Zastřelte si svého zloděje...

Vždy jsem se považovala za zastánce libertarianismu, tedy ideologie, která odmítá donucování všeho druhu, přílišné zásahy státu a naopak vyzdvihuje politickou i obecnou svobodu.  

Tohoto světonázoru se držím i v případě debaty ohledně zákazu kouření v restauracích. Jsem sice nekuřačka, ale tento zákaz je mi „proti srsti.“ Nekuřákovo zdraví je sice v kuřácké restauraci ohrožováno, ale ten se přeci může rozhodnout do takové hospody nejít a vybere si místo ní nekuřáckou. Svobodu výběru má. Kuřáci se ale po přijetí „antikuřáckého“ zákona vypracovaného Ministerstvem zdravotnictví budou muset v restauracích omezovat. Na veřejných prostranstvích typu zastávek MHD či nádraží toto omezení kuřákovy svobody chápu, jelikož tam nekuřák nemá tu možnost výběru jiné alternativy, tedy „nekuřácké zastávky.“

Tragický příběh střelby v uherskobrodské restauraci s devíti mrtvými na jeho konci rozpoutal v české společnosti diskusi, zda by nebylo vhodné zpřísnit podmínky pro vydávání zbrojních průkazů. I v tomto případě zůstávám věrná libertariánskému myšlenkovému proudu. Někteří možná v diskusi pod článkem podotknou, že mi není pomoci. Buď jak buď, domnívám se, že zákazy a omezení takovým hrůzám nezabrání. Z každé společnosti se čas od času vyloupne „magor“, který si zbraň nějakým způsobem opatří, pokud o to bude mít zájem. Legálně či nelegálně, takovou otázkou se psychicky nemocný útočník zaobírat nebude.

Americká tradice držení zbraně na ochranu života i osobního majetku je dokonce zakotvena v ústavě USA. Dostupné statistiky ukazují pro mnohé možná překvapující údaje. V amerických městech, kde dříve platil zákaz držení zbraní, byl počet vražd daleko vyšší než po jeho zrušení. Ve známost například před časem vešlo městečko Kennesaw v Georgii, které v roce 1982 vydalo nařízení, že v každé domácnosti musí být alespoň jedna funkční střelná zbraň. Jak uvedl server World Net Daily, od té doby se tam nestala jediná vražda.

Předchozí odstavec mého příspěvku může být mimo jiné chápán jako obhajoba zastánců držení zbraní či někdejších populistických předvolebních výkřiků Jana Železného: „Zastřelte si svého zloděje!“ Já se však jen domnívám, že bychom v reakci na uherskobrodský sice tragický, ale doufejme velmi ojedinělý případ hromadné vraždy legálně drženou střelnou zbraní neměli dělat ukvapené závěry. Ty by nakonec po uvedení do praxe mohly mít spíše opačný efekt.