Stop nezaměstnanosti a návrat extrémismu ve Španělsku?

„Španělsko se nachází v nejtíživější situaci za posledních 30 let své demokratické historie, proto od nás nečekejte žádné zázraky. Ostatně, ani jsme je neslibovali.“ Těmito slovy se ve svém povolebním projevu snažil Mariano Rajoy, předseda konzervativní Lidové strany (PP), která drtivě vyhrála předčasné nedělní parlamentní volby, připravit jásající dav sympatizantů na skutečnost, že cesta vedoucí ke snížení astronomické nezaměstnanosti, deficitu státního rozpočtu a k celkovému hospodářskému oživení bude dlouhá a trnitá.

Mariano Rajoy - budoucí španělský premiér a předseda konzervativní Lidové stranyReuters

Voliči ve volbách vystavili účet Socialistické dělnické straně (PSOE), která v zemi vládla osm let a nepopulární premiér José Luis Rodríguez Zapatero byl obviňován ze značných hospodářských problémů, jímž země poslední léta čelí, zejména z nárůstu nezaměstnanosti až ke 21 procentům. Paradoxní na celé situaci je, že voliči potrestali socialisty za drastická opatření v sociální sféře například za zmrazení důchodů příklonem právě k pravici, která podobné kroky navrhovala již dříve. Je více než jasné, že lidovci budou muset v těchto nepopulárních opatřeních pokračovat a pravděpodobně ještě přitvrdí.

Socialistická strana se rozhodla pro předčasné volby v létě, kdy byl do jejího čela zvolen populární Alfredo Pérez Rubalcaba, ministr vnitra Zapaterovy vlády. Ani tahle osobnost však nedokázala odvrátit dlouho předvídanou drtivou porážku socialistů. Ze 350 křesel dolní komory (Congreso de los Diputados) získala Lidová strana absolutní většinu 186 mandátů, což je její historicky nejlepší výsledek. Bude tak moci pohodlně vládnout, bez nutnosti podpory od minoritních, převážně regionálních politických subjektů, které jsou ve španělském parlamentu zastoupeny v hojném počtu. Vnáší tak do nejvyšších pater celostátní politiky regionální zájmy, což je pro Španělsko bojující stále se stigmatem uniformního frankistického režimu, kdy byla diversita politických názorů chimérou, velmi důležité.

Socialistická dělnická strana zaznamenala se svým ziskem pouhých 110 poslaneckých křesel (o 59 mandátů méně než v roce 2008, kdy se konaly poslední parlamentní volby) také svůj rekord. Tentokrát ale v tom negativním slova smyslu. Jedná se o největší debakl v její demokratické historii. Oproti minulým volbám ztratila celé 4 miliony voličů!

Ve volbách posílily také minoritní politické strany, jež pro sebe získaly zejména protestní hlasy voličů nespokojených se současnou situací, kteří ve dvě hlavní španělské politické formace ztratili důvěru. Posílila zejména Sjednocená levice (IU), reformovaná komunistická strana, která ke dvěma mandátům s předchozích voleb přidala dalších 9. Své voliče lovila zejména ve vodách sociálního hnutí převážně mladých Španělů, jež sami sebe začali označovat jako Indignados – „Rozhořčení“. Hnutí se zrodilo na jaře letošního roku v reakci na rostoucí nezaměstnanost a restriktivní opatření Zapaterovy vlády. Právě jeho přívrženci požadující mimo jiné zlepšení kvality demokracie ve Španělsku - s čímž podle nich úzce souvisí rozrušení klasického bipartismu, dominance dvou velkých španělských stran PP a PSOE – tvoří jádro protestujících, kteří od jara zpestřují místním i turistům procházky po madridských náměstích. Zatímco tedy typický volič komunistů v České republice a jiných postkomunistických zemích dosáhl již důchodového věku, ve Španělsku je levicový radikalismus populární zejména u mladých lidí.

Mezi regionálními politickými uskupeními, která vytěžila z tíživé ekonomické situace země, je namístě jmenovat zejména středopravicovou katalánskou Konvergenci a Jednotu (CiU), která si v letošních volbách polepšila z 10 na 16 mandátů a posílila tak svou pozici nejsilnějšího regionálního politického subjektu přítomného ve španělském parlamentu. Na rozdíl od nové politické formace Amaiur se jedná o stranu umírněnou, jenž se pouze snaží zvýšit váhu katalánského autonomního společenství v rámci stávajícího státoprávního uspořádání. Naproti tomu, nová baskická nacionalistická levicová strana Amaiur nepřímo navazuje na dědictví extrémistických politických subjektů Herri Batasuna respektive Batasuna, které ve svém programu požadovaly nezávislost autonomních společenství Baskicka a Navarry. Tyto separatistické strany byly pro důvodné podezření napojení na baskickou teroristickou organizaci ETA v roce 2003 Nejvyšším soudem (El Tribunal Supremo) rozpuštěny a zakázány, a to na základě přijetí ústavního zákona o politických stranách.

Amaiur hraje na podobnou nacionalistickou strunu a podařilo se jí rovněž posbírat protestní hlasy voličů zklamaných politikou tradičních stran. Amaiur získala se šesti zákonodárci v dolní komoře španělského parlamentu vlastní poslanecký klub a radikálně-separatistický proud získal v celošpanělské politice možnost opět prosazovat své zájmy. Pravdou ale je, že s absolutní většinou za zády lidovců to bude mít velmi obtížné.

Vraťme se však ještě k vítězi voleb – Lidové straně. Její předseda a budoucí premiér, šestapadesátiletý Mariano Rajoy, byl v předvolebním klání opozicí obviňován z toho, že jsou jeho sliby voličům příliš nekonkrétní. Všichni Španělé vědí, že má v úmyslu bojovat s astronomickou nezaměstnaností, která je momentálně suverénně nejvyšší v celé EU, ale co konkrétně pro její snížení hodlá udělat, je zahaleno mlhovou clonou. V předvolební debatě s novým lídrem PSOE Rubalcabou zaznělo z jeho úst něco o chystaných daňových úlevách pro malé a střední podnikatele, více však Rajoy neprozradil. V zemi je 5 milionů nezaměstnaných, nejhorší situace je zejména mezi mladými lidmi. Bez práce je téměř každý druhý mladý Španěl. Situace je analogická polovině 90. let, kdy po nepřetržité dvanáctileté vládě socialistů nezaměstnanost atakovala 24 procent. V reakci na špatnou ekonomickou situaci země dali voliči v parlamentních volbách v roce 1996 přednost Lidové straně v čele s José Maria Aznarem, kterému se povedl téměř hospodářský zázrak. Nezaměstnanost srazil k deseti procentům a došlo také k celkovému hospodářskému oživení. Povede se stejný zázrak také Mariano Rajoyovi? To ukáže až čas.