Kupředu levá, zpátky ni krok (záznam z Li(h)dového domu)

Přinášíme Vám exkluzivní záznam z uskutečněného zasedání „andělů strážných českého státu“.

Místo zasedání: Lihový dům

Přítomní: J.P. – zvaný Roko, B.S. – Bohuš, L.Z – Ljuba, Z.Š. – Elektrikář, J.H. – Expert, J.K. – Kakao

Nepřítomní: D.R. – Doktor – z důvodu souběžného zasedání na radnici, v krajském zastupitelstvu i Parlamentu

Čestní hosté: V.Š. – Pracant, S.G. – Upřímňák, O.Z. - Zelenina

Roko: „Chlapi (a dámo, pardon), jde do tuhého, nějak nám to klesá. Ti modří mají nového ptáka, co teď s tím? Co nabídneme lidem teď?“

Bohuš: „Musíme rozhýbat trh (s hlasy). Bez nabídky není poptávka.“

Elektrikář: „Tak tak, kolik že má Ljubo rok měsíců?“

Ljuba: „Jakože ten český? Ono je to totiž trochu složitější, například v KLDR jich mají 5, v Číně zase 8, je to velice složitá otázka, to nelze bez náležitých analýz zodpovědět.“

Elektrikář: „To víš, že český. Musíme rozhýbat trh v Česku, ne?“

Ljuba: „Tak ten jich má, to vím naprosto přesně, je jich 12, i když….“

Elektrikář: „Tak co kdybychom lidem dali 13 důchodů? To by byla inovace a určitě by byli všichni rádi.“

Bohuš: „Ale na to asi, po prvních propočtech, zřejmě nebudeme mít finance.“

Expert: „Kušuj, já jsem expert, to víš, že na to máme. Zatímco, ty jsi ještě studoval práva (a taky jsi u nich skončil), já jsem při obdivování Stalina našel v mnoha spřátelených spisech, že spokojený člověk je nade všechno zlato.“

Kakao: „To musím potvrdit, já jsem třeba spokojený, a to mi nabídli jen boby.“

Upřímňák: „U mě je to stejné, ještě ale apeluju na to, abychom byli k lidem upřímní, ono to pak nese své ovoce (vila v Miami).“

Zelenina: „Akorát nesmíme zapomenout, že ten důchod musí být taky zelený, doporučuju zelené obálky.“

Roko: „V pořádku, přátelé. To nám to dneska jde pěkně od ruky, takže důchodů budeme mít 13. Co dál, co ještě lidem nabídneme?“

Pracant: „Když jsem tak v tom Bruselu, slyšel jsem nějak na chodbě, že všechny státy(níci) jsou nějak na šrot? Anebo že by mluvili něco o autech? Prý to je ale dobré.“

Ljuba: „Taky jsem to slyšel, už to mají i v Kosovu, tak to musí být důležité. Šrotovné tomu říkají.“

Elektrikář: „Šro…co? Jakože máme být pořád na šrot?“ (zamyšlení a úsměv)

Expert: „Ne my, ale lidi, ty troubo.“

Zelenina: „Jojo, má to něco společného s biomasou. A z té se přece dělá líh, ne?“

Roko: „Fajn, tak jim to taky dáme. Jsem rád, že jste dneska tak tvůrčí. To by v tom byl čert, aby třešeň s růží nezabila nějakého ptáka. Tak co tam máme dál?“

Ljuba: „Jakože Doktor říkal, že lidi nechcou platit u doktora.“

Expert: „Tak nebudou.“

Bohuš: „A taky jim vadí dlouhé čekací fronty, a že nemají tu nejdražší péči.“

Roko: „Ljubo, piš si a pak to předáš Doktorovi. Doktoři až do odvolání nepobírají plat. Fronty se ruší, kdokoliv bude spatřen ve frontě, patří k modrým ptákům a nemá nárok na ošetření…. Stíháš si to psát?“

Ljuba: „Jistě, naučil jsem se kambodžský těsnopis, je velice efektivní, obrázkový…“

Roko: „Tak dál, každý pacient má nárok na jednu dřevěnou nohu, 3 zlaté zuby a 1, opravuji 2 ocelové klouby. Nebudeme na lidech šetřit. Jako přídavek jim po dobu krize ještě nabídneme zadarmo rakev.“

Pracant: „No kolegové, takové zdravotnictví nemají ani v Bruselu. Přitom tak jednoduché a efektivní.“

Upřímňák: „To ani na Floridě.“

Kakao: „Dokonce ani v Ghaně.“

Zelenina: „Dovoluji si malý doplněk. Ta rakev musí být zelená.“

Roko: „Ještě má někdo něco?“

Všichni sborově: „Ne, ó náš guru.“

Roko: „Ještě se máte co učit. Musíte používat mozek, chlapi (a dámo samozřejmě). To pak všechno jde jako na drátku. V tom případě dnešní zasedání ukončuji a věřím, že teď už těm ptákům konečně vyzobeme tu českou slunečnici (voliče).“