Kolik stojí zdraví, kolik vzdělání a kolik nic nedělání?

„Dělej tak, ať nikomu nikdy nic nedlužíš“, říkala mi vždy moje babička. A já tak vždy činil. S dobrým pocitem, s přesvědčením, že je to tak správné. „Nic v životě není zadarmo“, říkal mi zase vždy můj dědeček. A já tomu věřil, s přesvědčením, že tomu tak skutečně je. Očividně mě mí prarodiče naučili špatným a nepravdivým věcem.

Poslouchám takhle televizi, čtu noviny, sleduju veřejné dění a neustále poslouchám – „A máš to zadarmo.“ Tak jak to vlastně je, měla pravdu moje babička anebo doktor Rath? Měl pravdu můj dědeček anebo pan Paroubek? Asi bych se měl nad tím zamyslet a udělat si malou analýzu.

Jako malý jsem chodil do školy, dostal jsem vzdělání, které mě teď živí. Nepamatuju si, že bych někdy něco platil, když pominu naprosto základní věci, jako je sešit, svačina či školní výlet. Takže jsem ho vlastně získal zadarmo. Jak a za co vlastně Ti učitelé učí? To dělají taky zadarmo? Asi ne, říkám si. Tak se na to podíváme. Každý žák základní školy je placen takzvaným normativem, jeho cena se kraj od kraje liší. V průměru to ale činí cca 26000 Kč za žáka na rok. U středních škol se částka pohybuje v rozmezí mezi 22 000 za nejlevnější gymnázium až do částek přesahujících 100 000 Kč za konzervatoře. Vysokoškoláci nás stojí ještě mnohonásobně více. Takže ono to tak úplně zadarmo není, ale je zcela pochopitelné, že společnost si velice dobře uvědomuje, že částka vložená do vzdělání se jí mnohonásobně vrátí. Takže vzdělání není sice zadarmo, ale je to do určité míry investice. Dobrý hospodář ten stát, říkám si.

Párkrát za život jsem byl nemocný a potřeboval jsem ošetření od lékaře. Vždy když jsem přišel do ordinace, sestřička se na mne usmála, lékař mne prohlédl a naordinoval mi to, co potřebuji, čímž ze mě smyli špatný pocit, který jsem pocítil v přeplněné čekárně, plné nevrlých starších lidí, kteří se div neumlátili holemi. Jak to Ti doktoři vlastně dělají? Být takhle milí a pracovat ještě zadarmo? Pan Rath asi nemá úplně pravdu, když nám tvrdí, že zdravotnictví je zadarmo. Já bych to asi a ruku na srdce kdo z Vás ano, nedělal. Takže oni i Ti lékaři berou mzdu, léky rovněž stojí obrovské množství peněz. Investice do zdravotnictví se ale taky určitě vyplatí, vždyť zdravý člověk přece tvoří statky, ze kterých se právě tyto věci platí. Zde mě ale napadá příměr k některým lidem, kteří tak nějak chodí za lékařem, když se jim to právě hodí. Začínám být na vážkách. Je právě tato investice do lidí tou adekvátní? Zaslouží si tito lidé placené zdraví, když už vlastně zdraví jsou? A co když právě teď někde leží nějaká nemocná malá holčička s leukémií a potřebuje zaplatit velmi drahou transplantaci kostní dřeně? Zrovna nedávno jsem viděl podobný případ v televizi a vyjádření všeobecné zdravotní pojišťovny bylo, že není možno tuto částku uhradit, protože pro tak náročnou operaci u nás v ČR nejsou podmínky. Něco je špatně, říkám si. Kdyby takhle těch pár (mnoho) simulantů šlo raději do práce a vydělávali peníze na ty skutečně potřebné? Asi jsem naivní.

Přišel jsem jednou o práci, tak jsem si šel na sociálku vyřídit dávky v nezaměstnanosti. Byl jsem udivený, kolik lidí se tam pohybovalo. Trošku zmatený jsem se pohyboval od okýnka k okýnku a obdivoval jsem ladnost některých „přeborníků“, kteří chodili naprosto cíleně s vyplněnými formuláři. Ti už jsou tu jako doma, říkám si. Rovněž jsem byl velice nemile překvapen, jak malou částkou mne stát dotuje v této potřebné situaci. „Buď tu pár měsíců a ono se to zlepší, vyplň tohle a tamto“, uklidňoval mě bodrý pán. Však se v tom naučíš chodit, usmál se. Aha, něco je zase špatně, říkám si a vzpomínám na onu holčičku s leukémií.

Je správné, že stát se stará o investice do svých lidí, vždyť jsou to právě oni, kteří vytvářejí hodnoty, které zajišťují služby těm potřebným. Ruku na srdce ale, je míra dlouhodobě nezaměstnaných, kteří tvoří cca polovinu všech nezaměstnaných v ČR únosná? Není to zbytečný přepych, který si nemůžeme dovolit? Někdo určitě namítne: „Ale vždyť jsou to samí cikáni (velmi se omlouvám za použitý termín).“ Jak počítám, tak počítám, stále mi vychází, že i kdyby neprocoval žádný Rom (což je naprostá blbost), pořád mi přebývá cca trojnásobek tzv. bílých cikánů. Něco je zase očividně špatně.

Tak jak je to vlastně, měla pravdu babička anebo doktor Rath? Rozhodně babička, pan doktor ať se na mě nezlobí, ale jeho výdaje z peněz všech poplatníků (ve středočeském kraji) jsou absurdní a neužitečné, chybí na místech, které jsou mnohem důležitější a pro chod kraje podstatnější.

Měl pravdu můj dědeček anebo pan Paroubek? Rozhodně dědeček. Ať se pan Paroubek nezlobí, solidarita ve společnosti je úžasná věc, ale to co proklamuje ČSSD, už není solidarita, ale očividné mrhání veřejnými rozpočty. Těmi penězi, které nám pak zoufale chybí. Čeká nás očividně horký podzim, volby opětovně roztočí spirálu slibů a rozdávání. Mám strach, že na onu holčičku už se asi nedostane, nemá totiž voličský hlas.

Proto musím říct závěrem a doporučit to i Vám ostatním, rozumně a hospodárně myslícím lidem: „Nikomu nikdy nic nedluž a věř, že nic v životě není zadarmo.“