Jak Alenka v říši divů

„Pamatuj si, každý člověk si Tě bude vážit, když budeš držet své slovo,“ říkal nejeden rodič svému dítěti, které v mladické nerozvážnosti něco přislíbí a pak to nedodrží. „Kdeže ty loňské sněhy jsou,“ říkám si zřejmě nejen já, ale i velká část českého národa, když nevěřícně kroutí hlavou nad myšlenkovým tobogánem ČSSD. To už snad ani nemohou myslet vážně, jsme opravdu tak hloupí občané? O co jim vlastně jde?

Maminka a tatínek pánů Paroubkou, Rathů, Sobotků a jejich přisluhovačů museli žít v té nejhlubší totalitě, když už jejich vlastní děti bez mrknutí brvou porušují jednu domluvu za druhou. Člověk si může říci, vždyť je to přece politika, takhle je to tam na běžném pořádku. Pokud tomu tak skutečně je, no potěš nás pánbů, je to s námi už opravdu zlé. V jiných a nejen civilizovaných státech je nepsaným pravidlem a ve své podstatě i nutností, že domluva politických vůdců se dodržuje, dokonce to dokázal i zimbabwský prezident Mugabe, který svému největšímu oponentovi udělil přislíbené křeslo premiéra. Co však momentálně předvádějí naši oranžoví bratři, to by stálo za scénář k akčnímu filmu. Nevěřícně koukám na dopolední elektronický tisk a myslím si, že to je snad nějaký překlep, či hloupý vtip. Včerejší domluva mezi ČSSD a ODS je opět v troskách. Panu Paroubkovi očividně nestačí, že jeho pohlaváři dotlačili za 8 let svých vlád na pomyslný okraj dluhové pasti, oni snad chtějí tuto zemi sežrat i zevnitř. Copak to konečně nepochopí, že v období krize úplně každý šetří? Kde jsou ty jejich bláboly, že o úspory se musí podělit rovným dílem všechny vrstvy obyvatel? Nějak se naprosto začínám ztrácet v pojmu rovnost, potažmo rovnoprávnost. Zjišťuji, že největší škodnou z pohledu ČSSD jsou pro tuto zemi všichni úspěšní, pracovití a bohatí lidé. Nikdy jsem si po roce 89 nedokázal představit, že se do naší země navrátí klasický třídní boj, pokud už, tak z pera KSČM, co se však děje nyní, převrací naší politickou kulturu naprosto do nových dimenzí. Při nahlédnutí do volebního programu ČSSD s hrůzou zjišťuji, že tento politický program je až na malé výjimky zcela kompatibilní s programem KSČM a i kdyby se v něm nějaké významné rozdíly nalezly, Jirka s Vojtou by to hravě dořešili. Boj o každý hlas již nabral zcela nové dimenze, ČSSD i na úkor KSČM sbírá hlasy všech nespokojenců a nabízí jim boj, boj proti jejich úhlavnímu nepříteli, proti lidem, kteří jsou ještě spokojení. Když nejsme spokojeni my, oni nemohou být taky, vezmeme jim to, co je dělá spokojenými a dáme to těm, kteří spokojeni nejsou. Lituji dokonce i KSČM, která v zoufalství hledání prostoru na levé straně politického spektra musela slovy snad jediného trochu osvíceného komunisty Dolejše vstoupit do prostoru dlouho zapovězeného a mnohdy odmítaného. Jak jinak si mám vysvětlit včerejší oslavu Lenina od zmiňovaného pána? Kam tohle až může dospět?

Není to zase tak těžké odhadnout, historie je banka, která obsahuje spousty příkladů a ponaučení. Vážení příznivci ČSSD, dobře si přečtěte těchto pár vět a vyhledejte si informace, které Vám zde pouze naznačuji. Jako příklad naprosto nepochopitelného ekonomického jednání ČSSD Vám uvedu obdobný příklad ze země nedaleké a kulturně blízké, a to Lotyšska. Dlouhou dobu tam levicoví politici masírovali lidi svým přesvědčením, že dluh země je pouze jakési číslo. Ano, je to číslo, ale poměrně podstatné, toto číslo lze navyšovat jen do té fáze, kdy Vám ještě někdo půjčí. A v tom je ten problém. Lotyšsko, které si žilo nad své poměry, to najednou velmi silně pocítilo. Nastal soudný den, kdy žádná rozumná světová instituce nebyla schopna tomuto krachujícímu státu půjčit. Nezbývalo nic jiného, než přijít s prosíkem k poslední záchranné vizi, a to žádost o půjčku od Mezinárodního měnového fondu. Ano, ten jim skutečně půjčil, avšak za jakou cenu? Obrovské propouštění ve státní sféře, plošné snižování platů ve státní sféře, důchodů a v podstatě paradoxně všem lidem, kteří jsou na státních penězích nejvíce (mnohdy i životně) závislí. Ano, milí voliči ČSSD, nejvíce na naši zadluženost doplatí ti, kteří jsou na státních penězích nejvíce závislí. A to jen pro naši naprostou nenažranost a hloupost. Vyžíráme si stát zevnitř, zdroje se nám úží, my však nejsme schopni pochopit, že střída tohoto chleba (státní prostředky) pomaličku ubývá. A mělo Lotyšsko v této situaci vůbec nějakou jinou možnost než na drastické škrty přistoupit, zeptá se asi mnohý z Vás? Slovy lotyšského premiéra říkám ano. Při debatě v parlamentu dostal stejnou otázku od levicových poslanců, kteří se nad těmito škrty vztekali, div nedostali infarkt. Alternativou k 30 % snížení důchodů jsou žádné důchody, alternativou k plošnému snižování platů a stavů ve státním sektoru jsou žádné platy a maximální propouštění. A takto by se dalo pokračovat.

Nechci Vás, vážení lidé, příliš strašit, ale jde o realitu, o realitu, která nám je poměrně blízká. Doplatí na ni nejvíc ti, kteří již teď mají málo.

Mozkové trusty z ČSSD ovšem pro Vás mají recept na všechny tyto problémy. To, že se jedná v podstatě o legalizovanou krádež, jak jinak nazvat proces, kdy vezmete peníze svým odpůrcům a porozdáváte ji svým voličům, momentálně pominu. Co však budou tyto „ekonomické mozky“ dělat, až tento stát opravdu celý vyžerou? Kde budou brát pak? U Vás, jejich přívrženců a voličů, až totiž nebudou bohatí, až nebudou pracovití, až se budeme mít všichni stejně – špatně, pak si již můžeme jen peníze přerozdělovat ze škatulky do škatulky, tisknout si je o sto šest a můžeme se konečně uklidnit, že už nemáme komu závidět. To je ten svět pánů Paroubků, Rathů, Sobotků, Zaorálků, který Vám nabízejí. Tak vzhůru do něj, jako Alenka v říši divů. Do světa, kde se dá slíbit vše, co si dokážeme představit, kde se nemusí sliby plnit, do světa plného rovnosti a chudoby.