Den daňové nesvobody

Den daňové svobody je konečně tu. Hurá, již konečně pracujeme do svých kapes. Někteří se možná zaradují, ale to zřejmě jen do chvíle, kdy si uvědomí kolikátého dnes je.

Ano, až do 11. června pracujeme pouze pro stát. Tedy, pouze pro stát. Buďme upřímní, svým způsobem pracujeme i trochu pro sebe, alespoň ve službách, které využíváme. Ale které to jsou? Věda? 1000 korun z našich daní jde totiž na vědu. Ano, to by se možná i dalo akceptovat. Doprava? Zde již vydá každý z nás mnohem více, řádově tisíce. Při pohledu na naše cesty ovšem nevidím jakýkoliv pozitivní trend. Že by výdaje na důchody? To je sice pěkné, že jsou zase vyšší, problém je v tom, že pro nás pracující nejsou, jsou pro stávající důchodce, pro nás již se budou pohybovat ve zcela jiných částkách. Osobně si myslím a se mnou i většina normálních ekonomů, že výdaje státu jsou neúměrně vysoké a díky nim jsou potřebné i vysoké výběry. Nějaké řešení? Spoluzodpovědnost a výběrovější solidarita. Postiženému ano, ale ne aspirin plošně všem. Jak je možné, že ve státě, který vybere na pojištění cca 250 mld. Kč existují sbírky na vozíky pro postižené. A přitom se v lékárnách předhánějí lidé s recepty na běžné léky. To je ta skutečná hrůza. Takže, více zodpovědnosti by určitě neuškodilo. Pohleďme jen k našim bratrům. Tak den daňové svobody již měli cca před měsícem a neshledal bych, že jejich služby jsou zásadně horší. A pokud ano, i bych s tím souhlasil. Takže, myslím si, máme se zase co učit. A to zdaleka ne jen od Slováků. Pořád do toho všeho nebyl totiž započítán ještě jeden velmi podstatný faktor. Tímto je myšlena korupce, v té jsme opravdu „nejlepší.“