal tehdejšímu...

Kvůli Le Penové ho sesadili. Soud však rozhodl, že šéfem Republikánů zůstává

14. června 2024  21:31

Pařížský soud v pátek zrušil rozhodnutí francouzské konzervativní strany Republikáni (LR), která ve...

PŘEHLEDNĚ: Proč Česko kupuje nové tanky za 52 miliard? A co všechno umí?

14. června 2024  21:01

Česká armáda by měla do roku 2030 získat 77 nejmodernějších tanků Leopard 2A8 ve společném nákupu s...

Opalovací krém pro miminka: Jaký vybrat?
Opalovací krém pro miminka: Jaký vybrat?

Pokožka novorozenců a kojenců je tenká, zranitelná a má méně melaninu, což je pigment, který chrání pokožku před slunečním zářením. Kůže miminka je...

  • Počet článků 246
  • Celková karma 15,12
  • Průměrná čtenost 1423x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky