Slezte z toho lustru, Gottwalde!

Tak už to zase vypuklo. Retušované tváře zamaskované do profilů hollywoodských hvězd, usmívající se na nás z výšky umně schovaných do sloganů, které by se zcela jistě ujmuly i v dalším pokračování Arabely. Ano, nastal hon na voliče a nebojme se to říct upřímně, především na ty nízko příjmové.

Když se nad tím zamyslíte, je to zcela logické. Ti, jež disponují dostatkem peněz, ty jen těžko zlákáte tím, že jim něco dáte. Většinou se na nikoho nespoléhají a své sny si plní vlastními silami. V žádném případě jsem se nyní nechtěl dotknout nízko příjmových osob, vážím si jich stejně jako všech ostatních lidí, kteří pracují. Problém je ale v tom, že jejich touhy jsou o poznání více zaměřeny na sliby, které jim učiní politici. A tady budu zcela upřímný, prst\ v tom mají především ti z levicové části spektra. Má to ale jeden háček, ten má i své jméno, nazývá se realita. Nelze dlouhodobě nabízet něco z cizí kapsy, něco, co ve skutečnosti nemám, nelze slibovat, že to někomu dám a očekávat, že se nic nestane. Je strašně fajn slíbit někomu tisíc korun, ale nemít je ve své vlastní kapse. Proč o tom hovořím? Když si přečtete volební hesla ČSSD a KSČM, musíte rozumně dospět k závěru, že jste se ocitli tak trošku právě v té Arabele. Nejsem žádný průlomový ekonom, ale dokážu si spočítat, co nám mohou tato „opatření přinést“. A není to moc příjemná úvaha. Ve svém článku se budu věnovat spíše programu ČSSD, protože na program KSČM ještě opravdu nejsem připraven psychicky. Heslo první: „Spravedlivá společnost.“ Ano, to bych velmi rád, dokážu si představit spousty věcí, jak ji zrealizovat. Ale co je spravedlivého na tom, že když budu úspěšný tak za „odměnu“ odvedu zásadně vyšší daně? To je spravedlnost? Co když se mi nebude chtít dělat, tak nějak se spokojím s tím, že mi určitá suma stačí, že mi stát stejně peníze přidá. Je toto spravedlivá společnost? Ne, to je progresivní zdanění v podání levice. Určitá míra progrese mi nevadí, ale tato už je nereálná. Je spravedlivé, že když budu chtít začít podnikat, jediné čeho se od státu dočkám, budou zvýšené daně a náklady na registrační pokladnu? A to ještě pomíjím to, že budu oslovován jako jedno nejmenované neoblíbené malé zvířátko? Ne, to opravdu není spravedlivá společnost. Heslo druhé: „Pomůžeme nejslabším.“ Je 12000 Kč minimální mzdy skutečně pomoc? Představte si mladou  maminku, která chce pracovat jen některé dny v týdnu anebo staršího pána, který si přivydělává jako školník. Pro ně jsou i ty současné „malé peníze“ pořád penězi. Váží si jich a rádi za ně pracují. Jak jim vysvětlíte, že nyní o své místo přijdou? Jak vysvětlíte podnikateli, že místo třech zaměstnanců nyní zaplatí za stejnou odvedenou sumu pouze dva? To nějak nedává logiku. Co je nejhorší, v dnešní době, kdy podnikatelé konečně po mnoha letech strádání a boje o holé přežití, kdy si uzurpovali každou korunu, aby mohli své podnikání rozvíjet. Teď je s tím však konec. Bavím se samozřejmě o malých podnikatelích, ti velcí to samozřejmě přežijí. Třetí heslo:“Zdravotnictví nejvyšší kvality dostupné pro všechny!“ To už je i na mě moc. Předchozími kroky jsem si naštval střední třídu, v podstatě i tu nejslabší a teď mám ještě odvahu slibovat, že začnu rozdávat něco, na co už skutečně nemám? Mohl bych alespoň vědět, co to je nejvyšší kvalita? Je to titanový kloub anebo již zrovna zlatý? Možná by mohl být i z platiny. Přestávám se v tom orientovat. Zkrátím  to. Připočteme-li dalších cca 20 proklamativních hesel, kdy za každým stojí požadavky státní kasy v řádech  miliard a uvědomím-li si, že ekonomika musí fungovat podle nějakých pravidel, dostávám se do poměrně velkého průšvihu. Zcela zásadně nepovažuji za reálné recepty, které ČSSD navrhuje na příjmové stránce. Zvýšení přímých daní a stanovení nereálných kvót (minimální mzda) je cesta do pekel. Tvrdit, že hospodářský růst nás spací je asi podobné, jako věřit, že „Láska a pravda vždy zvítězí nad lží a nenávistí.“ Je to ušlechtilé, ale ….. Věřit v to, že se nám podaří vymýtit korupci a efektivněji spravovat daně při současném zvýšení těchto daní je podobné, jako rozdat zlodějům šperháky a začít je rekvalifikovat na zámečníky. Vážení, nevím jak vy, ale pořád mi tu něco nesedí. Doufám, že nebudu v této zemi jediný. A i když jsem zřejmě v obdobné situaci jako mnoho lidí, kteří smýšlejí jako já, tedy že prakticky nemám koho volit, pořád si uchovávám soudnost. Není možné řešit ekonomické problémy země na základě pravidel, které ekonomice odporují. Sociální stát je opravdu to, co nechci, protože to nefunguje. Chci stát zodpovědných a pracovitých lidí, kteří se dokážou o sebe postarat. A když nastane situace, že to nedokážou, chci, aby na to stát byl připraven a měl peníze na pomoc těmto lidem. Ne, aby byl v situaci, kdy nemá ani na zaplacení svého vlastního chodu. Chci stát jako trampolínu, která mě vždy vrátí zpět do života, ne jako duchnu, která mě zakryje a již nepustí ze sociálního dna. A co chcete Vy? Uvěříte pohádce o spravedlivém státě, kde všichni mají vše a nejsou žádné problémy?