Pojďme si připomenout ty, kteří zpáchali na Valašsku v dubnu 1945 taková zvěrstva, že dodnes, když o tom vypráví poslední pamětníci, kteří tehdy byli dětmi, běhá posluchačům mráz po zádech. Například paní která měla šest let, tři dny musela chodit kolem těl svých ohořelých rodičů než je Němci dovolili odvézt. Celkem 11 sirotků zůstalo v Prlově po řádění těchto "nadlidí". Nechci vyvolávat nacionalismus nebo xenofobii, chci žalovat na totalitu ať má jakýkoliv název. Žijeme v Evropě a doufejme, že z východu budeme v bezpečí, ale také by jsme měli umět vzpomínat a poučit se z chyb generací před námi. Bohužel u nás v Prlově nejsou prostředky na rekonstrukci nevyhovujících prostor, ale bojujeme za změnu.
Pachatelé zapomenutých tragédií
25. března 1945 přijela do Vizovic asi 320 členná skupina, která měla zvláštní složení velitelé mluvili plynně česky, ale byli to Němci a asi osmdesát členů jednotky respektive kurzu, kterého se ve Vizovicích měli zúčastnit byli ze Slovenska a prošli si Hlinkovou mládeží nebo Pohotovostními oddíly Hlinkovy gardy, tato jednotka měla název „JOSEF“.
Kousek od Vizovic v Liptále se usídlila další menší, ale spadající pod stejného velitele Hitlerova oblíbence, specialistu na teror a zvláštní operace SS-Obersturmbannführera Ottu Skorzenyho.
Asi nejznámější s ním spojovaná akce bylo osvobození Benita Mussoliniho po jeho internaci v pohoří Gran Sasso v Abruzii. Tato akce byla jeho poslední větší nebo významnější vojenskou akcí. Dále byl pověřován úkoly, které se dají klasifikovat jako válečné zločiny.
Operace Panzerfaust – kdy unesl syna admirála Horthyho, aby udržel Maďarsko ve válce a dosadil tak k moci vládu tzv. šípových křížů – prostě fašistů. Přímo od velitele SS Heinricha Himlera dostává rozkaz zřídit speciální oddíly, které by působily v týlu nepřítele. Tyto jednotky se nazývaly SS-Jagdverbande – neboli stíhací svazy. Byly rozděleny do několika skupin (střed, jihovýchod,severovýchod,východ) a byli do nich vybíráni mladí radikální středoškolsky vzdělaní rekruti, kteří dobře ovládali jazyk jímž se mluvilo na území na němž měli být vysazeni.
Nejznámějším nasazením těchto stíhacích svazů byla operace GREIF, po vylodění spojenců se část mluvící anglicky převlekla do amerických uniforem a vyvolala chaos v řadách Americké armády, ale to odbíháme od tématu.
Základem těchto jednotek byla skupina v síle brigády, která přešla ze zvláštní divize Brandenburg, která podléhala Abwehru německé vojenské rozvědné a kontrarozvědné službě admirála Canarise. Po atentátu na Hitlera byl Abwehr reorganizován a v podstatě jej řídila RSHA a SS v čele z Walterem Schallenbergem. Ale abych to zestručnil. Vznikly stíhací svazy SS- Jagdverbande a jedna z jejích částí jihovýchod měla v plánu terorizovat Slovensko po přechodu fronty.
Takže vraťme se do Vizovic, kde se usídlil štáb jednotky Josef. Velitelem byl rodák z Horního Benešova SS-Obersturmführer dr.Walter Pavlowski a jeho zástupce byl SS-Oberscharfürer ing.Kurt Werner Tutter, pražský rodák, který se velmi angažoval v Henleinově straně.
Sesterská jednotka Edelweiss – Abwehrgruppe 218 nebo její část se usadila v Liptále na Vsetínsku a zapojila se do boje proti partyzánům v našem okolí.
Do této společnosti vražedných komand patří též ZbV kommando No.31, sídlící také ve Vizovicích, ale na rozdíl od JOSEFA, jehož muži se usadili ve škole bylo toto komando pro zvláštní určení ubytováno na zámku. Byli to elitní vojáci SS, kteří za sebou měli tažení proti Jugoslávským partyzánům a přes Maďarsko ustoupili na Moravu, kde se v Rajhradě zformoval tento ůtvar. Jejich velitelem byl SS – Obersturmführer Erich Wienecke držitel zlatého odznaku NSDAP.
Kromě těchto jednotek nám k doplnění sestavy smrti chybí členové gestapa Zlín. Bylo jich kolem dvaceti, ale nejznámější jsou Ziegler, Raschka, Supparitch, Vendel,Urbanek, Krieger, Tschopp, Tousek a další.
Proč si oběti druhé světové války nezaslouží od státu více úcty? Jenom v na Vizovicku mají na svědomí nejméně 60 lidských životů československých občanů. Armáda České republiky si svoje povinnosti plní vzorně, ale stát a kraje, čekají na příznivější politickou situaci, protože se nejspíše bojí reakcí v Německu.
Tady ale nejde o Německo, to se s minulostí vypořádalo velmi dobře, tady jde o Česko. Obec Prlov ze svého rozpočtu nemůže sama zajišťovat fungování důstojného památníku. Zdejší občané nemohou za to, že minulý režim znásilnil historii a postavil megalomanský památník na Ploštině a na Prlov se zapomnělo. Možná proto, že museli krýt Tuttera, který se stal agentem kontrarozvědky ČSSR. Když si vzpomenu na chvíli, kdy se mi svěřovali pamětníci jak je trápí nezájem státu je mi smutno. Když vidím předražené dálnice za miliardy a jiné nepravosti, proč se nenajde ve státním rozpočtu zanedbatelná částka na rekonstrukci nebo výstavbu nového památníku v Prlově. Ale nejde mi jen o Prlov, jde o princip úcty k lidem, kteří chtěli mluvit česky a žít v demokracii, to jak si s nimi pohrála historie po válce to je jiná kapitola.
