Co přinesly povodně?

A je to tu zase. Prakticky celé Čechy jsou zaplaveny a nikdo se nad tím už nijak zásadně nepodivuje. Jsme asi opravdu národ přizpůsobivý.

Tento článek nechci v žádném případě pojmout jako satirický anebo urážející, chci pouze konstatovat pár ze svých postřehů, které se této situace týkají. Již třetí v podstatě stoleté povodně se přehnaly a v tuto chvíli stále přehánějí přes naše území. Pokusím se srovnat to, co se změnilo od povodní předchozích a naopak vystihnout to, co zůstalo stejné. Především je nejvýraznější změna patrná na chování lidí. Již se tolik neplaší, neuvidíte tolik zoufalých a beznadějných tváří, jako tomu bylo v případech minulých. Kdo to jednou nezažil, nemůže to pochopit. Při druhé povodni již člověk ví, že život je přednější, a že majetek za to skutečně nestojí. Všechno se dá obnovit, jen lidský život již ne. Ano, to považuji za nejzásadnější rozdíl. Připravenost záchranných sborů. Zde zvedám prst a obdivuji ty muže, kteří se každou chvíli obětují pro blaho ostatních. Kolik lidských životů a kolik majetku dokážou zachránit. Přesto mnohdy slyšíte v reakcích lidí, že zase zaspali, že nebyli připraveni. Zde jen malou vsuvku, při živelné katastrofě bychom si neměli hrát na zachráněné a záchranáře, měli bychom pomáhat všichni, to ovšem některým škarohlídům nedochází. Těm bych jen doporučil zavřít hubu. A co zůstalo stejné? Naši politici. Opět jsou nepřipraveni, opět slyšíme vyjádření ve stylu „kolosálnější než jsme si vůbec dokázali představit“. Opět jsme svědky rozkrytí mnoha krádeží materiálu a dalších pomůcek, kdy se na předchozích povodních spousta lidí spíše přiživila, než by na ni byla tratná. Je to asi přirozený koloběh lidského života, kdy katastrofy střídají období klidu, přesto si dovolím rozlišovat. Hasiči, prst nahoru, policie a armáda, prst nahoru. Centrální správa a mnohdy i samosprávo, to je marné mluvit ….