Jmenuji se Zeman, Miloš Zeman

Národ, který se nepoučí ze své historie, si musí svou historii prožít znovu. Nedávno jsem slyšel tato moudrá slova, která podle mého názoru asi nejlépe zapadají do současného kontextu dění.

Náš stát je rozpolcený tak, jak asi nikdy ve své historii. Tolik protichůdných názorů na současné dění jsem vůbec neočekával. Euforie střídá naštvání, vztek nastupuje po zklamání. Co se ovšem ve skutečnosti stalo? Co rozbilo naši současnost? Ve své podstatě podle mne nic. Jen se ukázala nezpochybnitelná pravda, že každý národ má takovou vládu a takový systém vlády, jakým sám je, neboli jaké zastupitele si ze svého středu zvolí. Jak souvisí tato má myšlenka s nadpisem článku? No poměrně zásadně. Vrcholní představitelé státu by měli vždy ukazovat lidem cestu, nabádat je k vzájemné úctě a ohleduplnosti. Měli by je učit, jak se chovat v nenadálých chvílích, jak čelit bezmoci. No a náš pan prezident? Ten zcela jednoduše veškerá tato „nepsaná“ pravidla porušuje. Dle mého názoru je to hulvát, který ale ve své podstatě zapadá do kontextu českých lidí. Je prostě jeden z nás. Vzdal jsem myšlenky typu ohrazovat se na naše politiky, jsem za ně v podstatě rád. Vždyť je to dokonalý obraz nás všech. Podívejte se ze svého baráku doleva anebo doprava a věřím, že někde nedaleko žije nějaký „Nečas, Kalousek anebo Sobotka.“ Neříkejte mi, že se teď alespoň trochu neusmějete a neřeknete si, jak by to asi vypadal, kdyby ten soused odvedle seděl na místě premiéra. No, vypadalo by to úplně stejně. Co chcete od národa, kdy se prezident v přímém přenosu opije a pak to ještě nestydatě a klukovsky zapře. Co chcete od lidí, kdy konzervativec se čtyřmi dětmi při odchodu od zpovědi „sbalí“ první ženskou, která mu řekne, chci tě. Je to prostě tak, jak to funguje v těch barácích vedle nás. A argumentace typu, on by měli být jiní, vždyť berou více peněz, ta neobstojí. Co nyní, co zbývá? No, zbývá ještě jeden pokus, pustit tam ty, kteří se ještě neznemožnili. A to především proto, že to ani nemohli zkusit. Takže pozor, za fanfár ústavních nezvyklostí, soudruzi, kupředu levá. A jak to asi dopadne? Vy to ještě nevíte? Opravdu si myslíte, že krást nebudou? Tak to jste vážně naivní. Je pravda, že za komunistů sice kradli všichni, ale v podstatě nikomu nic nechybělo. Já ale opravdu takovou zemi nechci.l Řád, který naučil lidi nezodpovědnosti, neúctě k právu a k pohrdání s lidským životem. To opravdu ne. Na závěr si neodpustím ještě jeden „bonmot“. Ano, všichni pravičáci lžou, ale alespoň cizím lidem. Levičáci, ti lžou i sami sobě. Pan prezident má opravdu formu. Někdy ale pochybuji, že domýšlí své jednání. A pokud ano, je to ještě horší. Mluvit o ústavních zvyklostech, jako o zhovadilosti, to je už i na mě opravdu silná káva. Ve všech vyspělých státech právě na těchto zvyklostech stojí celý právní řád. Nikdy nedomyslíte legislativní normu tak, aby neměla mezery. V tu chvíli má ale nastoupit národní zájem a nikoliv osobní. Pan prezident zcela nepokrytě jedná v komunistickém šatu: „Po nás potopa.“ No a tím se vracím na začátek. Budoucnost je v podstatě dána. Volby, levice, komunisté a vystřízlivění. A proto národe, jestliže ses nepoučil, prožij si to znovu. Ale hlavně si pak nikomu nestěžuj.