Absolutní socanská demagogie

Nejsem žádný jaderný fyzik, ani matematik. Jsem obyčejný, racionálně uvažující člověk, který umí selsky přemýšlet. I z tohoto důvodu jsem si dal tu „práci“, abych si ověřil, zda výstražná slova, která pronáší někteří naši politici, jsou skutečně pravdivá.

Jde mi především o otázku únosnosti či neúnosnosti důchodového systému v ČR. Udělal jsem si jednoduchý propočet. Nalezl jsem si na stránkách ČSÚ počet lidí, kteří pobírají důchod, a ty jsem vynásobil průměrným důchodem po dobu 12 měsíců. Došel jsem k cifře vyšší než 400 mld. Kč. Jestliže bude někdo argumentovat, že veškeré důchody nejsou starobní důchody, má sice pravdu, ale je potřebné tyto lidi započítat, nepředpokládám totiž, že by tato skupina v budoucnu početně klesla. Jestliže bude někdo protestovat, že průměrný důchod není obvyklý důchod, má opět smůlu, v tomto výpočtu nejde o „blaho“ lidí, ale o náklady státu. Jestliže demografické prognózy mluví pravdu a ono je to opravdu velmi pravděpodobné, změní se tento poměr lidí, kteří jsou v důchodu a kteří pracují do pár let zcela zásadním způsobem, bohužel v neprospěch věci. Omlouvám se, že jsem neuvedl doposud stávající poměr. Ten je cca 5 mil. pracujících ku 5 mil. nepracujících (3,2 mil. již uvedených důchodců). Za 30 let bude tento poměr zásadně jiný. Jakmile začnou odcházet do důchodu tzv. Husákovy děti, bude poměr cca 4 mil důchodců ku 4 mil. pracujících. Když započteme děti a mládež, bude neproduktivních v této společnosti více než dvě třetiny. Bohužel již tento trend nelze zvrátit. Veškeré levicové kecy, jakože stát nemá propopulační politiku (mimochodem absolutní nesmysl, který vyvrací fakt, že populace není vytvářena na základě peněz, ale naopak. Nejméně vyspělé státy mají nejvyšší porodnost a žádný vyspělý stát neprodukuje děti), že stát by měl fungovat efektivněji a nemělo by se krást (i kdyby byla vyřešena veškerá černá a šedá ekonomika v nominální hodnotě 100 mld. korun ročně, tak to problém neřeší), že by bylo potřeba získat peníze od těch „hajzlů“ bohatých (což by znamenalo jejich úprk do ciziny a snížení výběrů daní) jsou absolutně zcestné. Bez změny samotného systému je nereálné garantovat dnešním mladým jakýkoliv důchod. Nechme stávající důchodce důchodci. I když jsou ve své argumentaci minimálně na štíru, pokud tvrdí, že se v životě již dost napracovali a mají nárok na důchod, akceptujme to. Nechme je v této mylné myšlence a tvořme budoucnost hlavně pro naše děti. Nedá mi to a musím se k uvedené myšlence vrátit. Ano, stojím si za tím, naši důchodci si na sebe skutečně nevydělali ani korunu. Problém je právě v systému. Máme zde průběžný systém, kdy stávající pracující platí stávající důchodce. Komunismus měl jedinou „výhodu“. Průběžný systém byl vzhledem k ostatním makroekonomickým číslům výhodný. Nedej Bože, kdyby komunismus začal i fungovat. Skončil by katastrofálně. Jestliže průměrná žena odcházela do práce v cca 20 letech, mateřskou čerpala po dobu 1 roku a do důchodu odcházela v 60 letech, bylo to únosné. Jestliže se navíc dožila v průměru 70 let, bylo to i ekonomicky opodstatnitelné. Srovnejme to jen s dneškem. Stejná žena do 29 let v průměru studuje, se 2 dětmi stráví na mateřské 9 let, do důchodu odchází ve stejnou dobu jako za komunismu, ale dožívá se 90 let, jedná se o zcela zásadní posun v parametrech. Nic proti ženám, ale tři čtvrtiny svého života stráví neproduktivně. U mužů je to v podstatě vzhledem k jejich kratšímu dožití stejné. Je opravdu nemožné tuto „masu“ v budoucnu uživit. A zcela podporuji myšlenku, že tito lidé si na sebe vydělali. To je v pořádku. Je ovšem potřebné a nutné tyto důchody zosobnit a nastavit tak, aby byly nastaveny pro každého jednotlivce osobně. Pokud se dané nestane, je nemožné, aby mnohem méně mladých uživilo mnohem více starých. Má to nějaké řešení? Samozřejmě že má. A dokonce i politické. Začněme levicí. První možnost, zadlužit stát. Ano, pokud se systém nezmění, není možné garantovat vyrovnané rozpočty. Sám jsem si spočítal, že pokud zůstanou parametry stejné, již v roce 2032 přesáhnou výdaje na důchody veškeré příjmy do státního rozpočtu. Zjednodušeně se stane, že nebudou peníze na školy, zdravotnictví, armádu, policii, v podstatě na nic jiného než na důchody. Asi špatná volba. Druhá možnost, zvýšit porodnost. Krásná myšlenka a i kdyby se ji podařilo zrealizovat, řešení se dostaví až za minimálně 30 let, čili problém to neřeší. Zvýšení daní. Naprostý nesmysl. Hledání řešení neřešení. Jestli si někdo myslí, že zvýšení daní přinese vyšší příjmy do rozpočtu, je totálně naivní. Nikde na světě se to nestalo, tak pochybuji, že u nás. Navíc, i kdyby se to zcela náhodou podařilo, bude to znamenat, že spousta mladých lidí, která dnes přemýšlí o své budoucnosti, se raději přidá na stranu nezodpovědnosti, raději odejde do ciziny a v žádném případě nebude riskovat, že v prvním roce svého podnikání zkrachuje. Logicky tedy nevidím na straně levice řešení. Existuje nějaká jiná možnost? Samozřejmě, že ano. Všude kolem nás se s ní setkáváme. Je až nepochopitelné, že jen v ČR se na to pořád nepřišlo. Zosobněme určitou míru důchodů. Ano, každý si poté bude moci říct, já už jsem si na sebe vydělal. Argument, že solidarita je nutná, je sice krásný, ale v našem případě zcestný. Co je solidárního na tom, že 99 % důchodů je nezosobněných. To už není solidarita, ale úchylka. Nechci se již zde více rozepisovat o tomto problému. Dalo by se napsat tisíce stránek a argumentů pro změnu stávajícího systému. Problém je v tom, že lidé o nich nechtějí slyšet a raději si „dožijí“ podle svého než aby svým dětem a vnoučatům nabídli nějakou budoucnost. Mám obavu, že se v této věci nejlépe profiluje největší problém české společnosti. Jsme absolutně nezodpovědní a vždy myslíme jen a jen na sebe. Smutné je to, že je to i v případě našich dětí.