V létě jsem napsal článek o Kaliningradské oblasti, prvním místě v Rusku, kam se našinec mohl podívat bez víz. V říjnu se ale otevřela mnohem zajímavější destinace: Petrohrad. A to byl důvod se tam zajet, "mezi prvními", podívat.
Petrohrad, spolu s Vladivostokem, byl už nějaký čas tak nějak otevřenější než zbytek Ruska. Byl sem umožněn vstup pasažérům výletních lodí, po dobu kotvení v místním přístavu, pak se ale museli odebrat zpět na loď a vyrazit "zpět" do EU, do Stockholmu, Helsinek, Tallinu nebo jiné destinace v Baltském moři. Jinak byl Petrohrad přístupný pouze s vízem.
A vyřídit ruské vízum není úplně snadné. Nekomunikuje se s ambasádou, ale s vízovým centrem. Centrum "za vás" všechno zařídí, nechá si za to zaplatit, a podklady stejně musíte připravit a do vízového centra doručit vy. Osobně, nebo poštou. V takovém případě samozřejmě platíte poplatek za zaslání pasu zpět. Poplatek za to, že vás informují o tom, že je žádost vyřízena. A musíte mít pozvání. Pokud pozvání nemáte, vízové centrum vám nějaké zajistí. Za poplatek. Za poplatek vám zařídí komunikaci s ambasádou a té zaplatíte poplatek za vízum.
A tady je právě nejdůležitější změna. Stejně jako pro Kaliningradskou oblast teď i pro tu Leningradskou platí tzv. elektronické vízum, eVízum, které je podobné jako americká ESTA nebo její alternativy v dalších západních zemích. Žádost je jednoduchá, vyřízení trvá cca tři dny a je zdarma. Alespoň zatím.
Teda ne že by vyřízení "starého", celoruského víza bylo nějaké super složité, ale zaplatíte prostě 100€ jen to mihne. Za jeden vstup do Ruska. Podobná je cena za za desetileté vízum do USA, můžete tam pak ale jezdit jak často chcete. V kombinaci s téměř neexistující nízkonákladovou leteckou dopravou mezi EU a Ruskem - i tady se ale začínají ledy lámat - bylo Rusko smysluplně přístupné jen pro delší cesty. V rozpočtu na cestu po transsibiřské magistrále se poplatek za vízum ztratí, ale jet na prodloužený víkend do Moskvy, to asi opravdu ne. Moskva stále odolává, ale Petrohrad, který mi přijde zajímavější, padl. Tedy celá Leningradská oblast, a protože V Petrohradě a okolí je zajímavostí spousta, věřím, že si sem turisti cestu najdou.
Do Petrohradu jsme se vydali na dvě noci, a stihli jsme toho docela dost. Samozřejmě projít všechny kostely a muzea by bylo na týdny, ale to nejdůležitější se stihnout dá. Výhledově to ale vidím na další prodloužený víkend, unikl nám třeba takový Petrodvorec a Auroru jsme viděli jenom z rychlíku a navíc potmě. Potmě tedy doslova, byť je krásně nasvícená, ten rychlík berte tak nějak obrazně, jediný vlak, ze kterého ji můžete vidět, je tramvaj.
Za mě je Petrohrad v Top 5 nejzajímavějších evropských velkoměst spolu s Prahou, Londýnem, Paříží a Římem. Od ostatních zmíněných měst ho ale něco silně odlišuje, a těch věcí je víc:
1) Ceny. OK, dá se srovnat s Prahou, ale oproti západním metropolím je tam mnohem levněji. Čekali jsme mnohem vyšší ceny. Top atrakce (Ermitáž, Kateřinský palác s replikou jantarové komnaty) vyjdou na 250 Kč. Ostatní atrakce jsou ještě mnohem levnější. Na každém rohu, i přímo v centru, jsou jídelny, kde vám bude stačit 120 Kč a najíte se i s polévkou a pitím. Za zmíněných 120 korun máte i lístek na metro. Ne na jednu jízdu, ale na tři dny (72 hodin od prvního použití). Platí samozřejmě i na tramvaje, trolejbusy a autobusy. Byl by nám stačil i dvoudenní. A pozor, pokud použijete z letiště autobus MHD 37, platí i na něj. Jen pozor na hlavu 22 - na letišti se neprodávají lístky, takže jsme ho využili až na cestě zpět.
2) Počet turistů. Turisti jsou všude, vždycky a pořád. Už ani ráno není jednoduché projít Karlův Most. To v Petrohradě neplatí, minimálně ne v zimě. A zatím. Protože to nemusí trvat dlouho, a turisti se tam nahrnou. Zatím jsou tam jen místní (tj. vnitroruští turisté) a v omezené míře, na některých místech, Číňani. Dokonce jsme viděli stánek s magnety, kde brali jüany.
3) Jedna změna k horšímu: tak nějak samozřejmě jsme si zvykli, že svá mobilní data máme k dispozici vždy a všude. V EU samozřejmě, v Rusku to neplatí. Je tam ale vcelku levný mobilní internet na předplacených SIM kartách. I na pár dní se vyplatí jednu vyplatí koupit, má neomezená data a stojí dvě-tři stovky, jen si dejte pozor, jestli se dají sdílet na více telefonů. To může být za příplatek. Pořád ale super možnost, jak ušetřit. S místní SIM kartou se pak za rozumný peníz (do stovky) v jakoukoliv denní nebo noční hodinu můžete po městě pohybovat UBERem nebo jinými místními alternativami.
Co mě mile překvapilo, oproti Kaliningradu - je poměrně solidní znalost angličtiny, případně množství dvojjazyčných nápisů v muzeích, ale třeba i restauracích. Přirozeně je výhoda mít nějaké základy ruštiny a alespoň umět přečíst azbuku, ale rozhodně to není podmínkou. Přecijenom, zejména v létě, Petrohrad je, byl a bude v obležení turistů, s vízy, nebo bez nich.
A dobrá zpráva nakonec: pokud se nic zásadního nestane, mělo by eVízum někdy v roce 2021 začít platit pro celé Rusko. Podrobnosti teprve uvidíme, vypadá to na poplatek 50€, což je pořád lepší, než dnes. Problémem mohou být omezení současného "experimentálního" eVíza, zejména krátká doba platnosti, 8 dní (včetně dne příjezdu, takže reálně týden). Na krátké cesty do Kaliningradu nebo Petrohradu to samozřejmě stačí, ale pokud byste to s cestováním po Rusku mysleli vážně, asi pro vás tenhle výdobytek moderní technologie není úplně to pravé ořechové. Tak uvidíme. Třeba za pár let napíšu třetí díl.
