Když Vojta s Jirkou vařili kašičku, za asistence Cyrilka

Tak si letos přidám do vínku na své narozeniny ještě jeden dárek. Je to zajímavá náhoda, ale datum letošních voleb připadl přesně na den mých narozenin. Děkuji, pane prezidente, ale takovýto dárek jsem nepotřeboval. I když ….

Je to taková divná situace, člověk pročítá volební programy, sleduje blogy různých politiků, účastní se veřejného života. K čemu je mu to ale platné, když volby jsou již vlastně rozhodnuty? Ne, nedělám si srandu, nevím opravdu víc než ostatní voliči. Pokusil jsem se pouze trochu využít statistiku a zapřemýšlet.

Volební průzkumy se na nás valí v čím dál tím kratších intervalech, tu s jednoznačným vítězstvím ODS, tu zase ČSSD. Co se dá ze všech těchto statistických čísel vyčíst? Poměrně dost. Nejzákladnějším statistickým ukazatelem je, že i letošní volby nebudou mít vítězů a ani poražených. Dá se předpokládat, že budoucí sněmovna bude jen v minimálních obměnách kopírovat tu předchozí. Počet stran zůstane stabilní, tedy pět, jen zelené bratry nahradí pan kníže se svou „tradiční“ stranou. Volby se nám smršťují jen na jednu jedinou otázku, kdo vyhraje a bude rozdávat karty. Varianty jsou pak pouze dvě, tak si je zkusme probrat.

Varianta první (vzhledem k tradičnímu populismu zřejmě pravděpodobnější). Pan Paroubek a jeho sranda banda budou masírovat nerozhodnuté voliče tak dlouho, až přece jenom zlomí odpor těch zatvrzelých nevoličů a nerozhodnutých. Jaké alternativy se nabízejí? Po pravdě jich mnoho není a žádná z nich není pro českého občana dobrá. Nehledě na program, nelze předpokládat, že by ČSSD zvítězila s nadpoloviční většinou hlasů, tudíž bude muset hledat koaliční partnery. Koaliční potenciál ČSSD se sice zdá být široký, zdání ovšem klame. Čistě levicová vláda sice může pohodlně získat většinu, i programy těchto dvou stran jsou ve většině věcí naprosto kompatibilní, přesto tu však máme Bohumínský sjezd, který vzniku KSČSSD zřejmě nedopřeje. Další variantou je spojení ČSSD s dvěma menšími stranami. Rovněž nepravděpodobné. Pochybuji, že by mohla fungovat spolupráce dvou takřka největších nepřátel na naší politické scéně, pánů Paroubka a Kalouska. TOP09 jen stěží půjde do koalice, která bude ve sněmovně v tichosti podporována KSČ. KDU-ČSL zase nezíská tolik hlasů, aby sestavila pouze vládu s ČSSD. Poslední „legální“ varianta pro ČSSD, tedy velká koalice, je sice možná, ovšem je to největší prohra demokracie a podraz na voličích. Navíc by se jednalo ve své podstatě o vládu nejméně stabilní. Myšlenkový předěl mezi těmito stranami je velký asi jako Himaláje. Tu již nepomůže ani tradiční pojítko, a to korupce.

Varianta druhá. Vítězství ODS je sice méně očekávané, přesto však může nastat (jsem skeptikem, neboť vím, že spousta občanů se nechá tradičně koupit na poslední chvíli sliby levicových stran). Variantu velké koalice jsme již probrali, teď ty zbývající. Asi jen těžko se dá předpokládat koalice ODS a KSČM, pokud byl předěl mezi ODS a ČSSD jako Himaláje, zde by se do rozměru musel započítat ještě Mariánský příkop. Zbývá tudíž varianta jediná, a to spolupráce s oběma menšími stranami (s jednou z nich nelze sestavit vládu). Varianta sice na první pohled pro pravicového voliče líbivá, přesto však velmi trnitá. Nepochybuji o vzájemných sympatiích ODS a TOP09, strana lidová bude ovšem držet trumfy v rukávu. Tato vláda by v podstatě kopírovala období po předchozích volbách. Hrozilo by nám velké riziko nestability, zvláště teď, kdy se strana lidová docela výrazně posunula z politického středu doleva. Byla by jen otázka času, kdy by došlo k obdobné „havárii“ vlády jako v nedávném období.

Vypadá to tudíž, že jakákoliv kombinace politických stran jen stěží sestaví fungující vládu. Zdání klame, je zde totiž ještě jedna cesta, tradičně česká. Není přece nutné získat pro vznik vlády většinu, důležitým faktorem držícím u moci vládu je přece Poslanecká sněmovna. Proto si myslím a šťasten z toho rozhodně nejsem, že vznikne na našem politickém kolbišti útvar, který sice nahání hrůzu, přesto je však životaschopný. Vítězem voleb bude ČSSD, bude pověřena sestavením vlády. Aby to nevypadalo příliš okatě, přizve k spoluvládnutí „polevičenou“ KDU-ČSL. Pak už jen stačí získat pár hlasů od strany, která se vládnutí „bojí jako čert kříže“, přesto potřebuje nutně podíl na moci. Ano, pár „odpadlíků“ z KSČ nenadále podpoří pány Paroubka a Svobodu, v jejich „bezvýchodné situaci.“

Ano, vážení voliči, ať se na danou situaci podívám jakkoliv, prakticky všechny varianty zavání podvodem na voličích. A jak z toho ven? Stejně jako po všech patových volbách. Okamžitě se všechny strany začnou klanět na stranu změny volebního zákona. Co je však nejvíc úsměvné, každá jiným směrem, tudíž musíme i nadále vytrpět ty nekonečné tahanice o každý hlas.

Čeká nás horký podzim, pár nadávek, pár přeběhlíků, nekonečné dohadování. Děkuji Vám, pane prezidente (myšleno upřímně), připravil jste mi pěkný dárek k narozeninám. To je totiž demokracie, která není sice vždy poklidná, ale taky není samozřejmá. Co by za půtky našich politiků dali občané třeba v KLDR, na Kubě anebo v Barmě….