Co stojí výše, slušnost anebo budoucnost?

Je až s podivem, jak někteří naši politici dokážou zosnovat něco, co se obvykle nepodaří ani profesionálním PR agenturám v zahraničí. Dokážou na sebe strhnout pozornost a zvýšit sledovanost pořadů, ve kterých vystupují snad více než všechny Šeherezády a Avatarové dohromady. Jakmile má člověk jenom trochu pocit, že by snad vše mohlo fungovat v rámci předdefinovaných normálních kolejí, v tu chvílí nás, a to napříč politickým spektrem, vyvedou z omylu a předvedou nějakou ze svých vrcholných hereckých etud.

Člověk je tvor, který se dokáže přizpůsobit takřka jakémukoliv životnímu prostředí. Dokáže obydlet nehostinné polární pustiny a stejně tak i vyprahlé pouště. Ani krysa se nedokáže adaptovat k životu tak úspěšně jako člověk. Jedno území se mi však v poslední době začíná zdát být neobyvatelným. A oblast jaderné elektrárny Fukušima to k mému velkému zklamání není. Ano, vážení čtenáři, tušíte správně, mám na mysli Českou republiku.

Naprosto nevěřícně doslova tlemím (omlouvám se, nenašel jsem lepší nesprosté slovo) na vývoj v naší republice. Nechce se mi tomu věřit, je tohle vůbec ve vyspělém světě možné? Nezdá se mi to? Má tohle ještě něco společného s demokracií anebo politikou? Není to jen projekt nějaké skryté kamery, který se snaží vytvořit absurdní situaci za každou cenu? Není, je to v přeneseném slova smyslu sedm morových ran, které postihly naši zemi.

Je mi naprosto samozřejmé, že to co tu teď napíšu, potěší všechny škarohlídy, kterým současný stav naprosto vyhovuje, škarohlídy, pro které je situace čím hůř tím líp vodou a chlebem k žití, škarohlídy, kteří sami nemají odvahu věci měnit, ale vždy mají tendenci do všeho kecat. Ano, současný stav je ornou půdou pro všechny odpůrce reforem, pro všechny obdivovatele let minulých a bohužel jim současný stav značnou měrou nahrává. Je mi smutno, že v období, které by se dalo nazvat historickým, kdy možnost prosazení reforem nebyla nikdy a ani by být nemohla reálnější, se projeví ta naprosto nepochopitelná malost našeho národa.

Nechci a ani nebudu polemizovat o cílech a nutkáních jednotlivých zainteresovaných politických stran, jen bych tu teď rád v krátkosti zesumíroval pár základních faktů. Není tomu ani rok, kdy naši politickou scénu opustili dva z politických dinosaurů, což mělo uvolnit ruce v dalším politickém vyjednávání. Ano, nejprve pan Topolánek a následně pan Paroubek řekli své, doufejme, že ne dočasné sbohem a pomalu se odebrali do politických dějin. Spoustě z nás se velmi ulevilo a očekávali jsme nástup nové nezkažené generace politiků, nástup mladých, úspěšných lidí, větší zastoupení žen v politice a dalších po dlouhou dobu nevídaných věcí.

A náš sen se splnil, s nástupem Věcí veřejných opravdu vstoupili do politiky mladí a úspěšní lidé, opravdu se v Parlamentu začaly ženy objevovat ve větší míře. Má to však jeden háček, a tím jsou právě tito lidé samotní. Vždyť osoby jako Vít Bárta, Kristýna Kočí a další „novátoři“ na naší politické scéně přinesli ještě mnohem více, než jsme od nich vůbec očekávali. Přinesli na naši scénu marasmus a praktiky, které jsou hodny Třiceti případů majora Zemana.

Lidé jako Radek John anebo Josef Dobeš, si troufám říct, přinesli na naši politickou a bohužel i odbornou scénu jen zmatek a chaos. Resorty vnitra, školství a dopravy jsou v absolutním rozkladu, to co se nepodařilo vládám ČSSD, ODS a dalším za 20 let, to tito „odborníci“ stihli za pár měsíců. Podivné praktiky, ze kterých by i Hollywoodští režiséři dostali kopřivku, se nepozorovaně usadily do našeho běžného života. Pozorování, vydírání a další podezřelé „zlo“činy, na které si již začínáme pomalu zvykat.

Abych byl ale upřímný a nesvaloval „zásluhy“ jen na jednu stranu, musím jedním dechem dodat, že Vondrových podivně zatoulaných pár stovek milionů anebo Kalouskovy dlouhé prsty napříč jednotlivými resorty mi rovněž nedodávají optimistických scénářů. Asi si budu muset zvyknout, že neobvyklé a krajně podezřelé praktiky jsou vlastně ztělesněním obvyklého světa našich politiků.

To vše jen nahrává našim soudruhům, ať už rudým anebo oranžovým. Ono je těžké obyčejným lidem vysvětlit, že současné „nekorupčení“ levicových politiků je způsobeno jen nemožností přístupu k veřejným zakázkám a je jen otázkou času, kdy po vítězství ve volbách se jen převlečou trikoty a všichni s úžasem oněmí, co všechno je ještě v naší zemi možné ukrást.

Nejstrašnější na tom všem je, že se ve své podstatě jedná o dvě strany stejné mince, ať už pravice anebo levice, vítězí ten, kdo si nakrade nejvíce. Moc optimistický scénář nás tedy s určitostí nečeká. Pokud mám ale opětovně volit, volím budoucnost. Platí totiž, že i špatná důchodová reforma je lepší než žádná, že i špatná zdravotní reforma je lepší než ta Rathova, že i schodkový Kalouskův rozpočet je slabým odvarem „řeckého“ rozpočtu pana Sobotky a že Dobešova státní maturita je lepší než ta stávající „korupční“ a nekvalitní školní.

Možná by stálo za pokus pokusit se reinkarnovat naše zmizelé dinosaury, ať už ty z Vysočiny, nebo ty z Ostravy či Mostu. V žádném případě však nechci domyslet scénář, kdy se přes hradby pražského hradu převalí Tyrannosaurus Rex a vydá se k sestupu do níže položené vily pana Kramáře. Ještě nás čekají parná léta….